Jak jsem předeslal v předcházející reportáži o Schwarzprioru, v Chotovicích bývají vyvedené večírky. Letos jsem tam zavítal na Uthopii a na Kravín Fest. Tentokrát jsem se s chotovickou scénou jel pro letošek rozloučit, příležitost byla více než vábivá, konal se zde již poněkolikáté večer s názvem Smrt krásných stromků.
Pod poetickým názvem lze vzhledem k ročnímu období celkem jednoduše rozluštit, že se jedná o jakousi dožínkovou slavnost zakázaného ovoce. V Progresu bylo v sobotu večer více než dobře, ale Progres je alternativa, Chotovice představují čirý punk, na který jsem měl náladu spíše. Dobře jsem udělal. Večer nebyl totiž jen o koštování, ale též o vynikající muzice, která je navíc na venkovské undergroundové poměry výborně nazvučená.
Večer otevírali českolipští Papír sklo plasty. Na místě jsem se ale objevil až po nich, což ale tolik nevadilo, protože jsme je letos slyšel asi jenom čtyřikrát. Druhá kapela večera byla přesně tím, co mi bylo tolik třeba. Ze slovenského Zvolenu a okolí totiž dorazila bluesová formace ZVA 12-28.
Chalani představili čisté, a přitom jiné než v provedení všech ostatních, blues. Ale i více než to, bylo to blues s přidanou hodnotou, opravdové a drsné jak má být, a přitom energické a taneční s poetikou, která jde až na kost. Kytara syrová a vrčivá, ryčivý a přitom hluboký zpěv, který pokud lze k něčemu přirovnat, tak možná k Tomu Waitsovi, dokonale přesný bubeník jako vyšlý z jazzové školy, basa ne basa, ale kontrabas a vynikající housle, které dávají všemu něhu a vedou projev svými sóly tu do temperamentního folkloru, tu do country, tu do funky a tu do něčeho, čemu Francouzi říkají jazz manouche.
Blues má v sobě tu vlastnost, že dokáže sdělit věci literaturou zbanalizované a pateticky zavánějící svým jiným způsobem. Blues, jako evangelium vyzrálosti, moudrosti a prozření, říká jindy otřelá tvrzení tak, že s nimi netřeba polemizovat. Dovolte mi parafrázovat jeden z textů ZVA 12-28. Pravá láska musí bolet, pravý zadek musí smrdět, tak buďme k sobě dobří, neboť jsme jen lidé.
Letošní Smrt krásných stromků zakončila pražská emo-elektronická kapela Vložte Kočku! Elektronické samply se mísily s hodně energickými bicími, vše zastřešoval opět houslista, který přes tisícero krabiček vyluzoval elektronicky zkreslenou harmonii také na baskytaru a klávesy. Kluci sami o sobě na svém profilu na bandzone.cz píší, že tvoří alternativní mainstream v opravdovém undergroundu, já bych dodal, že hráli docela tvrdou, docela dobrou a docela zajímavou muziku.
Zde je pro vás několik fotografií z vydařeného večírku.
