Včerejší koncert Českolipského dětského sboru s Bárou Basikovou byl zážitkem především pro zpívající děti a jejich rodiče.
O klasické vystoupení nešlo, interpretka předvedla starý repertoár složený z hitů muzikálů a ještě na halfplayback. Více novinek představil sbor. A když už měl staré věci, tak v novém složení. To je na práci Petra Nováka nejobdivuhodnější - stále začíná s novými děvčaty (výjimečně chlapci). Bára byla samozřejmě tahák - pro mě. Repertoár byl ale opravdu až na pár písní stejný jako před lety, kdy zde vystupovala v rámci volební kampaně Unie svobody. Tentokrát mě nakonec nejvíce chytla skladba z lyrikálu Hapky a Horáčka Kudykam.
Samostatnou kapitolou byly písně, které zpívali všichni společně. Je mi jasné, že hvězda typu Basikové nemá čas se týden secvičovat, ale v jednu chvíli jsem se cítil trapně - to když se děti snažily překřičet sbory v playbacku v titulní písni z Kleopatry (Teď královnou jsem já). Ale třeba píseň Hallelujah, v níž si notovaly Báry Basiková a Plačková, byla pro mě osobně zážitkem, protože mám rád oba dva hlasy, byť jim úplně neladily. A skvělá byla i Jóži Nová v krátkém sólu vánoční písně. Zkrátka: byť mě Basiková potěšila snad jen těmi stále krásnými ďolíčky ve tvářích, koncert jsem si užil a rozhodně jsem se při něm nenudil.