Kapela Květy patří mezi česká uskupení, která jsou zbožňována hudebními publicisty, kritiky i vnímavými posluchači. Na sklonku loňského roku vydali své osmé album Bílé včely a v okamžiku byli nominováni na všemožné ceny za album roku. 23. 2. vystoupí v českolipském klubu Progres.
Elektrická kytara, baskytara či kontrabas, housle a bicí, písničková tvorba postavená na rockových a folkových základech okořeněná osobitým projevem zpěváka, textaře a spoluautora hudby Martina Evžena Kyšperského (1980) se rodí v moravském srdci již dvanáct let a stále rozkvétá a zraje. S M. E. Kyšperským jsme si psali, neboť Brno je daleko. O jeho snech, o Květech, o českolipských Vesmírných lidech, o kolážích, o rozhlasových hrách, o tom, že kapela je stará více jak 12 let, ale i o jeho hudebních či filmových tipech.
Na úvod bys mohl prozradit tvůj poslední sen, který stál za zapamatování.
Můj táta zkouší balit mou bývalou slečnu. Čekáme na pizzu, vyhlížíme z okna a patřím v tom snu do jakési jiné rodiny, která má strýce, co je kleptoman, ale já na konci snu dostanu děs, že ponesu odpovědnost za krádeže za něj.
Na koncertech často cituješ své sny, zapisuješ je i na webové stránky kapely. Byly vždy tvým inspiračním zdrojem pro texty? Nebo nejen sny jsou tvou inspirací?
Ani ne. Hodně mne baví, ale většinu textů jsem psal podle pocitů, které jsem měl v bdělém stavu. Kdybych psal podle snů texty, bylo by to ještě daleko surrealističtější, a to mi zase přijde, že jsem čitelnej. Stejně tak mi přijde, že děláme úplně normální písničky, nijak zvlášť komplikovaný. My si jen hrajeme, nechceme se vázat stylem, ani zvukem.
Jsi výhradním textařem kapely Květy. Jak potom vzniká hudba? Opět čistě autorská záležitost?
Mám nějakou představu, ale je to jako by ses díval na nějaký obraz, ale nechal sis doma hodně tlustý brýle, čili to máš celý v mlze, rozostřený a během zkoušení s kapelou se ti ten tvůj zrak zlepšuje, dioptrie mizí, máš stále jasnější obrysy. Čili já mám nejasnou vizi a kapela z toho udělá píseň. A ve studiu se to stane ještě jednou s producentem a duchem té chvíle a místa.
Během vývoje kapely prodělal změnu i tvůj hlasový projev. Je umírněnější, méně expresivní.
Jak si je člověk jistější hlasem i sám sebou, tak se občas stane, že ví, že stačí jen pár tónů. A že se dá ztišit a celé to udělat s větším napětím. Že je víc barev. Ono to může vypadat jako umírnění, ale přitom je to vlastně větší experimentování, než mít dvě polohy šepot–řev. (smích)
Tak k tomu jsem ještě nedozrál. (smích) Teď má oblíbená otázka: kde se vzal název kapely Květy?
Napadlo mne to, když mi bylo třináct a půl, že založíme kapelu. Na základní škole. Bylo třeba mít nějakou ideu. Po vyučování jsme mlátili do kýblů a natáčeli to na kazeťák. Chtěli jsme být úplně free a někde jsme si četli, že hippies byly květinové děti. Tak proto Květy.
Máte na svém kontě skvělé desky, které u nás obdržely různé ceny. Posloucháš zpětně vlastní desky?
Když desku dělám, tak ji slyším tisíckrát. Když vyjde, tak si ji pustím několikrát a ujišťuju se, že je všechno, jak má. Ale tím to končí a už se k tomu nevracím. Jednoduše i proto, že je tak málo času a já mám radost, když si vůbec můžu pustit nějakou cizí hudbu, co neznám. Pak se však stane, že to někdo pustí na návštěvě, v klubu a já to tajně poslouchám, jakoby s provinilým pocitem, že jsem narcis, haha. Ale poslouchám to. Je to zajímavý. Většinou za nějaké dva tři roky úplně zapomenu, co jsme vlastně natočili. Tajně doufám, že budu moct ještě kus slyšet. Ovšem sám doma si to nepustím.
Na stránkách uvádíte, že více než polovina kapely má ráda rozhlasové hry. Patříš mezi členy kapely, kteří mají rádi rozhlasové hry? Jsou hry, které můžeš doporučit? Co Minutovky Českého rozhlasu?
Minutovky jsou zajímavý. Moc krátký pro mne, aby se dokázal zaposlouchat a udělal si k tomu nějakou vazbu. Ale to je tím, že poslouchám z netu. Kdyby byly místo reklam v radiu, tak nádhera. Rozhlasové hry a čtení knih v radiu miluju. Doporučuju Jméno růže nebo 1984. Ale třeba teď mají v Levných knihách Tankový prapor načtený Lukášem Vaculíkem a jde mu to.
Mimo kapelu Květy skládáš hudbu k divadelním představením. Je tím míněna jen Fagi nebo vznikly i jiné spolupráce?
Dělal jsem toho víc. Něco pro Městské divadlo ve Zlíně, potom jsem dělal písničky pro Fagi a divadlo DNO a teď pro divadlo Marta a představení Abeceda. Společně s Ľubicou Christophory. Taky tu a tam hraji s divadlem Anička a letadýlko, oni dělají kabarety.
Zabýváš se i výrobou koláží, některé z nich poté využíváte do bookletů. Když bych tě požádal o výstavu koláží v klubu Progres v rámci nových výstavních prostor, řekl bys ano?
Jednu výstavu jsem takhle dělal v Českých Budějovicích. A klidně bych do toho šel. Booklety jsou důvod dotáhnout něco do konce, ale mám rozděláno víc věcí, většinou právě koláže.
Po vydání vašeho alba Bílé včely jste byli nominovaní na ceny Vinyla i Apollo, věřil bych i v nominaci na Anděla. Na křtu v Akropoli muselo být na 600 lidí, v Brně 400 a 100 se jich nevešlo. Jak se vlna Květů šíří po menších městech? Máme se obávat ušlapaného Progresu?
Tak to není, v menších městech je menší publikum. Ale taky menší kluby. (smích) Já si léta říkal, že vůbec nevím, jestli bude hodně lidí, nebo úplně prázdno. Lidi chodí, je to příjemný, mám radost když je plno, ale jsem vděčnej, že vůbec můžu hrát. Že probíhá přenos energie, je to krásný.
Chystá se videoklip k nějaké písni z nového alba? Máte vůbec klipy ve vlastní režii? Přijde mi, že většinu klipů pro vás vždy někdo udělal z vlastního popudu.
Pár klipů jsme si od lidí přáli sami a dostali je. Ale taky nás to dřív bavilo. Mám rád staré klipy, ale nechci se opakovat a jak se zvyšují nároky, tak je to čím dál těžší. Chystám jedno video, je už vymyšlené, držte nám palce. Je to i v tom, že je to trošku na mně, kluci ví, že v tom chci být, nedělají věci beze mne, ale já se namotal do dvou projektů, a snažím se je dovést k cíli. Produkuju a hraju v různých projektech. Když přijdu domů, tak padnu a spím.
Když jste byli v České Lípě naposledy, pátrali jsme společně po propagačních materiálech Vesmírných lidí, o nichž jsem hrdě prohlašoval, že jsou z Lípy a že pan Benda bydlí na Špičáků, abych po našem pátrání zjistil, že již cca 5 let žije v Bratislavě. Z Brna to máš blíže. Zajel sis? Nebo už jsi snad nesháněl?
Já se díval na hodně věcí na netu, sledoval diskuze s ním. Ale nejen Vesmírní lidé. Zajímají mne různí guruové. Je tak dvousečný – jak k tomu přistupovat. Zavání to manipulací, ale přitom to někomu přináší štěstí. Věří oni sami tomu, co říkají? Nebo lžou, avšak s tím, že jim jde o “dobrou věc”? Nebo mají tak vyšponovanou sugesci, že už žijí třeba i to, co jim někdo popsal předem? Nevím, ale fascinuje mne to.
Na české scéně zastupujete hudbu, která je autentická, navazující na český folk i moravský folklór, imaginativní české texty. Vaše hudba je pro mě důvěryhodná, uvěřitelná a zároveň máte sílu v melodiích a přitom v syrovém zvuku. Když si zkusíš osvojit můj pohled, jsou kolem tebe nějaké kapely, o kterých ty můžeš mluvit v superlativech (pokud můj popis budeme vnímat jako superlativa) a pro čtenáře nemusí být jejich jména zrovna známá? Zkrátka co tebe baví poslouchat?
B4, Beata Bocek, Zrní, Budoár staré dámy, Skrytý půvab byrokracie, DVA, Midi lidi, Biorchestr, Oldřich Janota, Dáša Voňková, Maso, Kittchen, Tomáš Vtípil a další. Ještě pořád hudbu dost prožívám, hledám. Jo a mám radost, když někdo vydá vinyl!
Existuje něco, co postrádáš v kapele, moc po tom toužíš, ale ostatní s tím nesouhlasí?
Hm, nevím. Koumám a nevím. Tak to je asi dobře, že mne nic nenapadá. (smích) Jo, moc se jim nechce zpívat píseň Marko Polo. Je tam moc těžkej vokál. Tak mám pocit, že to došlo tak daleko, že tu píseň půl kapely nenávidí, hehe.
Velká míra popularity Květů je připisována tvým textům označovaným spíše za básně. Jak si potom vysvětluješ umístění vaší poslední desky na serveru popmatters.com mezi nejzajímavějšími počiny ze světové hudby loňského roku?
No, to nevím. Záhada. Anebo ten server podplatil náš manažer. Nebo vydavatelství. Jiný vysvětlení není. (smích)
Opět se mi tam přimíchávají ty sny ve vztahu k filmu Sny Akiry Kurosawy. Opět je v textech na novém albu spousta přírody, lidských osudů, vše podtrženo písní s názvem A. Kurosawa. Tak se mohly jmenovat Bílé včely – Sny A. Kurosawy, ne? Máš rád Kurosawovu tvorbu?
Mám ho rád. Sedm samurajů je možná jeden z nejlepších filmů vůbec. Dlouhý, pomalý, černobílý. Když do jeho filmů člověk vpadne po procházce městem, který je hektický, zrychlený, přebarvený, tak to je úplně super úleva. Ještě si u toho dát pražený čaj!
Kdybys měl doplnit rozhovor úryvky svých textů, jaké tři bys vybral?
Tři úryvky. Hm, tak co mne napadne automaticky: Byl jsem opuštěnej pes, Pole tráva a činžáky jsou tady stejný, Medvídek.
Moc děkuji.
Texty písní M. E. Kyšperského
Byl jsem opuštěnej pes
a poraněná krysa
trhal živý maso
a lákal laně z lesa
a právě když mý sliny kdesi smíchaly se s krví
... přilétla ke mně láska..
shůry,
ani nevím jak... a proč..
Byl jsem Johannes Faust,
ještě neuschlo mý pero
nač ještě vyřezávat rakev,
když do pekla mě berou
a právě když mý sliny kdesi smíchaly se s krví
... přilétla ke mně láska..
shůry..
ani nevím jak... a proč (...)
Text k písni Zvíře, nebo sebe a zvíře (Střela zastavená v jantaru, 2008)
Zdá se mi
že hadi ovíjejí zem
měsíc bude ti v patách
kameny hlídají cestu
V tak nízkém obilí
není kde se skrýt
hoří... a kolem oken sune se dým
Ptám se paní v metru
kudy mám jít
říká, že Ježíš mne vidí
protože vidí všechny
Právě se vrací zpátky
o stanici dřív
nechala ležet svůj batoh
přiletěla z USA (...)
Text k písni Pole tráva a činžáky (Bílé včely, 2012)
Medvídek sedí u počítače
a venku si hrají medvídci
je z toho tak unavený
že usíná ouškem na klávesnici
a zdá se mu sen
že běží po louce
– stromy a ptáci jsou blíž
najednou zakopne do trávy
pod huňatou tlapkou má myš.. (...)
Text k písni Medvídek (V čajové konvici, 2011)
Foto: Ondřej Macl, archiv kapely Květy; koláže: M. E. Kyšperský