Duo Flush Buttons, improvizační projekt členů novoborské kapely LKP - bubeníka Antonína Kropáčka a klávesisty Davida Tichého, vzniklo náhodou z hecu přátel před rokem v novoborském klubu Rokoko. Nyní patří k tomu hudebně nejzajímavějšímu, co nabízí českolipská a novoborská hudební scéna. Možná to není náhodou.
Konzervatorista Antonín je synem a synovcem hudebníků a bratrů Kropáčkových, současných či bývalých členů mnoha novoborských uskupení včetně té republikově nejznámější B4. Davida klavír a syntezátory před dvěma lety dostaly koncertně i do Londýna. Znají se od svých dvanácti let, prvně spolu hráli před šesti lety na akademii školy U Lesa a společně vedou skautský oddíl.
Jazzový fajnšmekr Pavel Šmíd z klubu U bílýho černocha o vás hovoří jako o mimořádných talentech českolipské hudby. Jak se k tomu stavíte?
David: Moc si toho vážíme. Docela mě překvapilo, že se naše produkce může líbit jazzovému fajnšmekrovi, protože já jsem tam ze začátku moc styčných bodů s jazzem neviděl. Poslední dobou se ovšem naše inspirace rozrostla i do tohoto žánru, protože jak Pavel říká, jazz nemá hranice, a to ho s naší hudbou docela spojuje.
Jak dlohou se vlastně věnujete hudbě?
Tonda: Bicí jsem si poprvé osahal už jako malý chlapec, když mi strýc hrál jednoduché rytmy a já se je snažil po něm opakovat. Táta muzikant chtěl, abych měl nějaký hudební základ, zapsal mě proto na klavír, a po pěti letech boje s paní učitelkou jsem se konečně mohl začít věnovat bubnům. (smích)
D: Na klavír do novoborské hudebky chodím asi 14 let a studuju klasiku. Další hudební aktivity přišly v posledních pěti letech s radikálně se měnícím hudebním vkusem.
Kde se vzal název vašeho projektu?
D: Jednou z našich inspirací je britské elektronické duo Fuck Buttons, které nás svými dlouhými gradujícími kompozicemi plnými epických syntezátorů dost ovlivňuje. Na náš název jsem přišel ve vlaku, když jsem na záchodě uviděl tlačítko označené "flush button," a měl jsem jasno.
T: Klasická vykrádačka, asi něco jako Led Sezelim. (smích)
Zajímá mě, jestli ve vašich inprovizovaných koncertech máte nějaký předem daný systém. Zkoušíte?
T: Začne metronom, krátká melodie na sekvencer Korg Volca, David přidá synťák a klávesy, mezitím vypotím nějaký bicí. Jak říkám, probíhá to hladce. Jen o delay se občas hádáme. (smích) Nepravidelně si ale ve zkušebně zkoušíme jiné postupy, jako že by třeba začal synťák a až potom melodie na volcu. (smích)
D: Je to z prostě povětšinou čistá improvizace, kterou zarámujeme předpřipraveným samplem z nějakého oblíbeného filmu. Pak už tomu necháváme volný průběh.
T: Zkoušky jsou na tom dost podobně, nekontrolovaný hlukový očistce. (smích)
Takže jednotící prvek by se na vašich koncertech najít dal?
D: Pro mě je jednotící prvek například asi 16 předpřipravených zvuků na synťáku, mezi kterými většinou při koncertech přepínám, i když dost často se postupnými úpravami dostanu někam úplně jinam.
T: Jednotícím prvkem je jednoznačně metronom. Je to vtipné, když náš koncert začne právě on. Prý je to už naše poznávací znamení. A proč ze slabiny neudělat přednost, že? (smích)
Cítite ve vašich improvizacích nějaké vlivy?
D: Moje inspirace jsou, kromě zmíněných Fuck Buttons, různé kapely od Enter Shikari přes Mars Volta k českým Vložte kočku, snimiž budeme hrát v Progresu. Našim prvním zkouškám jsme ale říkali "dáme béčtyřku”. (smích) Podle novoborské kapely B4, ve které hraje Tondův strejda, která nás taky dost ovlivnila.
T: Mám rád ty chvíle po dohraném setu, když si s úsměvem říkám, ty jo, to znělo jak noisový This Will Destroy You nebo jako jazzový Lightning Bolt nebo právě popová B4. (smích)
Jaké máte ohlasy na vaše koncerty?
T: Občas jim přijdou zvláštní ti dva kluci ve skautských krojích, občas nechápu, z čeho mají radost a co si vlastně tak užívají a občas říkají, že to zní jak Depeche Mode. (smích)
Kde se vzalo nutkání vydělit FB od vaší domovské kapely LKP, s níž také skládáte a hrajete?
D: Na začátku byl nákup už zmíněného sekvenceru Korg Volca, který přímo vybízel k podobnému využití. A pak si pamatuju na koncert LKP v novoborském Rokoku, kdy nás fanoušci po dohraném setu vybízeli, ať ještě něco zahrajeme. Zkusili jsme tenkrát noisovou improvizaci a šlo to skvěle. LKP je úplně jiná liga, tam skládáme víceméně normálně strukturované písně.
A co ty další projekty a kapely, v nichž hrajete?
D: V nedávné době jsem byl přizván do českolipské kapely Unaffected Evolution. Podílel jsem se na natáčení jejich první desky a v současné době zkoušíme a připravujeme živá vystoupení. Z hraní v UE mám obrovskou radost, protože jsem vždycky chtěl hrát v něčem podobném jako Deftones. Je to menší chaos než FB nebo LKP a má to potenciál oslovit větší okruh lidí.
T: Já jsem začal jsem hrát s kapelou Tetrahop, zároveň jsem i členem kapely Papír sklo plasty a bubenického souboru Hluchá parta. Zaskakuju v různých plesovkách a další projekty se chystají. Díky konzervatoři hraji také na tympány, melodické nástroje a různé jiné, ne tolik známé bicí nástroje. (smích) U bubeníka je nejdůležitější, aby byl všestranným hráčem, a o to se snažím. Jiná uskupení, jiné žánry, jiné paličky, ale hudba je jen jedna, a možná právě proto jsem vždy otevřen novým možnostem si někde zahrát. Jsou to nové zkušenosti a každá se počítá.
Davide, ty sám navíc, jestli se to dá takhle říct, jezdíš po světě s vlastním programem. O co jde a jak to jde?
D: Není to úplně vlastní program. Asi před dvěma lety jsem začal nahrávat klavírní předělávky skladeb svých oblíbených skupin a házet je na youtube. Nějakou neuvěřitelnou náhodou si toho všiml někdo ze švédské skupiny Cult of Luna, jejichž kompozice jsem právě coveroval, a nabídli mi vystoupení na klubovém festivalu v Londýně, který pořádali v květnu 2014. Těch 40 minut klavírní destrukce jsem sice předvedl obecenstvu menšímu, než na některých akcích v Lípě, ale byl to naprosto nepředstavitelný zážitek a uběhl strašně rychle. S nahráváním různých rockových klavírních předělávek pokračuju dál a je úžasný, jak hudba skrz internet spojuje duševně spřízněné lidi po celém světě.
Co pro vás znamená kapela Vložte kočku, s nimiž budete v březnu v Progresu vystupovat?
D: Textově i hudebně obrovskou inspiraci, nekonečnou zásobárnu energie, originality a emocí. „Je to tu Bullerbyn a je plnej min!” Moc se těšíme.
Flush Buttons, Vložte kočku, 6. 3., 19:00, klub Progres, 100 Kč