První letošní Štafeta je věnována Zdeňkovi Seidlovi, který se před nedávnem odstěhoval do Prahy, s Českolipskem má však stále pevné vazby. Vystupuje například se skupinou Řemdih, odborné veřejnosti je známý především jako tvůrce historických hudebních nástrojů. První část rozhovoru naleznete zde.
To mě zajímá. Píši sérii textů o neoficiální kultuře na Českolipsku. Vzpomínáte si ještě na jiné hudební či jinak kulturní zajímavosti přelomu 80. a 90. let?
V České Lípě byly dvě kapely, na které jsem rád chodil. Vedle Řemdihu to byly ještě Stojaté vody (později St.Woody). Obě hrály původní muziku a spojovala je osoba Dana Oslíka. Jinak, co si pamatuju, tady byly klasické zábavové kapely, punkový Nabeton a pak nějaké ty těžké kovy, ale to šlo mimo mě. V Novém Boru hráli třeba BC fucktorial, to byla taková punková alternativa a já osobně měl rád novoborskou kapelu The Pípl. Na muziku se jezdilo do hospody na Polevsku, v Radvanci, do klubu Bonanza v Novém Boru nebo do Libereckého klubu Golet.
Jako nemuzikanta mě fascinuje spektrum nástrojů, které nejenom ovládáte, ale také vyrábíte. Jak získáváte podklady ke středověkým nástrojům?
V Řemdihu musíme všichni ovládat několik nástrojů. Jednak to odpovídá dobové hudební praxi a druhak to je nezbytné pro fungování kapely: občas se stane, že někdo z členů nemůže na koncert, a tak to za něj musí vzít někdo jiný.
S podklady je to těžké. Historické hudební nástroje, které se fyzicky dochovaly do dneška, pocházejí nejdříve ze 16. století. Takže pokud stavím renesanční nástroj, obvykle se snažím sehnat co nejvíc informací o dochovaných exemplářích. Prohledám internet, kde se dá najít řada fotek, a snažím se sehnat detailní fotodokumentaci a technické plány od vlastníka, což je obvykle nějaké muzeum.
Daleko složitější, ale zároveň i zajímavější je situace u předrenesančních nástrojů. Tam nejsou k dispozici hmotné památky, a tak musí stačit ikonografická analýza. Ztvárnění hudebních nástrojů lze najít hlavně na freskách v kostelech a kaplích nebo v podobě iluminací ve starých rukopisech. Samozřejmě je potřeba mít na paměti, že autor kreseb nebyl realistický ilustrátor. Některé rysy nástroje mohl podřídit svému kompozičnímu záměru, jindy zase mohl opomenout pro něj nedůležité detaily jako např. počet strun nebo umístění hmatových klapek.
Dalším zdrojem informací o starých nástrojích jsou současné hudební nástroje lidové. Lidové prostředí je velice konzervativní a hudba i nástroje se v něm mění jen málo. Např. v Turecku se dodnes hraje na primitivní dechový nástroj zvaný zurna (či zurla). Pravděpodobně jde o stejný nástroj, jaký se ve středověku dostal do Evropy, aby se z něj staly šalmaje a posléze hoboj. Nebo primitivní dvojitý klarinet na francouzské iluminaci z 11. století vypadá takřka stejně jako současný egyptský dechový nástroj zvaný arghúl. Dudy, které dnes zná celý svět jako skotské dudy, představují typ nástroje, který byl kdysi rozšířen v řadě zemí západní Evropy. Časem byl na kontinentu nahrazen modernějšími nástroji a ve Skotsku přežil jen díky izolovanosti ostrovní vysočiny.
Dá se vůbec posoudit, jestli znějí stejně jako před stovkami let?
Pokud se dodrží stejný technologický postup, není důvod, aby zněly jinak. Nicméně často po mě zákazníci chtějí, aby nástroj vypadal „středověce“, ale hrál moderně. Např. historické smyčcové nástroje s největší pravděpodobností neměly „duši“ (kolíček přenášející vibrace z horní na dolní desku). Zvuk nástroje bez duše je slabý, takže na přání zákazníků tam duši dávám.
Který z nabídky, kterou jsem objevil na internetu, vyrábíte nejraději? A proč?
Nemůžu říct, že bych nějaký nástroj vyráběl raději. Rád to střídám, abych se vyhnul rutině.
Nejraději ze všeho mám ale práci na úplně novém projektu. Když rýsuju první výkres a pak podle něj vyrábím prototyp, vymýšlím technická řešení, to jsou chvíle, kdy mě práce úplně pohltí.
Pak ještě, mohu-li si vybrat, raději dělám nástroje skutečně historické než moderní, které se historicky jen stylizují. Bohužel takové nástroje jsou u nás požadovány celkem málo ve srovnání se zeměmi na západ od nás, kde je provozování staré hudby daleko rozšířenější.
A už jste zkoušel vyrobit zcela nový nástroj, něco skutečně originálního?
Já si myslím, že všechno už tu bylo a něco z principu zcela nového se na poli akustických nástrojů nedá vymyslet. A není to ani potřeba, hudebních nástrojů, počítáme-li v to i lidové nástroje všech světových kultur, je neuvěřitelné množsvtí.
Dělal jste už i některé jiné nástroje, které ve své nabídce nemáte?
V zásadě ne. Snad jenom vrbovou píšťalku a kazoo. ;)
A ještě otázka na téma rozšířenosti staré hudby u nás a v zahraničí. Čím to je, že u nás „stará hudba“ němá takové zázemí? Mohou za to léta totality, nátura nebo máte podezření na jiný faktor?
Ano, já si myslím, že za to může izolace naší kultury během 40 let socialismu. Ale rychle to doháníme. V roce 1997, když začínal s středověkou hudbou Řemdih, tak tady bylo několik málo kapel podobného zaměření. Dnes jich jsou desítky. Máme tu Mezinárodní letní školu staré hudby ve Valticích, Letní školu staré hudby v Prachaticích, Letní slavnosti staré hudby v Praze.
Inspirace starou hudbou může mít mnoho podob: od pietního akademického přístupu s důrazem na historickou věrnost přes jaramareční kapely až po módní pagan metal. Ne všechno si rád poslechnu, ale jsem rád za to, jak si tato hudba hraná na „divné“ nástroje nachází své místo na slunci.
Kolik nástrojů člověk musí za měsíc vyrobit, aby se v pohodě uživil?
To je různé a nedá se to paušalizovat. V zásadě je dobré vyrobit měsíčně jeden velký nástroj (dudy, cistru, niněru, fidulu) nebo několik malých (šalmaje, kavaly). Záleží ale taky na tom, kolik máme hraní s kapelou. Když je toho hodně, což je zejména v létě a přes vánoční svátky, tak vyrobím málo, protože chybí čas i energie.
Jinak samozřejmě nástroje, které vyrábím, jsou natolik specifické a moje klientela natolik menšinová, že nehrozí žádné velké rozšiřování výroby. Na druhou stranu tato zdánlivá nevýhoda se mění v globalizovaném světě ve výhodu, protože se nemusím obávat konkurence z Asie jako třeba výrobci kytar či houslí.
Souvisí vaše odstěhování do Prahy s prací?
Ani ne. Spíš to souvisí se společenským životem v Praze. Osm let jsem tady studoval, a tak je Praha můj druhý domov.
Sledujete ještě hudební scénu na Českolipsku? Ať už jde o festival Lípa Musica nebo třeba nové kapely.
Každý rok se snažím podívat se na Všudybud, tak tam to mám všechno pěkně pohromadě. Rád zajdu třeba na novoborské kapely Candát nebo Swayambu.
Jakou hudbu vlastně teď preferujete jako posluchač? Myslím, když neposloucháte z profesních důvodů. Zůstal jste věrný Jasné páce nebo jste se posunul?
Žádné velké posuny se nekonají. Poslouchám hlavně jazz, starší bigbít, ale i starou hudbu tzv. vážnou. Pokud byste chtěl jména, tak za všechny: Sonny Rollins, Led Zeppelin, John Dowland.