Marcela Meidiger pochází z Nového Boru, ale po revoluci odešla do světa živit se jako učitelka francouzštiny. Pobyla v Mexiku a USA. Nyní už více než půl roku působí v Jižní Koreji.
1. Učím francouzštinu na dvou státních středních školách a jedné soukromé universitě, a každá z těch škol má jinou atmosféru. Dvakrát týdně jezdím autobusem do sousedního města Daedjon na Střední jazykovou školu.
2. Škola má dobrou pověst, její studenti pocházejí z rodin intelektuálů - profesorů, lékařů, vědců a inženýrů. Po třech letech studia mnoho z nich složí úspěšně zkoušky na některou z prestižních universit v Soulu. Je to nejvyšší meta všech středoškoláků, které musí dosáhnout, aby získali úctu kamarádů a uspokojili rodiče.
3. Druhá jazyková škola, kde učím, je v našem městě Cheongju. Není daleko od našeho domu, a tak tam dvakrát týdně jezdím na kole. Je také státní, ale nemá tak dobrou pověst jako ta v Daejeonu. Studenti pocházejí ze střední sociální vrstvy, jejich rodiče jsou prodavači, drobní úředníci, kadeřníci anebo mají čistírnu (těch je tu hodně, alespoň jedna v každé ulici).
4. Na obou jazykových školách se vyučuje angličtina, japonština, čínština, francouzština, španělština, ruština a němčina. Během tří let studia mladí načichnou kulturou země, jejíž jazyk studují, při sportovním klání hájí její barvy.
5. Na střední škole vyučování končí ve tři odpoledne a od tří do čtyř studenti uklízejí školu. Zametají korejskými tradičními košťaty, vytírají chodby, sborovny a třídy a vynášejí roztříděné odpadky.
6. Od čtyř hodin do deseti večer studenti studují samostatně anebo se účastní některého ze speciálních kurzů (jako je například ten můj: příprava na zkoušku DELF). Mezi šestou a sedmou hodinou se večeří ve školní jídelně. Samostatné studium se odbývá v absolutním tichu, studenti sedí ve třídě anebo studují vestoje na chodbách u otevřených oken, aby je čerstvý vzduch udržel v bdělém stavu.
7. Na všech středních školách studenti nosí uniformy. Podle modelu, barvy a nášivky se pozná, na kterou školu student chodí. Moji studenti jsou spokojení, protože uniforma stírá sociální rozdíly.
8. Po desáté hodině se někteří studenti vracejí domů, jiní pokračují v některé z tzv. akademií. Jsou to soukromé školy, které nabízejí noční kurzy matematiky a angličtiny. Pilní studenti se domů vracejí až po půlnoci. Akademie navštěvují také během prázdnin.
9. Po poledni, na chodbách a u vodovodů na dvoře školy může udivený Evropan pozorovat skupinky studentů čistících si zuby za pochodu, smějících se, až jim teče napěněná pasta z pusy. Korejci si poctivě čistí zuby po každém jídle.
10. Polední hodinová přestávka je pro studenty příležitostí k pohybu, dívky hrají vybíjenou, stolní tenis a badminton, často v pantoflích, protože přezout se znamená ztrátu drahocenného času. Kluci hrají fotbal anebo košíkovou, někteří odloží kravatu a nacpou ji do kapsy.
11. Studenti na školách, kde učím, jsou uctiví, disciplinovaní, pilní a usměvaví. Sní o báječném bezstarostném životě, o lásce a cestování.
12. Tři roky střední školy jsou pro mladé Korejce obdobím velkého studijního vypětí, často spí jen čtyři nebo pět hodin denně, nemají volný čas pro sebe, žádné víkendy ani prázdniny. Ale ti, kdo už mají po studiích, říkají, že to byla nejkrásnější léta a že nikdy nezapomenou na solidaritu a přátelství mezi spolužáky ve třídě.
