K rozhovoru se dostáváme na začátku nového roku. Chystá pro nás Libertin na tento rok nějaké překvapení?
Každý rok se snažíme nabídnout dětem a mládeži akce a činnosti, které podle nás uspokojí jejich poptávku, respektive které je budou bavit a budou pro ně atraktivní. Ne vždy jsou však naše nové nápady uskutečnitelné pomocí vlastních zdrojů a podmínek. Proto vsadím na jistotu a prozradím čtenářům, že mezi akcemi pro děti a mládež v roce 2008, které zorganizuje Libertin, bude určitě Kouzlo zimního lesa, Dětský karneval, Talent roku, Den Země, Den dětí, Pálení čarodějnic, Majáles a snad i Mikuláš pro MŠ a ZŠ, který se v r. 2007 vydařil díky vydatné finanční podpoře města. Chtěli bychom, aby se určité akce staly tradicí města, ale jejich úroveň záleží pochopitelně i na financích. Jako překvapení mohu snad uvést, že během jarních prázdnin nabízíme dětem a mládeži pobyt a lyžování v Alpách a v srpnu pojedeme, kromě jiných táborů, po stopách Napoleona na ostrov Elbu.
Je těžké obhájit existenci Libertinu? Vždyť podobné služby nabízí řada škol, skauti a další instituce.
Neuvažuji o tom, zda je to těžké nebo lehké, je to moje práce a snažím se ji dělat dobře. Pravdou je, že děti a mládež naše nabídka zřejmě oslovuje, využívají ji v hojném počtu a rodiče k nám mají zřejmě důvěru. Z výročních zpráv vyplývá, že počty návštěvníků zájmových útvarů jsou přibližně stejné, vycházíme z požadavků dětí a rodičů, a tak se jen trochu obměňuje nabídka. Těžké je sehnat dobré externí pracovníky, kteří mají dětem co předat a umějí to. Spolupracujeme přibližně se 60 externisty, kteří se ve svém volném čase věnují dětem v kroužcích, a já si jejich práce velmi vážím. Také se snažíme o to, aby Libertin byl skutečně domem pro děti a mládež, aby se mladé generaci u nás líbilo, aby pro ně bylo atraktivní prostředí, ale i nabídka činností v něm. Konkurenci dnes najdete v každém oboru, aspoň nás to motivuje k přemýšlení o naší nabídce, o tom, co v Lípě chybí. Některé akce jsou menší, pro uzavřenou skupinku, některé jsou organizované až pro stovky někdy i tisíc účastníků a ty potom dají trochu zabrat. Veliká návštěvnost nás ale těší a snažíme se o ni. Bez podpory města nebo jiných finančních zdrojů bychom veliké akce nezvládli. Myslím, že o Libertinu ví většina dětí nebo mládeže v České Lípě, jsme vděční za každou jejich připomínku nebo námět. Často děláme ankety, hovoříme s dětmi a mládeží, náměty nám mohou vhazovat v Libertinu do schránky či napsat na našich webových stránkách. Nad každou připomínkou se zamýšlíme a snažíme se vyhovět. Mrzí mě pouze, že je nás, pedagogů, v důsledku přidělených financí z MŠMT, respektive přerozdělených krajem na platy, stále méně. Musím hodně času věnovat přemýšlení, jak to udělat, abychom naši činnost zvládli ve stejném rozsahu při menším počtu lidí.
Zažil jsem Vás na pár akcích. Jste docela odvaz. Jaká byla Vaše kariéra, než jste nastoupila na místo ředitelky v Domě dětí?
Zcela nechápu váš pojem „odvaz“. Jestli tím myslíte, že se umím na akcích uvolnit a hrát před dětmi divadlo, dělat legraci, tak o tom přece naše práce je. Ve volném čase by se děti prioritně měly bavit a čím jiným než hrou a legrací. Smysl pro humor často pedagogům chybí a to je veliká škoda. Dlouhá léta jsem pracovala jako učitelka a záhy jako ředitelka mateřské školy. S malými dětmi jsem se naučila hrát a upoutávat jejich pozornost, být empatická, mít pochopení pro jejich potřeby, bolístky, být někdy jednou z nich. Potom jsem stála u zrodu a projektu soukromé školy Klíč, kde jsem učila děti od 1. do 5. třídy a byla zároveň ředitelkou školy. I tam jsem zjistila, že i starší děti ocení vstřícnost, empatii, legraci a spravedlnost. Ke každému jsem přistupovala individuálně a snažila jsem se dětem do života předat co nejvíce vědomostí, dovedností i návyků. A protože jsme ve škole na legraci neměli tolik času, začala jsem s dětmi jezdit i o víkendech a prázdninách na pobyty. Za tímto účelem jsem si musela zřídit soukromou „Agenturu pro využití volného času dětí“. Jezdilo se mnou čím dál více dětí, měli jsme hezký vztah. Některé mě navštěvují dodnes. Potom jsem odešla na Školský úřad v České Lípě, kde jsem pracovala jako metodička pro MŠ a DDM v celém okrese. Stále jsem s dětmi jezdila na tábory a uvědomovala si, že mi práce s dětmi chybí. Přihlásila jsem se do vyhlášeného konkurzu na ředitelku DDM Libertin a byla jsem v r. 2000 jmenována do funkce. Profesně jsem speciální pedagog, ale vždy mě nejvíce bavilo dělat s dětmi a mládeží zábavu a legraci, divadlo, cvičení nebo tanec, proto jsem asi skončila jako pedagog volného času.
Musíte se před radními hodně hrbit? Nemáte strach, že skončíte třeba jako ředitel ZUŠky či že se Vaše místo zalíbí coby trafika někomu z ODS?
Snažím se se všemi vycházet dobře. Ne vždy se mi jejich rozhodnutí líbí, ale to je věc názoru a priorit. Vše je o komunikaci, město je náš zřizovatel, tak jejich požadavkům většinou vyhovíme, ale nemám pocit, že bych se musela před někým hrbit. Moji rodiče mě vždy učili dělat vše zodpovědně, tak se snažím dělat svou práci dobře podle svého svědomí a přesvědčení a za svými názory si stát. Každý rok máme z města audit, který je bez připomínek, podléháme i jiným kontrolám, většinou bez záporných závěrů. Není to pochopitelně jen moje zásluha, ale celého kolektivu. Vážím si každého, kdo dělá svou práci profesionálně a snažím se ho podle možností ocenit. Děti k nám chodí, kontroly jsou bez připomínek, co si přát více. Když jsem do Libertinu nastoupila, musela jsem se „prokousat všema papírama“, vytvořit vnitřní systém. Stálo mě to hodně úsilí a času. A stále ještě stojí. Není lehké být v předstihu, plánovat akce a činnosti, získávat účastníky, odhadnout, co se bude líbit, zajistit reklamu, propagaci, sehnat finance, vše naplánovat, obětovat celé dny, někdy i víkend, mnohdy vše vyloženě „odtahat“ na místo a nakonec čekat, jestli se někdo přihlásí nebo přijde, to je také moje práce. Není to o tom sedět v teple a v pohodě v ředitelně. Tak dobrá „trafika“ to zase není!. Moje krédo je: „Všechno špatné je pro něco dobré“. Musela bych zkrátka dělat něco jiného.
Jak vlastně nyní funguje parlament mládeže?
Parlamentem máte zřejmě na mysli Zastupitelstvo dětí a mládeže v České Lípě. Stále funguje a podílí se na aktivitách ve městě, ale je aktivní i v kraji a v Národním parlamentu dětí a mládeže v Praze. V letošním školním roce má 36 členů, zástupců jednotlivých škol a dvě koordinátory, Ing. Janu Prokešovou a Janu Bartoňovou, které mají rozdělené kompetence. Libertin jim poskytuje pouze prostory a potřebují-li, také nějaký materiál či radu. Jsou velmi samostatní. Členové se podíleli například na přípravě turistických stezek ve městě, prosazují priority mládeže nebo organizují Regionální či Místní parlamenty na různá témata. Poslední jejich prosincová akce se mi moc líbila. Téma akce bylo „Co chybí dětem a mládeži v našem městě“. Akce se uskutečnila v Libertinu, účastnilo se jí kolem 70 mladých lidí, kteří celé dopoledne diskutovali o tom, co by mohlo být ve městě lepší v oblasti sportu, kultury, volného času a životního prostředí. Svoje závěry přednesli odpoledne pozvaným hostům, kterými byl pan Mgr. Vlček a ještě někteří zastupitelé. Rozvinula se diskuse, kde mládež prokázala, že jim není lhostejné, kde žijí. Domluvili se s panem místostarostou na následném setkání po určitém čase, na kterém bude mládež informována, co se vlivem jejich nápadů realizovalo. Celou akci moderovala a připravila s dětmi Jana Prokešová a moc se jim povedla. Teď je čeká organizace Regionálního parlamentu na téma “Mistrovství světa v klasickém lyžování“, na který chtějí pozvat Kateřinu Neumannovou. Na Regionální parlament budou pozvaní zástupci všech dětských zastupitelstev a rad z celého regionu.
Kterou z akcí Libertinu máte Vy osobně nejraději?
Mám ráda všechny akce, na které děti a mládež přijde, a vidím, že se baví, že jsou spokojení. Ale nejraději mám asi pobyty s dětmi v přírodě nebo mládežnické expedice. Snažím se na nich účastníky něco naučit, pochopitelně bezděčně, rozšířit jejich vědomosti a dovednosti. Jsem však jednou z nich, ne ředitelka, ale Jířa, hraju s nimi hry, povídám si, užívám spoustu legrace a příjemně vnímám dobrou atmosféru bez přetvářky, intrik a pomluv. Tak se s dětmi a mládeží vzájemně obohacujeme.
Sníte o nějaké akci, kterou byste v budoucnu ráda připravila?
Sním o větších prostorách. Využili bychom ještě jeden sál pro různé taneční skupiny a kroužky, také nám chybí odhlučněná místnost na koncerty a zkoušky hudebních skupin. Snem je asi i zastřešení stávajících teras pro lepší využití na otevřený klub mládeže nebo klub pro maminky s dětmi. Vůbec by se mi líbilo v České Lípě vytvořit mládežnické centrum, kde by byla nabídka různých aktivit od internetové kavárny, videoher, možnosti mixování desek, hudební zkušebny, kulečníku, fotbálku, po tvořivé aktivity, posilovnu i prostor na akce venku. Pochopitelně vše s bezbariérovým přístupem. Viděla jsem taková centra v cizině, krásné nové centrum volného času mají i v Krásné Lípě, ale to je asi zatím skutečně sen. Libertin má ideální polohu, ale ostatní podmínky na to tady nejsou. Snad se mi podaří prosadit aspoň to zastřešení teras nebo bezbariérový přístup.
Co Vaše další aktivity? Jak nabíráte síly do nikdy nekončícího zápasu o finanční prostředky?
Přes týden toho kromě práce moc nestihnu. Naštěstí mám vlastní děti už dospělé, ale ještě studují a maminku potřebují jen občas. Ráda se s nimi radím, diskutuji a nabírám síly z jejich lásky. Občas ráda posedím s milými lidmi, kteří si mají co říci, nebo si zahraji volejbal. Víkendy trávím s přítelem a psem nejraději v přírodě. Moje kultovní, nabíjející, dostupná „hora“ je Klíč. Tam mám vždy pocit, že jsem nad věcí, a umím vypustit všechny starosti a trápení. Také mě nabíjejí děti a mládež, která se za mnou stále vrací a připomíná mi moje rady a nápady, které jsem jim dala před deseti nebo patnácti lety. Já je již zapomněla, ale jim leží v hlavě dodnes. Stane se, že mi přijdou poděkovat ať už za radu nebo hezky strávené chvíle, a když řeknou: „ Jířo, to bylo dost dobrý, dík!“, vždy mě to moc potěší a vím, že to, co dělám, má smysl - a to mi dodá sílu.
