3.12.2015: Vážené dámy, vážení pánové, milé děti. Dnes jsem toho zažil, tady je teprve okolo 18 hodiny a mě to připadá, že dnešní ráno bylo předevčírem. Čas se zastavuje. Jak to vlastně všechno bylo. Ale nejdříve se vrátím k Delhi odkud jsem dnes ráno odjel. Včera jsem si po psaní mejlíků ještě zaskočil na kávu do Krishna café v patře s parádním výhledem na okolí hotelu. Říkal jsem si jak to tady může v tom „chaosu“ fungovat. Na tý ulici se plemdají chodci, mezi nimi psi a občas krávy, do toho rikšové na kolech, do toho motoroví rikšové, taxíky, občas náklaďák, kolo s nákladem 2x3m, nebo 4 metrovými okapovými svody, pak to někomu chcípne, někdo se otáčí, přechází, do toho tady jezděj šílenci na motorkách, co do toho chumlu vlítnou a ještě jsem neviděl, že by někdo někoho ohrozil, naboural, nebo, a to už vůbec ne, ublížil. Prostě dokonalej chaotickej soulad, živej organismus, kterej ví co dělá, ale pozorovateli to připadá jako totální chaos. Ovšem, když do toho zapluje, a pohybuje se po ulici, či přechází, tak nemá ani pocit strachu, nebo takto, nesmí se bát. Když tam začne hopsat sem a tam, tak to rozhodí na druhou a to už je nebezpečné. Prostě musí vědět co chce, jít či nejít.
Takže ráno v půl 6 jsem se vydal na nádraží, kde již čekal vlak do Agry, dokonce jsem našel i své jméno na rezervačním papíře přilepeném na vlaku. 6.00 přesně, vlak odjíždí. Čajvál nosí čaj a sušenku, noviny Hindustán Times, Delhi Times, co kdo chce. Vlak to sviští po strništi a ouha, jak se začíná rozednívat z kouře vystupují obrysy všelijakých továren, mezi nimy dosti ponuré slumy na haldách odpadků, do toho – byl asi čas kadění, tak tam všichni sedí na indickém bobku a evropan by řekl, že tlačí. Ale Ti co znají správné zásady kadění z ajurvédy či jiné staré meducíny vědí, že se tlačit nemá.
Dobrá měním téma. Po chvíli zaměstnanec firmy Meels on Wheels roznáší vegetariánské jídlo, skvělé smažené šištičky, dobře tak tyčinky, džus, chleba, máslo a marmeládu. Servis jak v busech studentagency.cz (toto není reklama, jen přibližné přirovnání). Příjezd na minutu přesně.
Agra, „menší“ město (jako když člověk přijede z Prahy do České Lípy) s počtem obyvatel něco okolo dvou milionů a hlavně s kouzelnou stavbou TajMahal. Po příjezdu jsem si opět užil s drožkářem. Asi tak, dle doporučení průvodce jsem nedal na naháněče, kteří čekají u východu a zamířil k Prepaid taxi/riksa. Zaplatíte v boudě a pak Vás řidič odveze kam chcete, teda tak by to mělo být, neb se jedná údajně o státní služby. Každej šofér, je největší kamarád, ale odveze Vás stejně do hotelu, kde má slíbenou provizi. Tomu svýmu jsem řekl, že potřebuji odvézt z bodu A do bodu B, nicméně bylo C. Tak jsem se preventivně vydal pěšky několik set metrů a ubytoval se v parádním resortu mezi palmami a stranou od všudypřítomného ruchu. Mj. co tu sedím a píšu, vedle mě kráva, co žere igelitovou tašku asi dva metry ode mě, pohoda klid. Dobře tam i vaří, už jsem okusil Jalfrezi a Nán a Masalu tea. Takže po ubytování jsem zašel omrknout tu hrobku jménem TajMahal. Vstupenka na místní poměry mastná (750 Rps, což je x 0.4 na naše, mimochodem indové platí 20Rps) ale stojí to za to. Co stojí to i za víc. Takové krásy na jednom místě, se jen tak nevidí. Ani se nedá pochopit, do jakých detailů je stavba propracovaná. Uf. Nespěchal jsem, všechno, včetně zahrad a muzea v areálu jsem si důkladně prohlédl, odpočinul v zahradách, pokecal, knihu početl… Osvěžen neskutečnou krásou jsem se vydal na vlakové nádraží pro jízdenku do Jaipuru, růžového města ve státě Radžastán, kam mám odjet pozítří. Zde zůstávám dvě noci, neb jsem dostal číslo pokoje 108 (opravdu nejsou všechny pokoje 108, jak by se dalo odtušit) a to je hodno využít. Všeobecně je tu sice mumraj, ale dotěrnost drožkářů a obchodníků je o poznání menší a dokonce i na dotaz poradí konkurenční, či podobný podnik, což se v Delhi jen tak nezažije. Jízdenku s místenkou mám. Zítra bych rád více porelaxoval. Ještě jsem navštívil opravdu velikou pevnost Agra Fort. Kdo je milovník pevnosti, tak by si přišel na své. Podle mě je daleko, daleko impozantnější, jak pevnost Red Fort v Delhi. Tato má i výhled na TajMahal.
Sem se rozepsal, asi budu končit, kdybyste viděli ten PC, co tu je, tak by jste měli věrohodný pocit nostalgie devadesátých let minulého století, se divím, že není dřevěněj. Ale funguje a to je hlavní.
Mějte se fajnově a prosím, malujte si to hezky. Páč jaký si to namalujem, takový to budeme mít a jen blázen, nebo notorický nevědomec by si to maloval ošklivě, není-liž pravda?
Ondra
PS: Počasí tady je na košili s krátkým rukávem a to i pozdě večer a brzo ráno, ale někteří místní nosí i kulichy. Mají téměř zimu, se jim nedivím.
- Pro psaní komentářů se přihlašte