Nikol Pekárková (1999), studentka třetího ročníku českolipského gymnázia, je první českolipskou odchovankyní, která si zahrála v ženské florbalové extralize a také na juniorském mistrovství světa. V současné době hájí barvy FBC Liberec, nastupuje do zápasů extraligového A týmu i prvoligových juniorek.
MOTTO: „Bojuj za to, čemu věříš!“
Na svém kontě má 4. místo z Mistrovství světa juniorek v Kanadě a 1. místo z Polish Cupu a Gothia Cupu s týmem Mladé Boleslavi. Nikol hraje florbal od svých sedmi let, nyní trénuje v Liberci až pětkrát týdně, k tomu připočtěme pravidelné zápasy. Není tedy divu, že jejím sportovním vzorem je populární český hokejista Jaromír Jágr.
Jak dlouho již florbal hraješ a jak ses k němu dostala? Zkoušela jsi i jiné sporty?
Florbal hraji již devátou sezónu. Dostala jsem se k němu díky taťkovi, se kterým jsem chodila jako malá na tréninky. Dříve jsem chodila na plavání a v létě jsem jezdila nebo i teď někdy jezdím závody na kole. A v zimě samozřejmě lyžuji.
Na jakém hraješ postu? Zkoušela jsi to i v bráně?
Hraju v útoku a v našem herním systému se mému postu říká pravý podhrot. Ale je mi jedno, kde hraju. Zvládnu to všude kromě brány. V bráně jako gólmanka jsem to zkoušela jen ve škole na tělocviku, ale vůbec mě to nezaujalo, takže bych na takovém postu nechtěla být. Hlavně by mi to vůbec nešlo.
Jak snášejí kluci, když proti nim hraješ florbal a jsi lepší?
Když jsem začala hrát florbal, tak jsem začínala s kluky v přípravce a hrála s nimi až do starších žáků. Ve škole je to něco jiného. Když se tomu ti kluci nevěnují, tak je pro mě jednodušší je obehrát nebo nad nimi vyhrát souboj. Určitě jim to není příjemné, ale já z toho mám vždy radost.
Hraješ s ochrannými brýlemi, je to prevence, tvůj styl, nebo nějaká špatná zkušenost z minulosti?
Hraju s ochrannými brýlemi, protože jako malá jsem nosila dioptrické brýle. Tím, že jsem na ně byla zvyklá, tak jsem si po zlepšení zraku pořídila brýle na florbal. Ale taky je mám z důvodu ochrany. Ve Finsku nebo Švédsku mají povinnost takové brýle nosit až do nějakých 15 let.
Můžeš nám popsat tvé největší úspěchy z MS juniorek v Kanadě a hraní v ženské extralize?
Zážitek z MS juniorek v Kanadě nejde jen tak popsat slovy, to člověk musí zažít. Byla tam neskutečná atmosféra a úžasná organizace. Hraní ženské extraligy je úplně něco jiného. Každým zápasem se učím a nabírám nové zkušenosti.
Jaké byly podmínky a atmosféra při zápasech v ne úplně florbalové Kanadě?
Podmínky tam byly skvělé. Všechno výborně zařízené a organizované. Na zápasy po Kanadě jsme se přepravovali místními školními autobusy, které můžeme zahlédnout v Simpsonech. Tam i zpět jsme letěli běžným letadlem s turisty.
Všiml jsem si, že na právě proběhlé Evropské florbalové tour jsi byla kapitánkou. Znamená to, že máš nominaci na další MS jistou, nebo si kapitánskou pásku průběžně předáváte?
Ano, byla jsem kapitánkou. Trenéři mě určili prozatím jen na tento turnaj, protože jsem měla z holek nejvíce zkušeností na mezinárodní úrovni díky předchozímu juniorskému MS v Kanadě. Na další MS určitě jistou nominaci nemám. Pořád na sobě musím pracovat, abych se tam dostala.
Kdyby českolipské ženy postoupily do extraligy, vrátila by ses jim pomoci?
Kdyby českolipské ženy postoupily, záleželo by na situaci, kde bych v té době působila. Ale určitě by bylo hezké vybojovat pro ženský florbal v České Lípě extraligu.
Jak jsi v Liberci spokojená? Je těžší prosadit se do reprezentace z tohoto klubu, který, navzdory úspěšné ženské historii, v posledních sezónách v porovnání s pražskými týmy poněkud tápe?
V Liberci jsem velmi spokojená, máme super tým a dobré podmínky. Určitě z každého klubu je velmi těžké se dostat do reprezentace.
Některé ročníky bývají konkurenčně slabší, jiné silnější. Jaký máš názor na svůj ročník, případně na ročníky pod a nad tebou?
Můj ročník 1999 je velmi silný, holky ve všech klubech v tomto ročníku jsou velmi šikovné a umí se prosadit. Některé ročníky nade mnou jsou zkušenější díky tomu, že už hrají druhým rokem extraligu žen, ale stále se jim dá vyrovnat ve všem. A ročníky pode mnou moc neznám, ale najde se tam plno šikovných holek. Tohle je těžké srovnávat, ale myslím si, že všechny ročníky mají něco do sebe.
Mohla bys nám prozradit své plány do budoucna, co se týče sportovní kariéry?
To je velmi těžká otázka. Ale ráda bych po studiu odcestovala někam do světa za florbalem. Lákají mě například Švédsko, Finsko nebo Švýcarsko. Ale to je ještě za dlouho.
Jak zvládáš spojit školu a sport na vysoké úrovni?
Tak nějak zvládám. Dá se takhle spojit škola s florbalem díky domluvě s paní ředitelkou Helenou Paszekovou.
Mnoho sportovců, včetně těch mladých, v dnešní době propadá občas až směšným trendům, co se týče stravování. Jak to máš se životosprávou ty?
Nějak extra se nehlídám. Ale určitě si nedávám každý den fastfoody nebo takovéto věci. Prostě se snažím jíst zdravě, ale nijak se neomezuji. Takže v mém jídelníčku se určitě najde i něco sladkého.
Chtěla bys něco vzkázat našim čtenářům?
Určitě neseďte doma na zadku a jděte se alespoň na 20 minut každý den projít. Pohyb je pro náš organismus důležitý.