Psí vojáky jsem zažil poprvé v roce 1989. To jsem ještě vůbec nevěděl, že někdo takový jako Filip Topol existuje. Jednalo se o charitativní koncert pro oběti zemětřesení v Arménii. Na pódiu se vystřídaly desítky kapel, ale já doposud vidím Topola za klavírem, jak do něj buší, jak po nás hází slovy, až mu sliny létají od úst. Byla to extáze. Na fakultě nás jeho skladby provázely stávkou. Pak se na pultech objevily knihy jeho bratra a to byl další mazec. Na psí smečce jsem byl i před lety v Mimoni. Nemocný Topol do sebe během předkoncertu Sester Steinových naházel několik zelených a většina návštěvníků pochybovala, že se vůbec vyhrabe na pódium. No, šlo to těžce, ale jakmile usedl za svůj nástroj, bylo to stejné jako před dvaceti lety. Lavina energie, bez chybičky. Nadčlověk.
Na zmíněném koncertu pro Arménii vystoupila i Jablkoň. K ní jsem si hledal cestu daleko déle. Lítala od folku k rocku a zase zpět. Něco namastila i pro frakaře. Nedařilo se mi ji uchopit. Sedlo mi až album Cestující v noci. Ani po několika letech se mi neoposlouchalo. Naživo (snad) uslyším Jablkoň po více než dvaceti letech. Datum 4. září mám zatrhnuto v kalendáři už několik měsíců.
Chcete si i vy užít? A zadarmo? Potom odpovězte do konce srpna na následující otázky a odpovědi pošlete na adresu: barta@i-noviny.cz . Losujeme pět lístků.
1. Jak se jmenuje zmíněný bratr Filipa Topola? Napište název aspoň jedné jeho knihy.
2. Dnes už hraje v Jablkoni jediný zakládající člen. Jak se jmenuje a na co bude zejména hrát?
Více se můžete dozvědět i v magazínu www.i-lipa.cz - zde.