Marcela Meidiger pochází z Nového Boru, ale po revoluci odešla do světa živit se jako učitelka francouzštiny. Pobyla v Mexiku a USA. Nyní už více než rok působí v Jižní Koreji.
1. Letos na podzim jsme se vydali na severovýchodní pobřeží Jižní Koreje. Je skalnaté a divoké a mořská voda nádherně modrozelená. V našem zeměpise se moře mezi Korejským poloostrovem a Japonskými ostrovy nazývá Japonské, ale Korejci mu říkají Východní.
2. Naše první zastavení: rybí trh v Sokcho, v přístavu nedaleko severokorejských hranic. Korejci sem přijíždějí nakoupit čerstvé ryby a plody moře, ale také poveřečet v některé z přístavních restaurací. Atmosféra je autentická, křik prodejců ryb, pronikavá vůně moře, nervózní šplouchání rybích ploutví ve škopcích napájených vodou přímo z moře. Prodavačky v gumácích zabíjejí, vyvrhují, čistí a krájejí mořské živočichy podle přání kupujících.
3. Před jednou z rybích restaurací, které se poznají podle velkých akvárií s mořskou vodou a plovoucí faunou, prodavač vaří v kotli obrovské kraby a porcuje je před zákazníkem.
4. Sobotní velmi časné ráno. Rybáři v přístavu Sokcho spravují sítě před další výpravou na širé moře. Moje přítomnost je neruší, někteří mě nevnímají, mají plné ruce práce, jiní se přívětivě usmívají, překvapeni přítomností cizince.
5. Pláže v okolí přístavu Sokcho jsou dokonale udržované, nechybí sprchy, drevěné chodníky, lavičky a odpadkové koše. Brzy ráno je pláž ještě pustá, ale kolem poledne se zaplní zamilovanými dvojicemi, rodinkami s dětmi, důchodci a rybáři.
6. Celé pobřeží mezi přístavy Sokcho a Samchok je ostře sledované korejskou armádou. Přístupné jsou jen veřejné pláže, mimo ně je pobřeží oddělené od vnitrozemí ploty s ostnatými dráty a z pozorovatelen vojáci střeží obzor. Severokorejské nebezpečí je stále živé.
7. V září 1996 v jihokorejských pobřežních vodách ztroskotala severokorejská ponorka: 35 metrů dlouhá, vážící 325 tun, na její palubě byla jedenáctičlenná posádka a patnáct vojáků. Velitel ponorky spálil všechny dokumenty, postřílel posádku a vyrazil se svými vojáky směrem k severokorejské hranici. Jihokorejcům trvalo 49 dnů, než se jim podařilo skupinu zneškodnit. Celkem 17 jihokorejských vojáků a civilistů zemřelo a 22 bylo zraněno. Ponorka byla vystavena na pobřeží a zpřístupněna veřejnosti. Místo je nazváno optimisticky Park znovusjednocení.
8. Jihokorejci se snadno nechávají ovlivnit sdělovacími prostředky. Na rybím trhu je několik stánků prodávajících smažené krevety. Všechny jsou stejné, ale jen před jedním z nich stojí dlouhá fronta. Proč? Prý právě tenhle stánek viděli v televizi... A jedna z pláží, v ničem se nelišící od jiných, se hemží Korejci, kteří se tu fotografují. A důvod je nasnadě: právě tady se točil jeden z televizních seriálů...
9. Turistický ruch se v Jižní Koreji rozvíjí stejně rychle jako celá ekonomika. Hotely na východním pobřeží rostou jako houby po dešti. Ten na fotografii je skutečně originální: loď na kopci.
10. Na jih od malého přístavu Samchok je pobřeží rozeklané, skalnaté ostrohy oddělují písčité zálivy a co záliv, to rybářská vesnice. Klikaté uličky, nově opravené domky a hotýlky s výhledem na moře svědčí o začínajícím turistickém ruchu.
11. Na šňůrách před domky a na plochých střechách se suší ryby a sépie, je to starodávný a jednoduchý způsob konzervace, který Korejci nejen neopustili, ale naopak dovedli k dokonalosti.
12. A na závěr ještě západ slunce nad Východním mořem.