Dnes je 24. 11. 2024
svátek má Emílie

Štěpán Slaný jede na své třetí mistrovství světa ve florbale

Českolipský florbalista se opět probojoval do finálního výběru Tomáše Trnavského pro mistrovství světa ve florbale ve Švýcarsku, je to již jeho třetí účast na této akci v řadě.

Na domácím MS v Praze obsadil český tým čtvrtou pozici a o dva roky později získal ve Finsku první bronz v historii. Místní patriot se letos vrátil do prvoligového týmu FBC a stal se tak jediným vyslancem druhé nejvyšší soutěže v národním týmu!

Štěpáne, jak moc jsi věřil, že se prosadíš do finálního výběru Tomáše Trnavského?

Bylo to jako na houpačce, trenér v dvouletém cyklu zkoušel mnoho hráčů, někdy samozřejmě na úkor mé nominace, nakonec však účast na tomto MS je taková nejočekávanější. Jsem za to hodně rád, třetí účast v řadě mi potvrzuje to, že jsem tento sport dělal a dělám dobře, mám také radost, že jsem se prosadil na dvou postech, v té aktuální reprezentaci budu fungovat spíše na postu napadajícího útočníka.

Zmínil jsi přesun z obránce na útočníka, je to v reprezentaci běžné? V České Lípě hraješ nadále na postu obránce..

Běžné to úplně není, mojí výhodou je to, že jsem přeučený útočník, obranu hraji šestým rokem a tato univerzálnost je asi výhodou. Já jsem vyznavačem poměrně agresivního stylu hry, které se moc soupeřům nelíbí a měl jsem s ním mnoho problémů, toto pojetí se však na mezinárodní scéně ztratí, Švédové přibližují florbal ragby, což mi nevadí, baví mě to a těžím z toho.

Tvé tvrdé střety jsou ve florbale známé, máš díky nim spoustu nepřátel, jaké je to hrát s takovou nálepkou?

Ze začátku před deseti lety jsem to řešil, bylo to v době, kdy jsem na Tatranu sestřelil českou legendu Fuchse, který mimochodem doteď komentuje přenosy v televizi a není moc časté, aby mě pochválilJ. V dalším průběhu jsem však začal zjišťovat, že nemá cenu z mé hry ustupovat, razil jsem si svoji vlastní cestu, nakonec se ukázalo, že byla správná. Florbal mě vývojem tvrdé hry téměř dostihl a na mezinárodní scéně s tím má ještě spoustu našich hráčů problém, možná i díky svému přístupu tam stále jsem. Takže abych to shrnul, nálepka mi nevadí, je mi celkem jedno co si o mě ostatní myslí, nevadí mi kritika a naopak jsem za ní rád, je to důkaz, že to dělám asi dobře.

S jakými ambicemi do Švýcarska odjíždíte a co čekáš od tvého příspěvku týmu?

Naším hlavním cílem je obhajoba medaile, ve skupině máme USA, Japonsko a Lotyšsko, s ním bude duel klíčový, musíme postoupit z prvního místa, abychom se ve čtvrtfinále nepotkali se Švýcarskem, Finskem či Švédskem, jestliže se to podaří, pak právě Švédi by měli být našimi soupeři v semifinále. Moje pozice bude asi taková, že budu alternovat na postu hrotového útočníka a asi zasáhnu to těch těžších utkání, kdy jsou týmy jistější v rozehře a na míčku. Mým úkolem je být nepříjemný.

Není to pro tebe zvláštní role, když jsi několik let z obrany režíroval hru Boleslavi a nyní i České Lípy?

 Neberu to tak, reprezentace chce hrát aktivním stylem, tento post je proto velmi důležitý, při soupeřově rozehrávce dokonce klíčový, ačkoliv se nedostanu tak často do hry, svojí roli přijímám a chci být co nejplatnější. Cílem je medaile ne odehrané minuty hráčů.

V létě jsi po menším váhání přestoupil do České Lípy, měla tato změna nějaký vliv na případnou reprezentaci?

Tuto myšlenku jsem nosil v hlavě již několik měsíců v uplynulé sezóně, pět sezón po sobě v Boleslavi pro mě bylo tak akorát a po deseti letech dojíždění jsem se rozhodnul pro razantní změnu. Samozřejmě vše mělo podmínku v postupu Lípy do první ligy, což jsme nakonec zvládli. Chtěl jsem využít tu prvotní euforii z postupu, abychom tým posunuli ještě dál, 1. liga není náš dlouhodobý výhled. Celou situaci jsem řešil před časem s trenéry reprezentace, od nich jsem dostal zelenou, spíše jsem poté čekal na hráče, jestli budou makat v přípravě a jestli to myslí vážně. Myslím, že se někam posunuli, mají sice dost mezer ve své přípravě, ale od toho tu jsem já, abych zde tu někdy nepříjemnou roli vykonával. Je jasné, že občas dojde k nepříjemným střetům, já přicházím z vrcholové úrovně a kluci zase z druhé ligy, nechci však dělat kompromisy a naopak je tlačit do té vrcholové úrovně.

Jaké mají vůbec hráči v národním týmu ponětí o České Lípě, přeci jen se ve velkém florbale téměř nevyskytovala?

Tím jsem byl hodně překvapen, spousty kluků se zajímalo, zda půjdu do Lípy. Mnoho se jich ptalo, jaké máme podmínky, všichni vědí, že zde chodí hodně diváků a tak trochu cítí, že mi to dává smysl. Snažím se Českou Lípu prezentovat, kde se dá, vědí, že tento klub řídím a hodně lidem je vzestup Lípy sympatický. Myslím, že jsme si za těch pár let získali velký respekt jak v extralize, tak v celé unii.

Jak bys nyní, s odstupem několika utkání, zhodnotil ambice FBC v první lize?

Stále stejně jako před sezónou, sbíráme zkušenosti, děláme zbytečné chyb, které se snažíme do play off odbourat. Byli bychom rádi za první čtyřku, liga je hodně vyrovnaná, odstupy minimální a jsem přesvědčený, že to je v našich možnostech. Důležité je zajištění play off a poté zkusit třeba nemožné. Tým máme velmi zajímavý, mnoho hráčů má obrovský potenciál, ještě si však úplně neuvědomili, co s ním mohou dokázat, v případě, že si to uvědomí, čeká na ně extraliga, reprezentace, nebo třeba zajímavý kontrakt v zahraničí.

Jak moc se díky první lize změnilo vnímání florbalu v České Lípě?

Každým rokem je to lepší a lepší, snažíme se vše dělat trpělivě, stavět na pevných základech v mládeži, to že jsme postoupili až po pěti letech z druhé ligy je nakonec dobře, vychovali jsme si novou generaci, která se úspěšně etablovala v áčku a namíchal se tam tak ideální mix. Jsme nyní největší klub na okrese, na domácí zápasy chodí čím dál více lidí, největší radost mám z těch, kteří toho moc s florbalem nemají společného, ale chodí na každé utkání, protože je to baví. Těchto lidí je čím dál více a to je jeden z důsledků naší práce. Líbí se mí, že i přes velký počet členů je to stále rodina, která je propojena od žáčků až po muže či ženy, téměř všichni se navzájem znají, neexistuje tu žádné kastování, že někdo je v áčku a tím pádem je něco víc a ten druhý je bezejmenný žáček. Každý tak za mnou kdykoliv může přijít, nebo mi napsat, ví, že se mu budu věnovat. V tomhle máme velkou výhodu a mládež z ní těží a baví ji to.

Brzy ti bude třicet, jaké máš ještě plány v kariéře?

Nyní neplánuji nic, jsem v Lípě spokojený, uvidíme, jak se zde bude dařit. Věci musí dávat smysl a je mi jedno jestli hraji extraligu nebo pátou ligu. Do zahraničí se asi již nepodívám, mám za sebou docela dost nabídek, ty ale převažuje lipský florbal a plánovaná rodina. Dalším důvodem je čím dál větší vytížení v Rumunsku, kde působím v turistických službách. Mým snem tak je vyprodaný zimní stadión a extraliga, když tomu pomůžu jako hráč, budu samozřejmě rád.