Nikdy jsme nepsali o tenisové hale moc hezky, zejména z důvodu jejího financování. Ale to není důvodem, proč v ní neposedět u kávy či něčeho jiného. (Součástí článku je krátké video.)
Samotného mě překvapilo, jak příjemně se v restauraci, která nemá nějaký speciální název, sedí. Ono nekuřácké prostředí se hledá v Lípě zaplavené hernami poměrně těžko. Ale to neznamená, že byste si v hale zakouřit nemohli - musíte si jen sednout odděleně do kuřárny. Anebo ven, na což už nyní není počasí.
Ale vraťme se zpět do hlavní místnosti - v kuřárně stejně nikdo po celou dobu mé návštěvy nebyl. Na obrazovce běží sportovní přenos, zvukově převládá nějaké "bezkrevné" rádio. Klienty jsou především relaxující sportovci, vysaunovaná děvčata či tatíci čekající na své sportující ratolesti.
Byla mi zima, takže jsem šel do něčeho teplého. Na kávu už na mě bylo pozdě, takže mě potěšil výběr jiných teplých nápojů. Horká hruška, horké jablko ... ne, dal jsem si horké brusinky. Zřejmě šlo o nějaký polotovar, ale zpestřený tolika sušenými kousky ovoce, že mi to nevadilo. Cena: 29 korun. Co se týká káv, tak pressa se pohybují mezi třiceti a čtyřiceti korunami. Osobně mi nechutnají takové ty pudinkoidní horké čokolády, kterých podnik nabízí hned čtrnáct druhů. Tradičně přemrštěné jsou ceny nealkoholických nápojů - v nabídce je Coca cola (0,3 za 29 korun), Cappy, ledové čaje či neperlivá Bonaqua. Nejrozumnější je asi točená Kofola (0,3 za 15 korun). Přiznávám se, že jsem nesledoval, jak jsou na tom s pivem, ale inzerují Plzeň.
Komu při sportování vyhládne, může zkusit něco z položky hlavní jídla. Výběr je spíše humorný - smažený sýr, smažený hermelín, smažený vepřový řízek, smažené kuřecí nugety, smažené žampiony, smažený květák (vše něco málo přes sedmdesát korun). Nic z toho jsem neochutnal. Oběd v hale bych považoval spíše za nutné zlo, což nemá být chápáno negativně. Prostě kdybych se zde vyskytl hladový, měl bych být rád, že se můžu najíst. Dále jsou v nabídce ještě langoše, klobásy, toasty, utopenec či nakládaný hermelín a několik druhů palačinek (ceny se liší podle náplně, normální je tak kolem čtyřiceti korun).
Obsluhovaly dvě do podniku poměrně zapadající ženy, vzhledné, ale bezkrevné. Pití jsem měl hned, na placení jsem čekal více než dvacet minut, ale to možná díky systému, na který mě nikdo neupozornil. Když nikdo nešel, vrhl jsem se s peněženkou ke kase a bylo hotovo hned. Okoukl jsem i záchody - jsou společné s tělocvičnou, takže bylo poznat, že se v nich dveře netrhnou a občas někdo cintne i tam, kam nemá.
Shrnutí: na odpolední posezení po sportování všeho druhu optimální prostředí, na kulinářský zážitek rozhodně někam jinam. Potěšilo mě, že Českolipané netrpí předsudky a halu houfně využívají (parkoviště před halou bylo i v podvečerních hodinách plné). Jako bonus vám nabízím krátké video pro ilustraci. Zde najdete stránky podniku.