Kapela VyjakoMy existuje na českolipské hudební scéně již deset let. Právě nahrává své druhé plnohodnotné album a chystá oslavu narozenin v druhé půli listopadu v klubu Progres. Žánrově se parta kolem zpívajícího kytaristy Dana Švarce (1982) vyvíjela, dle jeho slov, od folkové báze přes zkreslené kytary až k poloelektronice, u které je nyní.
Tak i tak se dle mého v případě kapely VyjakoMy máte možnost zaposlouchat do melancholických textů o každodennosti zahalených do melodických linek, které mnohdy aspirují na rádiový hit. Co k výročí, k nové desce, k minulosti i k plánům do budoucna říká Dan?
Dá se desetiletá historie kapely shrnout do jednoho odstavce? Třeba vypíchnutím nějakých významných mezníků?
Ano a naštěstí to jsou veskrze samé pozitivní věci. Důležitá je ale podstata věci, tzn. že se spolu pravidelně schází partička chlapů, kteří mají touhu něco tvořit a především milujou hudbu jako takovou. Všechno ostatní se na to nějakým způsobem nabaluje. Lidi, písničky, desky, zkušebny, soustředění, kalby. To všechno v tobě rezonuje a dává pocit, že to má smysl.
Co pro vás znamená ta desítka?
Hele, znamená to pro nás, že si dost jasně uvědomujeme, jak ten čas letí. (smích) Začínali jsme jako postpubertální jelítka, který se všechno museli učit za pochodu, tak jako všichni ostatní, když začínali. Jak se skládá, aby to hrálo dohromady, aranže, technický věci. Takový první montování nových bicích byla vážně detektivka. (smích) Jinak se furt snažíme tlačit káru dopředu. Neustrnout, posouvat se. Jsme rádi, že se nám podařilo dostat se do povědomí lidí tady v České Lípě a okolí, že jsme pevně zakořeněni do místní, malé hudební scény.
Jak probíhají práce na nové desce?
Na desce pracujeme tak tři čtvrtě roku. Máme téměř naskládáno, pilotně zaranžováno a máme za sebou první nahrávací session v Kopřivnici u Tomáše Neuwertha, který s námi desku dělá a produkuje ji. Z nahrávání se urodily první 4 písničky a my jsme nadšený. Experimentujeme, hrajeme si se zvukem, s náladama. Je to krásnej tvůrčí proces.
Dá se již nyní popsat rozdíl mezi první a tou druhou, připravovanou druhou deskou?
Ještě bych vzpomenul i na naše úplně první EP Zima 09. Aby to bylo úplné. (smích) To byl startovní bod. Rozdíl mezi albama je a bude, což je, myslím, naprosto přirozená věc. Furt se vyvíjíš, seš zkušenější a mělo by to být na tom, co děláš, slyšet. My začali na takový folkový bázi, na „O Tmě” to trochu střihli zkreslenýma kytarama, a teď se snažíme jít cestou takový „poloelektroniky“ s táhlejšíma, sonickejma plochama. Uvidíme, jak to celý ve výsledku dopadne. Ale věříme tomu, to je hlavní. Pak začneme řešit, jak to celý dostat k lidem. Dost o tom přemýšlíme, protože CD je jako hlavní nosič nenávratně v propadlišti dějin. Co ale víme, je, že nás opět vydá label Červený kůň, na kterém jsou ke stažení i naše předchozí desky.
Co jste vlastně očekávali od první desky?
Tak samozřejmě baráky, Ferrari v garážích v těch barácích, vany plný šampaňskýho a kaviár po naběračkách. (smích) Ale jinak jsme si chtěli dokázat, že umíme udělat desku, která pěkně hraje, je srovnatelná s férovejma deskama český produkce. Na základě toho pak třeba získat další fanoušky na svou stranu, protože si řeknou: „Jo, tohle je fajn.”
A řekli si to?
Reakce byly pozitivní. Vyšlo několik vstřícných recenzí na velkejch hudebních serverech, natočil se klip s písečnou animací, zahrály nás rádia v pořadech o neznámých nebo startujících kapelách, lidi hovořili o příjemné desce, mojí i tvojí mamce se to líbilo. (smích) Tou deskou jsme se dostali trochu do povědomí, jeli několik zajímavých koncertů, dostali se třeba na festival Banát. Ale hlavně jsme byli spokojený, že jsme to dokázali.
S jakými vyhlídkami přistupujete k té chystané desce?
Pro nás je nejdůležitější, aby to byl výsledek, za kterým si budeme pevně stát. Chceme, aby ta deska hrála bez kompromisů tak, že když ji posloucháš, nemáš ani trochu pochybnosti o tom, co slyšíš. Samozřejmě že chceme, aby se deska dostala k co největšímu počtu lidí a aby je to bavilo. Protože to je cesta k pomyslnému úspěchu. Když to nebude bavit lidi, nebude se to šířit, nebude se to poslouchat, nebudou koncerty. Skončí to v zapomnění. Ale pevně věříme, že se to povede.
A nyní konečně k vámi plánované oslavě. Na co se mohou návštěvníci těšit v rámci vašeho narozeninového koncertu?
Popravdě řečeno, jsme teď zavalený nahráváním, takže žádné pompézní oslavy se nekonají. Chtěli bychom odehrát koncert, ve kterém se obrátíme k předešlým nahrávkám a taky k tomu současnému, na čem pracujeme. Koncertem chceme poděkovat všem, kteří nás těch deset let podporovali a drželi nám palce. Jako takový dáreček vystoupí i kapela Manon meurt. Kapela, která zaslouženě míří nahoru, která drží odkaz kapel jako My Bloody Valentine stále při životě. Stěny kytarových ploch, tenký ženský vokál. Nádhera. Přijďte do Progresu a uslyšíte sami.
Narozeninový koncert VyjakoMy, host: Manon meurt, 22. 11. 2014, 19:00, klub Progres