(aneb jak nám radnice v Doksech pěkně šlape)
Tak jsme prožili radostnou událost – před týdnem jsme si pořídili pejska, tedy holčičku. Podle přání – chytrá a učenlivá ne moc velká, samostatná, nepříliš hlučná. K radosti obou dětí se tak splnilo přání dcery, která jej dostala k narozeninám. Je to náš vůbec první pejsek v rodině.
Jsem zásadový a pravidel dbalý člověk, proto bych chtěl postupně naučit naší psí holčičku to, co mají pejsci umět, tedy poslouchat a nějaké ty fígle pro zábavu. Začnu taky s pravidelnými procházkami, které si již dlouho slibuji, ale teď aspoň budu mít dobrou motivaci.
Také jsou mně známy povinnosti spojené s držením pejska. Tuším, že existuje nějaká městská vyhláška, která upravuje povinnosti majitelů a samozřejmě – jak jinak – je také zpoplatňuje. No a na procházky pouze s pytlíkem na psí naděleníčka, když to na ně přijde.
Dříve než jsem si však příslušnou vyhlášku našel, tedy krátce po tom, co jsme se stali šťastnými majiteli zvířátka, mě předběhl dopis z radnice, ve kterém byl formulář k vyplnění pro majitele psů. No tedy, takovou rychlost bych nečekal.
Na procházku jsem s ní totiž stačil vyjít do této chvíle jen 2×, jednou do parku k tenisu a jednou kolem hřbitova. Obojí je kousek od nás, tak to byla pro naše miminko nenáročná vycházka.
Současně jsem však znejistěl: „Kdo se mohl po pár dnech dovědět, že máme psa, sdělit to na radnici a ta bleskurychle zajistila zaslání formuláře?“ Rychlost v této věci byla skutečně neuvěřitelná. Když žádá o něco občan, jsou na to dlouhé zákonné lhůty. A kolik předpisů jsem až do této chvíle musel porušit, když jsem se nezastavil na radnici rovnou při příjezdu se štěnětem od chovatele?
Jen jsem si pro sebe povzdychl: „Kdyby takhle rychle naše radnice uměla zajistit i jiné záležitosti města, to by mám bylo hej!“ To bychom měli ve městě čisto, opravené komunikace, Mácháč čistý a bez příšerné architektury na pláži, slavná letitá díra ve Starých Splavech by již byla dávno několik let zavezená, údržba zeleně by město nestála ročně asi 8 milionů Kč a podobně.
Samozřejmě, u složitých věcí musí úředníci přemýšlet, vynakládat úsilí a hledat řešení mnohdy obtížná, zatímco jednoduchá věc jako je registrace psa, to je něco jiného, to řešení je snadné, to jde samo a je vidět činnost. U složitých případů to není moc vidět, nebo je, ale za dlouhou dobu.
Můj příběh však pokračuje. Představte si, že o pár dní později mě dokská radnice překvapila znovu, a to s důsledností, kterou bych skutečně nečekal.
Onoho dne před naším domem zastavilo auto městské policie a pan policajt, že by chtěl se mnou mluvit. „O co jde?“ táži se zvědavě. „Mám tady hlášení, že máte psa čivavu a tak byste si ho měl přihlásit na radnici a zaplatit poplatek,“ odvětil ten dobrý muž městského zákona.
„A od koho to víte?“ táži se, abych získal čas dostat se z údivu. „To já nevím, ale dojděte si radnici a přihlaste ho nejlépe hned, ale nejpozději v pondělí.“ ( Byl konec týdne.) „Mám tady ještě dvě taková hlášení, která musím doručit,“ dodal muž zákona.
Odbočuji od daného tématu: „A to vy takhle jezdíte za lidmi, když někdo něco takového nahlásí?„ (V duchu si říkám – nabonzuje). Muž zákona je sdílný, slevil ze svého původně přísného tónu a sděluje mi další šokující informaci: „No, jo, teď máme tohle a pak budeme rozvážet lidem složenky na zaplacení poplatků za odpady.“ Ptát se jej na hospodárnost tohoto činění asi nemá smysl. Byl korektní, dostal a plnil svůj pracovní příkaz.
Poděkoval jsem mu a sdělil, že si svoje zákonné povinnosti obvykle plním, ani nepotřebuji nějakou výzvu, natož takovouto duplicitní. Musím však říci, že si v mojí hlavě bouřlivě honí myšlenky:
To také znamená, že policie je přes den zaměstnávána činností poslíčků, no a v noci už nikam nemůže, zřejmě aby nebyly přesčasy. Takže noci bez strážců pořádku budou nadále pokračovat. Sám chodím pro dceru v zimě večer k autobusu, když přijíždí z tréninku, aby ji někdo neobtěžoval, když jde přes náměstí.
Doručování zpráv obyvatelům služebním autem za služební pohonné hmoty není problém, protože se to může „napsat“ na obhlídkovou činnost, úžasný nápad.
A navíc radnice platí poštovné na dopis, který jsem dostal předtím. Tato činnost je důsledná a aby nikdo ze sítě neutekl, raději to dáme vědět několikrát, aby občan viděl, jak to máme zajištěné. Radniční mlýny melou rychle a nesmlouvavě.
Nakonec mohu konstatovat, že uvedenou „psí vyhlášku“ jsem si už přečetl a jsem rád, že jsem se zatím žádným porušením pravidel našeho městečka neprovinil, protože přihláška se týká pejsků, kterým jsou nejméně 3 měsíce. Tak to mám ještě čas.
Zajímalo by mě však, kam poputuje mých 200 Kč, které ročně zaplatím? Na úklid města od psích nečistot ? – to bych rád viděl tu fakturu. Nebo na nákup pytlíků pro psy, které jsem osobně nikdy neviděl? Nebo na zřízení psích labyrintů, běžných ve světě, kde mohou psi vykonat svou potřebu a město zajistí jednou za čas výměnu písku – ty nám tu taky chybí, ale možná by to byl námět na to, jak místnímu zahradnictví zajistit další výdělek.
Navíc moje psí mimino si většinu svých hromádek udělá doma na zahradě a ne na veřejných prostranstvích, horší to mají obyvatelé paneláků. Ale dle vyhlášky mám „slevu na bobky“, ostatní totiž platí dvojnásobek.
A na závěr, co mně opravdu velice vadí a kde se policejní hlášení zcela mýlilo. Taková nepřesnost v tak perfektně a vícenásobně zajištěné akci je neomluvitelná – my totiž nemáme čivavu!
Jiří Jiráň – držitel dosud neregistrovaného pejska