Marcela Meidiger pochází z Nového Boru, ale po revoluci odešla do světa živit se jako učitelka francouzštiny. Pobyla v Mexiku a USA. Nyní už více než půl roku působí v Jižní Koreji.
1. Je listopadové sobotní dopoledne a já vás zvu na procházku obchodní ulicí ve středu města Cheongju. Mrzne, ledový sibiřský vzduch vane ze severu a sluneční paprsky jsou studené a pichlavé. Ale Korejci, lační nákupů, vyrážejí do ulic, pěší zóna je o víkendu plná lidí, obchody nabízejí své zboží barevně a hlučně.
2. Obchodní ulice je dlouhá a začíná zcela evropsky. Nové obchody tu nabízejí moderní oblečení, kosmetiku, mobilní telefony a elektronické hračky, potkáváme většinou mladé lidi, pro které je víkendové nakupování hlavním koníčkem. Chodit po obchodech se v korejštině řekne shopping hejo, je to důkaz toho, odkud spotřební způsob života do Jižní Koreje přišel.
3. Víkendové spotřební štěstí Korejců kazí jen žebračka spící uprostřed ulice, připomíná jim, že prudký ekonomický růst země za sebou nenechává jen vítěze, ale také poražené.
4. Charakter pěší zóny se pomalu mění, ulice se zúžila, obchody jsou menší a lidovější a nakupující Korejci jsou středního věku. Zboží vyhřezlo do ulice, ceny jsou znatelné nižší, stejně jako kvalita. I výraz ve tvářích se změnil, nákupy pro tyhle Korejce jsou potřebou a ne zábavou.
5. Jdeme dál, ulička se plní stánky a stolečky pokoutních prodejců, lidový trh nabízí všechno, na co si jen korejská hospodyňka vzpomene, od hrnce, gumy do kalhot, přes ovoce a ryby až po deky a polštáře. Zákazníci patří ke generaci seniorů, mají dost času, ale málo peněz, a tak ohmatávají, zkoušejí, čichají, diskutují a smlouvají ceny.
6. Stánky nabízejí teplé občerstvení: vařenou kukuřici, smažené krevety, párky v těstíčku napíchnuté na špejli, vepřové špízy se sladkou omáčkou. Uličkou se šíří tisíce báječných vůní, které vám nemohu poslat. Škoda.
7. Pěší zóna končí klasickou zastřešenou lidovou tržnicí, jakých je v Cheongju bezpočet. Páchne to tu rybinou, trhovnice nabízejí ovoce a zeleninu, rýži a soju, kořínky a houby.
8. Prošli jsme celou tržnicí a za branou se ocitáme ve zdánlivě obyčejné ulici. Je lemovaná obchůdky, kde se prodává zelenina ve velkém a také živá zvířata.
.
9. Tady si můžete koupit živou slepici, kohouta nebo králíka, a když chvilku počkáte, zvíře vám zabijí, vykuchají a rozporcují.
10. V ulici se prodávají také kočky a štěňata. Zavření v klecích, čekají na někoho, kdo se nad nimi smiluje. Anebo je možná sní. Přes odpor mezinárorních organizací na ochranu zvířat a přes oficiální vládní zákaz 35% Korejců jí psí maso.
11. Masné obchůdky tu nabízejí psí maso rozporcované anebo vcelku, i s hlavou. Korejci rozlišují psy považované za domácí miláčky a psy chované na maso. Těm se tu říká džabdžong, neboli pes bez rasy.
12. Psí maso, bohaté na proteiny, se jí především v letních vedrech, protože snižuje tělesnou teplotu. Jedí ho hlavně muži, neboť prý zvyšuje sexuální potenci a celkovou fyzickou kondici. V psí restauraci si můžete dát například národní korejskou specialitu: bosintang, vařené psí maso upravené jako ragout.
