Zařízení nalezneme přímo na návsi, u silnice z Doks do Mimoně, v nově zrekonstruované budově. Od prvního okamžiku je patrné, že provozovatel penězi na jeho zbudování rozhodně nešetřil, a tak první má otázka zněla: "Kolik chodí denně lidí?"
Pracovnice centra nahlédla do poznámek a prozradila mi, že dnes (jednalo se o předminulou neděli) jsem asi třicátý. Z jejích záznamů vyplynulo, že některé dny se návštěvníků ve dveřích objevilo i více než tři sta.
Jedna ze dvou výukových místností je věnována spíše dospělým, druhá dětem. V dospělácké části se nalézají dotykové lcd obrazovky. Zajímavé informace si můžeme přímo v centru vytisknout na laserové tiskárně. Pár vycpanin, sbírka dřeva a jiné exponáty působí spíše jako dekorace. Více než prostor pro dospělé mě zaujal ten dětský. Skluzavka, vtipně řešené hádanky, zdi přebudované na horolezeckou stěnu.
Příjemná je určitě možnost zakoupit si různé suvenýry, třeba několik druhů turistických známek či pohlednice. Vlevo od hlavního vchodu je ještě místnost, která pravděpodobně slouží jako malý promítací sál. Potěšit nás mohou vyřezávané sochy či podivné promítací zařízení umístěné přímo přede dveřmi. Stojan na kola naznačuje, z jaké skupiny se rekrutují klienti.
Informační centrum stojí rozhodně za návštěvu. Spíše než dospělé může zaujmout školní děti. Umím si představit zde zakončit pěkný školní výlet do okolních lesů.