Skupina vznikla téměř před deseti lety na českolipském gymnáziu. Na rozdíl od jiných „gympláckých“ kapel, které většinou zaniknou odchodem hráčů na vysoké školy či do zaměstnání, Broskev pořád funguje, vyvíjí se a koncertuje. Už jen díky tomu určitě stojí za povšimnutí. A - ať se to někomu líbí nebo ne - tato kapela už má určitou pozici. Spousta lidí na okrese ji zná a má na ni nějaký názor, čímž se zase tak moc souborů chlubit nemůže.
Kdy jsi naposledy slyšel nějakou kapelu - ať už naživo, nebo z nahrávky, a řekl sis: Něco podobného bych chtěl hrát?
Naposledy? Tak to je určitě elektronický projekt Unkle, který mi teď hraje do uší. Jejich nová deska Never Neverland. Vynikající věc. Je čím dál víc dobrý muziky a zrovna mně se stává hodně často, že mě něco zaujme a začnu vykřikovat, jo, tohle je ono, takhle bych chtěl hrát. Jenže mě to jednou napadne u Marylina Mansona, příště u Becka, den nato jsou Sigur Rós, Underworld nebo Mo. Nejintenzivněji jsem to v poslední době pocítil na koncertě Ecstasy of Saint Theresa. Jenže tam si člověk taky velmi rychle uvědomí, že u nich nejde přímo o styl nebo nějaký zásady, ale spíš vůbec o přístup k muzice a o cestu, kterou si vybrali a po který jdou a na který sbíraj nějaký zkušenosti. A ty já prostě nemám. I když je mi to strašně sympatický.
A - stává - li se ti to - kdys naposledy slyšel nějakou skladbu a řekl sis - něco podobného musíme udělat? Kdys naposledy tvořil podle šablony? Kdys naposledy chtěl dát do skladby např. refrén, jako v té a té skladbě? Ne úplně stejný, ale s podobným účinkem, jistě víš, co mám na mysli... Jestli´s podobné myšlenky neměl ani ve svých hudebních začátcích, buďto kecáš, nebo jsi naprosto svébytný tvůrce a smekám před tebou...
Ve svých hudebních začátcích jsem takový myšlenky určitě měl. Tehdy (1994) jsme třeba hodně poslouchali Guns and Roses. Jednak mi z těch mejch melodií vylezla vždycky nějaká jejich, jednak jsem se Axlem nechával strašně inspirovat ve zpěvu. Nedávno kamarád vytáhnul jednu starou kazetu, kterou jsme tehdy nahrávali, a byl to strašně legrační poslech.
Naposledy, hm, naposledy se mi to stalo u jedný skladby, kterou točíme na novou desku. Asi před dvěma lety jsem strašně sjížděl Nicka Cavea a jeho No More Shall We Part. A tu naši věc jsem napsal hodně ovlivněnej tím zážitkem, kterej jsem z jeho nahrávky měl. Nemyslím tím třeba, že by se ta písnička podobala některý konkrétní skladbě, určitě ne třeba harmonicky, ale má hodně podobnou náladu. Schválně jestli někdo pozná, o kterou jde.
Větu: Zahraj to jako… používám spíš, když chci klukům přiblížit nějakou představu, nějakej zvuk, kterej mám v hlavě. Jinak mě v podstatě asi nezajímá hrát něco jako někdo jinej. Vytvářet si šablony. I když se mi třeba ten interpret hodně líbí. Myslim, že to není ta cesta.
Kdys naposledy slyšel nějakého interpreta a řekl sis, tak tohle bych skutečně nechtěl dělat? Jak často se ti to stává?
No… rádio si moc nepouštím a televizi nemám, docela si vybírám, na co a na koho budu koukat, koho budu poslouchat. Takže se mi to nestává. Určitě ne často. Nebaví mě ale třeba poslouchat takový ty hvězdičky, interprety - záplaty na trhu. Musí to bejt zvláštní pocit, bejt závislej na tom, kdo mi napíše písničku, kdo text, kdo to zahraje. To bych asi nechtěl. Ale třeba je to prdel.
Broskev poslední dobou střídá sólové muzikanty. Pavel Zlámal odešel, Martin Ledvina - hraje, nehraje?
Martin Ledvina hraje nehraje momentálně skoro stejně jako Pavel Zlámal. Občas. Ve skutečnosti jsme Broskev očesali na základní, trojčlennou sestavu. Já hraju na kytaru, Marek Čermák na basu a Tomáš Obermajer bubnuje. Ve studiu s náma ale nahrávali jak Martin, tak Pavel a vlastně i spousta dalších hostů. V budoucnu se určitě objeví i na nějakých koncertech. Systém tria a občasných hostů nám zatím připadá nejlepší.
Jaké to je hrát na jediný sólový nástroj v kapele, byl - li jsi celou dobu spíše doprovodným hráčem, vyvíjel se tak a na tom i stavěl ? Aspoň jsi tak na mne působil, ze nestavíš na sólové virtuozitě, od toho jsi měl kapelu. Ted najednou musíš hrát pořád a víc nahlas, tam, kde nezpíváš, hrát hlavní téma. Jak se ti hraje - ve třech?
Já teda nevím. My v kapele sólový nástroje neřešíme. Jednak jsme postupem času sóla opouštěli, i když jsme na ně ještě měli hromadu lidí. Na nový desce myslim žádný sólo není. Možná máš na mysli spíš nástroje melodický a rytmický, ale to je taky trošku problém rozlišovat. Máriho basa třeba plní obě funkce, stejně jako moje kytara. Ostatně stejně jako zpěv. Do určitý míry. Takhle nám to vyhovuje. Instrumentální zdatnost je důležitá. Rozhodně je všechno o něco jednodušší, když hudebník ví, jak se svým nástrojem nebo s hlasem zacházet. Je to pohodlnější. Akorát musí člověk napřed dost makat. To, že teď musím hrát pořád a víc nahlas, přesněji a lépe, mě nutí k nějaký aktivitě. K tomu, abych na tu kytaru cvičil, abych se učil líp zpívat. To je dobrý. Získávám zkušenosti. Navíc mám štěstí, že jak Mári, tak Tomáš jsou opravdu vynikající instrumentalisti. Není to zase tak hustý hrát na jedinou kytaru v kapele, když tam jsou taky tihle dva.
Uvažujete o přibrání dalšího stálého muzikanta?
Uvažujeme. Ale jsme velmi opatrní. Je docela těžký najít člověka, kterýmu by se chtělo s náma hrát a kterej by mezi nás dobře zapadl. Přeci jen spolu fungujeme skoro šest let. Navíc není jednoduchý to sladit časově. Už to, že já trávím většinu času v Praze a kluci jsou tady v Lípě, je někdy docela problém. Přemýšlíme o tom. Ale asi to ještě chvilku potrvá. Musel by to bejt někdo naprosto ideální.
Dobře, tedy jak by měl takový ideální muzikant vypadat?
Nejlepší by byl nějakej inteligentní skromnej multiinstrumentalista. Výborná byla spolupráce s Lubošem Malinou, hudebníkem z kapely Roberta Křesťana. Když s náma jel oranžové turné, hrál na flétny, klarinet, altsaxofon, baryton saxofon, klávesy a elektrický a akustický banjo. Někdy by ale stačil i inteligentní nakopnutej kytarista.
Uvažujete o výměně dalšího stálého muzikanta?
Pokud vím, nikoli.
V jakém je kapela stadiu? Konjunktura - vše se daří, všechny to baví? Fáze útlumu před konjunkturou? Fáze útlumu s nejistým výsledkem? Fáze zkoušení jen před koncertem - jak často jsou koncerty? Fáze útlumu před rozpadem? Fáze........? Konjunktura.
Po odchodu Pavla Zlámala a Martina Ledviny to bylo chvilku takový vyplašený, ale teď určitě radost. Jednak dokončujeme první opravdovou desku. Lidi, s kterýma jsme měli to štěstí spolupracovat, od zvukaře přes naše hosty až po kámoše, co nás vozili do studia a občas přinesli jídlo, kafe a cigarety, byli skvělí. Najednou jsme zjistili, že je kolem tříčlenný českolipský kapely skupina laskavejch bytostí, který nám ochotně pomáhaj. Který za náma stojej. Chtěl bych jim za to poděkovat, protože to bylo nečekaný. Ovšem o to větší masakr. Patří mezi ně náš (ty jo, jak to říct, když nemá rád slovo manager - dejme tomu…) booking agent Marek Lakomý, kterej pro nás zařizuje koncerty. Vzhledem k nahrávání jsme teď měli tak dva do měsíce, ale stoupá to. A i přesto, že hraní nebylo moc, byly mezi nima takový akce, na který budem asi ještě dlouho vzpomínat. Uvedl bych určitě NATY - melodramatický trojkoncert, na kterém s námi spolupracovali přátelé z kapel Dnesjazz a N.O.D.
V jakém stadiu je teď Jakub König? Konjunktura...
Dělám to, co dělat chci, baví mě to. Mám z toho radost. V jakých stadiích se nacházím, je možný průběžně sledovat na mých stránkách. Jo - nevadí, že chvilku mluvim spisovně a chvilku ne?
Které období Broskve bylo naprosto nejlepší?
Dobře, pořád je to fajn, ale určitě byla doba, kdy to bylo naprosto super... Nejlepší období máme myslím teprve před sebou. Ale fajn byla třeba euforie po prvním koncertě, kdy jsme ještě jako Stringbreakers hráli v tělocvičně na gymplu pro dvě stě padesát lidí a měli jsme pocit, že se nám to strašně povedlo, protože všichni pořád tleskali.
Už to asi bylo diskutováno jinde, ale - proč změna názvu? Nechcete v CL vystoupit pod starým názvem? Co třeba pozvat na podium bývalé členy, jako kdysi v Klubu 2000 na výročí?
Jakub a Obří broskev bylo strašně dlouhý. Na festivalech to pořád pletli, jednou jsme hráli jako Jirka a velký jabko, jindy zas úplně jinak. A v Praze v Jazz klubu Železná zas vytrvale na plakáty psali Obří broskev. Přišlo nám, že je to vlastně jedno. Tak jsme to zkrátili. Občas nás teď někdo překvapí a představí nás starým jménem. 17. listopadu před deseti lety proběhl ten velkej koncert v tělocvičně. Letos tudíž budem slavit desátý narozeniny. Přemejšleli jsme o tom, udělat nějaký vystoupení s hosty z předchozích verzí Broskve. Chtěli bychom to ale udělat dobře. Ne jako sentimentální ulepenou vzpomínku na to, jak jsme se všichni měli rádi, ale aby to byl hodně zajímavej koncert, aby to fungovalo a šlapalo i pro lidi, který přijdou poprvý. A to bude hromada práce. Uvidíme, jestli se to podaří zrealizovat, bylo by to fajn.
Uvidíme v Progresu něco, co na jiných koncertech s kapelou neděláte? Něco extra pro fanoušky v CL?
Měli bychom hrát novou verzi programu s novýma i různě starýma písničkama. A jelikož se domů do Lípy těšíme, je možný, že uvidíte něco speciálního. Sám jsem zvědavej. Schválně.
Za i-noviny se ptal Ondřej Homola homola.midas@atlas.cz<?xml:namespace prefix = o ns = "urn:schemas-microsoft-com:office:office" /> Web:www.obribroskev.cz oficiální stránky Obří broskvecanny.obribroskev.cz oficiální stránky Jakuba Königa