Marcela Meidiger pochází z Nového Boru, ale po revoluci odešla do světa živit se jako učitelka francouzštiny. Pobyla v Mexiku a USA. Nyní už více než dva roky působí v Jižní Koreji.
1. Druhý říjnový víkend 2008 jsme se vydali na jihovýchod, do přístavu Pusan. Je to největší přístav Jižní Koreje s dlouhou historií, která začala za vlády dynastie Koryo (10.-14. století). Od začátku 15. století byl Pusan střediskem obchodu s Japoskem, ale v roce 1592 se v pusanském přístavu vylodila japonská vojska, aby pro japonského císaře dobyla a podmanila Korejský poloostrov. Válka trvala sedm krutých let a na dlouho zasela do korejské diplomacie nedůvěru vůči Japoncům.
2. Teprve v roce 1876 byl přístav znovu otevřen obchodním výměnám nejprve s Japonskem a v roce 1883 s ostatním světem. Po roce 1910, kdy se Korea opět dostala pod nadvládu Japonců, se město Pusan se svým přístavem rychle rozvinulo v moderní středisko obchodu se světem.
3. Nedaleko obchodního přístavu se nachází velký trh Jagalchi, spleť úzkých uliček vroubených obchůdky všeho druhu se zbožím vyloženým na pultech a na chodnících. Jagalchi je známý především svým trhem s živými rybami a plody moře. Kromě živých se tu prodávají také nakládaní, uzení, marinovaní a sušení mořští živočichové. A proč se trh nazývá Jagalchi? „Jagal“ znamená v korejštině malá skála a „chi“ vesnice na břehu moře. Kdysi bylo pobřeží lemované skalami, ale dnes je tu betonové nábřeží.
4. Pro milovníky přírody jako jsme my dva je rybí trh Jagalchi něco jako báječná zoologická zahrada. Hromádky korýšů tu hýří barvami a tvary, spousty mořských tvorů plavou v akvariích a škopcích, každou chvíli se některá z chobotnic chapadly přisaje na vnější stěnu škopku a vydobyde si na několik vteřin vytouženou svobodu, úhořovité ryby se navzájem proplétají v těsném prostoru akvaria a my si ty všechny bestie můžeme prohlédnout pěkně zblízka a dokonce si na ně i sáhnout!
5. Trhovnice zvané adžuma, v dlouhých gumovách zástěrách, se překřikují: Oiso! Boiso! Saiso! Přistupte! Prohlédněte si! Nakupujte! Vytahují mrskající se ryby a chobotnice ze škopků, aby je ukázaly zákazníkům, pak je hazejí zpátky a slaná voda cáká a stéká po nábřeží rovnou do moře.
6. Pro krvežíznivé typy je tu také zajímavá podívaná. Ženy tu před udivenýma očima kolemjdoucích obdivuhodnou rychlostí ukrajují hlavy živým rybám, vyvrhují je a čistí. Některé se prodají hned, ostatní se uloží do beden s ledem a prodají restauracím a obchodům ve městě.
7. Všechny mořské živočichy tu trhovci prodávají čerstvě nalovené. Každý den rybářské lodě vykládají své úlovky na nábřeží několik metrů za stánky. Tuny olihní v bednách se ocitají na přístavním betonu, kde na ně čakají nákupčí. Odvážejí si bedny mrtvých těl proložené ledem v nákladních autech.
8. Místní trhovci si odvážejí čerstvé úlovky na motorkách, kolech nebo na jednoduchých trakařích, bílá chapadla mrtvých olihní smutně visí z bedniček, čeká je poslední cesta, ta do útrob labužníka.
9. Trhovkyně čekají na své bedny olihní, které prodají zákazníkům buď syrové anebo je nabídnou vařené a nadívané mletým masem a zeleninou svým hostům v minirestauraci za stánkem s rybami.
10. Za každým stánkem je malá restaurace s několika stolky, krytá plachtou z plastiku. Majitelky lákají kolemjdoucí, pokřikují, gestikulují, jen už pojďte a sedněte si u nás, takovou pochoutku, jakou my vám tu dnes naservírujeme, jste ještě nejedli! A skutečně, tady se dá ochutnat to nejlepší syrové rybí maso z celé Koreje. Zaručeně čerstvé.
11. Jednou z tradičních forem uchovávání ryb je sušení. Na tržišti visí na šňůrách a dřevěných sušácích nejen ryby ale i naříznuté, vyvrhnuté a pečlivě vyčištěné olihně.
12. Unaveni hlukem a davem na rybím trhu se jdeme projít do uliček, kde se prodávají sušené ryby, chobotnice, mořské řasy a houby. Je tu ticho a prázdno, prodejci si v klidu čtou denní tisk, jejich zboží může počkat na zákazníky, nezkazí se.
