Marcela Meidiger pochází z Nového Boru, ale po revoluci odešla do světa živit se jako učitelka francouzštiny. Pobyla v Mexiku a USA. Nyní už více než půl roku působí v Jižní Koreji.
1. Rodina je jednou z největších životních hodnot Korejců. Moji studenti ve třídách francouzské konverzace mluví o svých rodičích s úctou, v jejich plánech do budoucnosti jsou svatba a založení rodiny na prvním místě.
2. Tradiční korejská rodina je velká, patří do ní prarodiče, strýcové a tety, bratranci a sestřenice. Důležitost a spletitost rodinných vztahů se odráží v korejském jazyce. Tři různá slova označují sestru: mladší sestra je džodongseng, chlapec nazývá svou starší sestru nuna, ale starší sestra dívky je onni. Teta z matčiny strany se nazývá imo, ale teta z otcovy strany komo, strýc z otcovy strany je samčon a jeho žena sukmo, strýc z matčiny strany je hwesamčon a jeho žena je hwesukmo.
3. Po staletí spolu žilo několik generací v jedné usedlosti a všichni příbuzní v jedné vesnici. Ženy a muži bydleli v oddělených domech, ženy zajišťovaly chod domácnosti a muži vydělávali peníze a zajišťovali kontakt rodiny s okolím. Koncem 20. století se Jižní Korea otevřela světu a západní civilizace ovlivnila způsob života Korejců. Mnoho mladých městských manželství dnes bydlí odděleně v panelákovém bytě, děti posílá do jeslí a mateřských škol a s rodiči a prarodiči se vídá jen o víkendech.
4. Nejstarší syn měl v minulosti mnoho výhod, ale také největší zodpovědnost. Rodina věnovala všechny prostředky na jeho vzdělání, protože na úspěšnosti kariéry nejstaršího syna závisela pověst a ekonomická úroveň celé rodiny. Provdaná žena žila v domě rodičů svého manžela a byla plně k službám celé jeho rodiny. Moderní doba změnila mnoho v rodinných vztazích, ale rodina znamená stále zázemí a jistotu, nejstarší syn má výsadní postavení v rodině a žena má za patami celou rodinu svého manžela.
5. Tak jako kdysi byla rodinná usedlost uzavřeným světem, přístupným jen členům rodinného klanu, i dnes je korejská domácnost uzavřená vnějšímu světu. Korejci nezvou nikoho z přátel nebo kolegů k sobě domů na kávu nebo na večeři, ale setkávají se v restauracích, na horských túrách, na společných víkendech na břehu moře. Tuhle skupinku přátel jsme potkali na ostrově Jindo.
6. Po staletí Korejci pohřbívali své mrtvé na svazích hor nad vesnicem, na místech s krásným výhledem. Tato tradice je stále živá, rodina se nejméně jednou ročně vydává na hrob důležitého předka, a to ve svátek zvaný Čusok, koncem srpna nebo začátkem října. Na hrobě ve tvaru travou zarostlého kopečku obětují pokrmy, ovoce a nápoje a pak jedí a pijí k uctění památky zesnulého, je to příležitost k příjemnému pikniku.
7. Ženatí muži mají často milenky, anebo vyhledávají společnost lehkých žen. K tomu v Koreji slouží hodinové hotely, kterých je ve městech a podél silnic neuvěřitelné množství. Poznají se podle kýčovitého vzhledu, připomínají hotely Las Vegas. Jejich parkoviště má krytý vjezd, aby kolemjdoucí neviděli poznávací značky parkujících aut.
8. V duchu konfucianismu je přikládaná velká důležitost vzdělání. Proto si rodiče dělají starosti se studijními výsledky dítěte od jeho útlého věku až po univerzitu. Touží po tom, aby jejich potomek studoval na některé z prestižních univerzit v Soulu, a vybaven diplomem získal dobře placené zaměstnání. Mezi korejskými rodiči jsou studijní výsledky dětí časté téma konverzace. Každá špatná známka je prožívaná jako katastrofa, studenti se cítí povinni uspět ve škole, vědí, že na tom závisí čest rodiny.
9. Korejské rodiny jedí velmi často v restauraci, děti od malička ochutnávají ostrá korejská jídla a mořské živočichy všech tvarů a barev, vařené či syrové.
10. Nedaleko našeho domu je ulička sousedící se základní školou. Obchůdky tu nabízejí neuvěřitelnou škálu sladkostí, drobných hraček, sladkých nápojů a počítačové hry přímo na ulici. Cestou ze školy se děti vrhají do víru spotřebního života.
11. Cílem víkendových rodinných výletů jsou různé festivaly a muzea. Mnoho z nich nabízí rodinám s dětmi zajímavé aktivity. Děti se mohou naučit plést košík, vyřezat totem ze dřeva či vyrobit hliněnou nádobu na hrnčířském kruhu. Rodiče se vracejí do dětství a baví se stejně dobře jako děti. Na fotografii otec pomáhá svým dvěma dětem vyrobit tradiční korejský totem (Festival tradičního divadla v Andongu).
12. Většina korejskéch dětí absolvuje několikaletý výcvik některého z asijských bojových umění. Nejčastější je taekwondo. Děti se naučí soustředění, posílí tělo a ducha.
