Co Vás přivedlo k hudbě?
Náhoda. Byl to vlastně omyl, chtěl jsem dělat úplně něco jiného
Jakého největšího hudebního úspěchu si ceníte?
Tak těch je hned několik. Rozdělil bych odpověď na dvě části. Za prvé je to umístění na (převážně mezinárodních) soutěžích. Velmi se nám dařilo např. v Belgii a Dánsku, ale já si nejvíc vážím vítězství v kategorii mládežnických sborů v irském Coleraine. Během cesty nám totiž onemocnělo tolik zpěváků, že už to vypadalo, že ta dlouhá cesta byla zbytečná. Nakonec doktor rozhodl, že pustí ty, kteří mají teplotu pod 38, a zbytek musí zůstat na hotelu. Když jsem viděl ty mátožné postavy, jak se snaží mě přesvědčit, že už je v krku tolik nebolí, byl to nezapomenutelný okamžik. Ihned po odzpívání jsme odjeli „do postelí“, a když pro nás po pár hodinách organizátoři přijeli, že musíme ještě zpívat, došlo ke kurióznímu konfliktu. Já tvrdošíjně odmítal a oni se mě snažili přesvědčit, aniž by mi řekli pravý důvod. Došlo nám to až na pódiu, když nás vyhlásili jako vítěze. Bylo to neuvěřitelně dojemné.
Když se ale ohlédnu za těmi 15 lety, musím říci, že stejně jako si cením úspěchů na různých festivalech, tak minimálně stejně důležitý je pro mě fakt, že mohu pracovat s tak úžasnými lidmi, které kolem sebe mám. Každý rok se snažíme vymýšlet něco nového a každý takový hudební projekt je pro mě úspěchem, i když za něj nedostaneme diplom.
Se svými žáky slavíte řadu úspěchů na domácích i mezinárodních festivalech. Stále vychováváte nové mladé talenty. Setkáváte se však s nimi i po skončení ZUŠ, sledujete jejich další vývoj?
Dost často se stane, že nás v hudebce navštíví někdo z bývalých členů sboru. To udělá samozřejmě radost. Prohlížejí se staré kroniky, přepalují se DVD s filmy z jednotlivých zájezdů, vzpomíná se. V příštím roce se pokusím uspořádat nějaké setkání bývalých zpěváků, ale jinak není moc možností, jak udržovat kontakty.
Se sborem Camella zpíváte i v zahraničí, kde je daleko tvrdší konkurence. Jak se připravujete na mezinárodní festivaly? Sledujete nové trendy, které se v této oblasti objevují? Je nějaký prestižní festival, kterého byste se chtěl zúčastnit?
Jelikož máme rok od roku méně dětí, nemohu si dělat do budoucna nějaké velké ambice. Nějaké sny by byly, ale o tom mluvit nemohu.
Jste zakladatelem a organizátorem MSF smíšených pěveckých sboru Crystal Chor. Podařilo se Vám získat do Nového Boru 35 souborů ze 16 zemí. Co je na pořádání tohoto festivalu nejtěžší?
Dokud jsme pořádali tento festival jako soutěž, bylo nejtěžší přesvědčit ty nejlepší sbory, aby nejezdily třeba do vyhlášené Gorizie, ale přihlásily se do neznámého malého českého městečka. Zpětně mohu říci, že je nyní velmi příjemné se s těmito sbory na různých evropských akcích setkávat a poslouchat, jak jim tady bylo fajn a jakou měla naše soutěž úroveň.
V současnosti už pořádáme Crystal Chor pouze jako nesoutěžní festival pro mladé hudebníky, takže za nejtěžší považuji shánění financí a zvýšení zájmu a tento druh hudby.
Nedávno jste uvedl se svým sborem hudební pohádku O neposlušném slůněti a Zachraňte ZOO. Jak vznikl tento nápad? Chystáte i další hudební pohádky na příští rok?
Jak vznikl nápad, to už nevím. Ono to původně mělo být úplně jinak, ale postupně jsme s autorem hudby Víťou Maštalířem celý projekt upravovali a předělávali, až vznikla tahle docela úspěšná více jak hodinová „opera“. Všichni kolem mě chtějí další pokračování, ale jestli na to najdu sílu, to teď opravdu ještě nevím.
---
Sbormistr novoborského pěveckého souboru Camella, který byl založen roce 1993 při základní umělecké škole. V současnosti má Camella pět oddělení a asi 130 členů. Od roku 1993 uspořádala Camella v Novém Boru šest ročníků mezinárodního festivalu smíšených pěveckých sborů Crystal Chor, na kterém se představilo celkem 44 sborů z 17 zemí. Camella navázala za dobu své existence kontakty nejen s mnoha pěveckými sbory, ale také s netradičními hudebními tělesy (mj. dánský orchestr drnkacích nástrojů) a s významnými skladateli - své skladby věnovaly sboru např. profesorky M. Zeiner (Německo) a I. Arne (Lotyšsko).