Shodou okolností jsem dnes kontaktoval autobazar AAA Auto, abych si ověřil, že mám stále ještě málo prostředků na to, abych si pořídil nový starý vůz. Hlavním tahákem jejich internetových stránek je varování, že si mám dát pozor na zaplavená auta dovezená k nám z Německa a Rakouska. Áčka hned naznačují, že trapné situaci s bahnem v karburátoru nejlépe předejdu, když si auto koupím u nich. A prodají mi ho s desetitisícovou až patnáctitisícovou slevou.
Voda ještě nestačila opadnout a stránky časopisů se již plnily nabídkami stavebních spořitelen a pojišťoven. Najednou se objevily firmy nabízející, že postaví domek do miliónu, levně provedou revizi elektroinstalace, prodají elektroniku nebo nábytek. Kdo neprodával nic z toho, co by se mohlo postiženým hned hodit, chlubil se tím, že část svého zisku převede na některé z povodňových kont.
Nepochybuji, že se zvedla čtenost novin, vždyť lidé je kupovali po dvou i třech. Ti, kteří se za normálních okolností spokojili s barevnou černou kronikou v Blesku, chtěli serióznější zpravodajství. Jiní, zvyklí na hlubokomyslné komentáře v Mladé frontě či Lidových novinách, zatoužili po exkluzivních fotkách zastřeleného slona či neohrožených parašutistů. Obdobně se zvětšovaly pověstné koláče sledovanosti televizí.
Začátek povodní jsem prožil na Slovensku a první aktuální zprávy jsem sbíral z i-novin, které si rovněž akčně ukrojily svůj krajíc. Kolega tipař Bárta dokonce nelenil a vyrazil jako dobrovolník do vesnice na Mělnicku. Vzápětí však své zážitky zveřejnil, což taky jistě nebylo zadarmo. Pokud náhodou ano, aspoň se zviditelnil.
Podobně se zviditelnili špičkoví i nešpičkoví umělci napříč celým kulturním spektrem. Přestože nepochybuji o tom, že všichni vystupovali řadu dní zadarmo, pobyt na obrazovce či podiu zhodnotí později.
Vladnoucí garnitura politiků u svých voličů rovněž posbírala nemálo bodů. Takto bychom mohli hledat dál a dál. Chvíli jsem si myslel, že jedinými postíženými jsou skutečně jen ti, kterým voda zničila majetek. Ale vždyť oni dostanou tisícovku tu od státu, tu od obce. Auto z bazaru a elektroniku z Datartu.
Místo nepojištěného domu z vepřovic budou mít pojištěnou novostavbu. A já se rouhám a stále přemýšlím, kde je ta pomyslná hranice mezi parazitováním či pojídáním mršin a normálním tržně fungujícím hospodářstvím. Jsem dalek odsouzení výše zmíněných aktivit. Vždyť jsou jen důkazem toho, že člověk se nikdy nemůže vymanit z potravních řetězců nastolených přírodou. Mršinami se živíme od té doby, co jsme slezli ze stromů.