Honza je vlevo, Robert vpravo
Vždy jsem vítězům záviděl ten pocit euforie. Jak jste to zvládli? Připadáte si ještě teď jako velcí borci?
Jan: Já tedy rozhodně ne, spíše se snažím neusnout na vavřínech a alespoň trochu si udržet formu do mistrovství České republiky dorostenců v Roudnici nad Labem.
Robert: Zajeli jsme to, na co jsme měli, a přálo nám štěstí. Jako borec se moc necítím, ale rozhodně mi to zvedlo sebevědomí.
A už se vidíte na olympiádě?
Jan: Nic není nemožné. Kdybych si nevěřil, tak bych tento sport snad ani nedělal. Ale je to rozhodně ještě dost velký kus cesty.
Robert: Samozřejmě, že už mě to napadlo, ale čeká nás ještě ohromné množství dřiny a konkurence je veliká.
Jak jste se k divoké vodě dostali?
Robert: Vodní sporty mě vždycky přitahovaly, dělal jsem plavání, jachting, a když jsem se dozvěděl o slalomu, tak jsem ho chtěl zkusit, a jak vidíte, chytlo mě to.
Jan: Já asi přes svého bratra, který stejně jako my reprezentoval Českou republiku ve vodním slalomu v juniorské kategorii, nyní reprezentuje v kategorii do 23 let. U nás je to něco jako tradice. Otec byl sice turista, ale vodák.
Zrovna jsem se chtěl zeptat, jestli Vás láká taky ta normální vodní turistika. Sednout do kánoe a sjet třeba Lužnici či Sázavu. Anebo jste jen vrcholoví sportovci?
Jan: Už by to pro nás byla nejspíš nuda, ale jako odreagování by to asi nebylo špatné...
Robert: Turistika je fajn, ale člověk ji musí dělat s dobrou partou.
Jak vypadá Váš trénink? Kolikrát týdne na vodu vyrážíte? A co v zimě? To se rovněž trénuje?
Jan: Trénuje se skoro vždycky, ať je jaro nebo zima. V zimě sice jezdíme ve speciálním oblečení, ale zima je. Jinak trénujeme v průměru skoro každý den, to znamená, že tak šestkrát až osmkrát do týdne, v zimě ubývá tréninků na vodě, zato přibývá posiloven, tělocvičen a plavání.
Robert: Na vodě jsme skoro každý den. Tři až čtyři dny o školním týdnu a o víkendu máme většinou závody, a když ne, tak trénujeme. Mimo to chodíme do posilovny, běháme a já dělám squash.
Co cestování? Kde všude jste s lodí byli?
Jan: Asi nejvíc jsme toho najezdili s juniorskou reprezentací. Polsko, Slovinsko, Anglie.
Robert: Ještě jsme byli ve Francii a Řecku, ale tam jsme jeli s naším trenérem. Máme dva: oddílového - Milan Bílý, a reprezentačního - Kamil Křemek.
Stíháte v zahraničí také něco vidět, anebo jste jen u kanálů a řek? Co nějaká doprovodná kultura?
Jan: V Řecku se mimochodem koná příští rok mistrovství Evropy juniorů. Na olympijské slalomové dráze v Athénách. Při závodech většinou není čas na nějaké zdlouhavé objíždění památek, je to samá dřina typu trénink, regenerace, trénink, regenerace. Ale je tam zase super parta lidí, se kterou je sranda …a i na ty památky někdy dojde.
Robert: Asi nejhezčí památky jsme viděli v Řecku, v Delfách, když jsme zabloudili. Jinak někam občas zajdeme po večerce, ale o tom bych mluvit asi neměl.
Máte nějaké individuální plány ve školách, anebo prostě všechno v pohodě stíháte a žádné výjimky nepotřebujete?
Jan: Žádné individuální plány nemám, ale už jsem o tom uvažoval, jelikož jsem měl něco kolem tří set zameškaných hodin za rok a můj prospěch nebyl zrovna nejlepší. Nějak jsem to nakonec zvládl a snad to zvládnu až k matuře.
Robert: Moje výsledky taky nebyly nejlepší, ale myslím si, že stíhat se to dá.
Holky stíháte?
Jan: Snažím se, ale to asi objektivně nedokážu posoudit já.
Robert: Jo taky se snažím, ale zatím ne moc úspěšně. Pro případné fanynky uvádím své telefonní číslo: 603147361.
--------------
Jan Vlček se narodil 28. června 1990, žije v České Lípě. Studuje střední průmyslovou školu, obor technické lyceum. Slalomu na divoké vodě se věnuje od šesti let, nyní reprezentuje Českou republiku v kategorii do osmnácti let.
Robert Gotvald se narodil 3. června 1990 a rovněž žije v České Lípě. Šestým rokem studuje českolipské gymnázium. Baví ho chemie, matematika a fyzika. Rád čte, hlavně fantasy literaturu, a chová gekony. Vodním sportům se věnuje od pěti let. Po plavání a jachtingu se dostal v devíti letech ke slalomu na divoké vodě.