Marcela Meidiger pochází z Nového Boru, ale po revoluci odešla do světa živit se jako učitelka francouzštiny. Pobyla v Mexiku a USA. Nyní už více než půl roku působí v Jižní Koreji.
1. Na východě Korejského poloostrova, pár kilometrů od města Andong, leží vesnice Hahoe. Je stará 600 let a díky podpoře vlády byly všechny její domky zachované a opravené v tradičním stylu. Od roku 1990 je tato vesnice zapsána na listině Světového kulturního dědictví Unesco. Hahoe je živým skanzenem, kde lidé bydlí, obdělávají půdu a dnes pochopitelně žijí také z turistického ruchu.
2. V 11. století žil v Hahoe Huh Doryong, který vyřezal ze dřeva dvanáct masek určených k šamanistickému rituálu Talchum. Dochovalo se jich devět a jsou uložené v Muzeu masek v Hahoe. Pro jejich historickou a uměleckou hodnotu jsou ceněny jako korejské národní dědictví. Masky mají úzké průzory pro oči, výrazný nos a hluboko zasazené oči. Pohyblivá dolní čelist umožňuje vyjadřovat různé pocity a měnit výraz v závislosrti na poloze hlavy. Říkalo se, že když byl nositel masky veselý, maska se smála sama od sebe, když byl rozzlobený, rozzlobila se.
3. Během dynastie Čoson, v 15. století, se talchum postupně změnilo v satirické divadelní představení. Hrávalo se během venkovských slavností, v době budhistických svátků, v období setí a sklizně anebo k uctění předků. Vesničané se v něm vysmívali nešvarům společnosti. Hlavními postavami byli krutý řezník, nemravný mnich, bezcitný boháč, netolerantní vzdělanec, zahořklá stařena, mladá žena svádějící k nemravnostem. Představení doprovázely bubny a gongy a malá trumpeta s vysokým ostrým tónem zvaná tepyongso.
4. V Hahoe má své hlavní působiště divadelní soubor, který dosud hraje starobylé talchum. Jejich představení začíná průvodem hudebníků nesoucích na ramenech Kakši, mladou vdanou ženu, představující božstvo, proto se její noha nesmí dotknout země. Postavení vdané ženy v tradiční korejské společnosti nebylo lehké. Po svatbě se ocitla ve službách rodiny svého manžela, říkalo se, že po tři roky musí být hluchá, němá a slepá, tedy nic neříkat a všechno trpělivě snášet, jejím úkolem bylo udržet manželství za každou cenu. Proto má maska Kakši, jako jediná, pevně semknuté rty.
5. Potom na jeviště vkráčí býk, obchází jeviště a čůrá na diváky a děti v publiku piští nadšením. Býk ale dopadne špatně, krutý řezník mu dá ránu sekyrou do hlavy a vyřízne mu koule a srdce. Ty pak nabízí ke koupi divákům v publiku.
6. Postava řezníka se jmenuje Pekčong. Jeho maska má nepravidelné rysy, pichlavé oči, vrásčité čelo a předsunutou dolní čelist. Když herec skloní hlavu, maska dostane výhružný, krvelačný výraz, když hlavu zakloní, maska vyloudí neupřímný úsměv. Pekčong se směje své vlastní krutosti.
7. V dalším aktu se objevuje na jevišti Čung, budhistický mnich. Je falešný a vychytralý, zradil svou víru a touží po tělesném prožitku. Pune, mladá konkubína, tzv.kisaeng, pro něho tančí a půvabnými pohyby ho svádí ke neřesti.
8. Vdova Halmi je stará, chudá a ubohá. Její maska má drobná očka, tenký špičatý nos a bezzubá ústa dávají obličeji hladový výraz. Halmi přichází šoupajíc chodidly a tančí kolébajíc se v bocích. I ona se snaží svádět přítomné muže, tak jako Pune, ale neuspěje a náležitě na Pune žárlí.
9. Komickou postavou je obecní blázen Ime. Podle legendy, která se vypráví o zrození masek, Huh Doryong zemřel, ještě než dokončil poslední masku, proto je maska Ime, jako jediná, bez brady. Nos masky je zdeformovaný, tak jako tělo blázna: kulhá na jednu nohu a jednu ruku má špatně rostlou. Je prostoduchý a naivní, neschopen vychytralosti.
10. Yangban, aristokrat, má pravidelné rysy obličeje, jemný, diskrétní výraz, hrdé, klidné a vyrovnané chování. V Koreji se říkalo: „Yangban nespěchá ani v prudkém dešti“. Dolní čelist masky je pohyblivá a velká ústa umožňují vidět hercovy zuby. Díky pohybu brady, při záklonu hlavy, dostane maska výraz širokého úsměvu, se skloněnou hlavou získá výraz rozzlobený. Yangban se pohybuje a tančí sebejistým krokem, nechá se blahovolně obskakovat svým sluhou Čorengi a svádět konkubínou Pune.
11. Na jeviště přichází Sonbi, konfuciánský vzdělanec. Jeho maska vyjadřuje zahořklost a nespokojenost s vlastním postavením ve společnosti. Sonbi je hrdý na svou vzdělanost a arogantní vůči nevzdělaným. I jeho Pune svádí svým tancem a masíruje mu ramena.
12. Ve městě Andong a vesnici Hahoe se od roku 1997 každoročně koná Mezinárodní divadelní festival masek. Ten letošní jsme navštívili v říjnu a viděli jsme rituály a divadelní představení pocházející z obou částí Koreje, z Indonésie a Japonska. Pokud zavítáte na podzim do Jižní Koreje, nenechte si festival ujít! Anebo se alespoň podívejte na internet, na adrese http://www.hahoemask.co.kr/ najdete stránky Divadelního souboru Hahoe a videozáznam jejich představení.
