Bahno, bahno, stačilo by napsat. Konečně klesla voda a po silnici se k nám dostala těžká technika, která začala odklízet to, co jsme navozili před zahrádku. My otvírali další kůlny, kůlničky, sklípky - na pozemku byl využit každý metr plochy k uskladnění čehokoliv.
Záviděli jsme Křovákům, jejichž majetkem je pouze bederní rouška a luk se šípy. Dobývali jsme z bahna střešní tašky skryté v zástěnku za domem. Napravit škody jsme se snažili v kůlně, kde měl syn majitelů uskladněné díly ke strojům na míchání barev. Integrované obvody, nádrže, nádržky, klávesnice. Ostříkat proudem vody a zhodnotit, jestli je to již zralé na vyhození.
Ani nevím, jakou konzervu nám ohřáli k obědu. Každopádně během jídla před okny zastavila čtyřnápravová zelená Tatra. Konečně vojáci s technikou, zaradovali jsme se. Z korby však vyskákalo sedm vyjukaných kluků, kterým z batohů čouhaly polní lopatky a gumové rukavice zelené barvy.
Užitečněji vypadal muž, který mě coby nejšpinavějšího oslovil před školkou. Chtěl pomoci a já v jeho autě zahlédl motorovou pilu. Odpoledne se tedy prořezávalo. V okolí zůstal jen jediný nepoškozený strom - stará hruška, jistě už roky zralá na pokácení. Do její koruny byl proudem Vltavy naroubován smrk. Na plot byly navaleny mladé ořešáky, dvacetiletá douglaska, stejně starý modřín.
Mezi větvemi jsme objevili i pramici. Díky odstranění stromů jsme mohli naložit i rozmočený nábytek vyházený z oken do zahrádky. Nejedna slza muže ukápla (a ukápla mi i teď, když text přepisuji do počítače), když se v nejspodnější vrstvě objevila obrovská deska s několika nádražími, desítkami metrů kolejnic, tunelem, drobnými stromečky, pohořím. Stovky hodin práce, něco, co mělo potěšit další generaci vnoučat jsme ve čtyřech chytli a skoro nábožně vložili do zvednuté radlice buldozeru.
V této fázi bylo při práci největší množství lidí. K již včera zmíněnému výčtu přibyli dva vojáci, buldozerista, hasič, dva řidiči náklaďáků. A trochu vázla komunikace - každý chtěl velet, organizovat, paradoxně nejvíce vzadu se držel vysloužilý generál. Nám, neznalým místních poměrů, hádky typu, jestli ten pytel můžeme položit na sousedovic zahradu, když spolu nemají dobré vztahy, připadaly dost žabomyší.