V rámci koncertního turné k padesátému výročí vystupování na českých i zahraničních pódií se českolipskému publiku představí v úterý večer první dáma českého swingu a ikona divadla Semafor ze šedesátých let, Eva Pilarová.
Její koncert se odehraje v Jiráskově divadle. Zpěvačku, která loni oslavila sedmdesáté narozeniny, stále zpívat baví a doufá, že ještě pár let na pódiích vydrží. Úterním večerem v Jiráskově divadle budou provázet Aleš Cibulka a Michal Jagelka. V průběhu koncertu zazní nejslavnější zpěvaččiny písně a chybět nebude ani známý Montiho čardáš, který diváci na zpěvačce vždy vyžadují.
Eva Pilarová se na koncert do České Lípy těší a velmi ochotně odpovídala i na otázky i-novin.
Máte za sebou několik koncertů z turné, které připomíná padesát let Vašeho působení na hudební scéně. Jak se Vám zatím turné daří?
Nemůžu si stěžovat, naopak, těší mě, že zatím každý koncert ocenili diváci potleskem vestoje.
Vydáváte se na koncertní pódia spíše kvůli sobě nebo kvůli posluchačům, kteří na Vaše koncerty chodí?
Je to tak padesát na padesát. Mám ráda své publikum a pořád ještě moc ráda zpívám.
Představíte se i v České Lípě se stejným repertoárem a hosty jako v Praze, Brně nebo Ostravě?
Repertoár bude přibližně stejný- swingové melodie, písničky pro pamětníky, trochu klasiky i v posledních letech nejžádanější Montiho čardáš. Jako hosté se mnou vystoupí Aleš Cibulka a Michal Jagelka, kteří mě budou pokládat různé zvídavé otázky, nevím, čeho všeho se od nich můžu dočkat. Na minulých koncertech bylo večer co večer nějaké překvapení.
Není to dlouho, co jste byla oceněna prezidentskou medailí, na kolik pro Vás bylo ve srovnání s hudebními oceněními toto vyznamenání důležité?
Státní vyznamenání je pro mě velmi důležité, je nejen uznáním, ale je zároveň zavazující. Proto se musím moc snažit i v budoucnu, abych své příznivce nezklamala. A konec konců se budu hodně snažit i kvůli těm, kdo mě nepřejí…..
Veřejnosti jsou známé i Vaše fotografické práce. Je pro Vás fotografování časem relaxace?
Je to relax. Ale nějak se mně to všechno vymklo, nejprve jsem si fotila jen tak pro sebe, pak byla první výstava, druhá, třetí, no a už jsem někde u čísla třicet. Kromě domácích také jedna ve Vídni, jedna v Doněcku na Ukrajině a na červen připravuji už třetí do Moskvy. Zatím mě to baví, ale nevidím v tom zásadní náplň svého života. Tím byl, je a doufám, že ještě nějakou dobu bude zpěv.
Českolipskému publiku jste známá i svým vystupováním na Mezinárodních jazzových dnech v Dubé. Jak se Vám zpívá v menších městech, v čem je to jiné, než hrát v Praze, v rodném Brně, Moskvě nebo New Yorku?
Vzhledem k tomu, že si svých příznivců velmi vážím, nerozlišuji, jestli zpívám na velké scéně velkého města nebo v menším městečku. Všude se snažím podat co nejlepší výkon, někdy se dokonce stane, že mám větší trému v Dubé než v Praze.
Na jaké Vaše hudební období vzpomínáte nejraději?
Moc nevzpomínám, snažím se žít přítomností, ale když už padla takováto otázka, pak na „Zlatou éru“ divadla Semafor v šedesátých letech.
Jaká hudba charakterizuje Vaše současné rozpoložení, co a pro koho ráda zpíváte dnes?
Stále je to swing i starší časem prověřené skladby z mého repertoáru, občas zabrousím do klasiky, kterou si upravím podle svého. A pro koho ráda zpívám? Pro každého, kdo na můj koncert přijde. A v posledních letech jsem velmi mile překvapena, že chodí i mladí diváci.