Skvostem říjnového festivalového programu je jedna z nejvýraznějších mezinárodně uznávaných osobností současného mimického divadla v Evropě Radim Vizváry. Žák Borise Hybnera a držitel Ceny Thálie za herecký výkon v kategorii Balet, pantomima nebo jiný tanečně dramatický žánr uvede v České Lípě právě své oceňované unikátní představení Sólo.
Vaše představení Sólo bylo zařazeno v rámci festivalu do dramaturgické linie, která je každoročně obsazovaná baletním nebo tanečním představením. Je pantomima blízká baletu? Do jaké míry je mim zároveň tanečníkem?
Já vnímám pantomimu spíše jako herecké umění než taneční. Když mim ovládá tanec a chybí mu herecký talent, je to prázdné. Ten člověk tančí, vytváří nějaké obrazy, které v rámci nějakého kontextu dávají jakýsi smysl, s dalšími uměleckými prostředky vytváří nějaký umělecký tvar, který už ale podle mě nemůžeme nazvat pantomimou, protože tam chybí ta esence bytosti, emoce nitra. Pro mě podstata pantomimy spočívá v tom, že skrze tělo, které je dobře připravené, tedy ovládá disciplíny, jako je tanec, akrobacie a další, a díky hereckému potenciálu vyjadřujeme myšlenku, emoci, jenom to uděláme beze slov. A díky tělu to sdělení zesílíme. Já osobně vnímám pantomimu jako hereckou disciplínu, a tak k tomu na jevišti také přistupuju.
Kým jste ve své umělecké osobnosti především?
Mimem. Mim není jen interpret. Je to autor, režisér, produkční, organizátor. Komplexní umělecká osobnost, která si musí svou uměleckou produkci sama zorganizovat. Nikdo nám nepíše scénáře, nemůžeme se opřít o režiséry, kteří by se věnovali výhradně pantomimě. Už za dob mých studií nás Boris Hybner vedl k tomu, abychom byli soběstační a nebyli na nikom závislí. Tahle všestrannost ze mě dělá divadelníka, který se vyjadřuje tak, jak umí. A já se umím nejlépe vyjadřovat beze slov.
Jaká je vlastně současná podoba pantomimy?
Nezbytným předpokladem je propojování žánrů. V dnešní složité době, která se velmi rychle vyvíjí, už ta dřívější, romantická pantomima nestačí uspokojit potřeby diváka. Naše myšlení a komunikace se zrychlují a nedokážeme už vnímat něco tak niterného a intimního, s čím pracovali umělci dříve. Dnes už to diváky nudí. Tím se teď právě zabývám – jak přiblížit pantomimu současnému divákovi. Jistá cesta je právě v propojování žánrů.
Vystačí si dnes mim s intuicí, pocity, nebo je nezbytný také intelektuální vklad do pantomimického výstupu?
To vždycky říkal Boris Hybner – mim musí do své tvorby vložit intelekt. Promyslet a najít jednoduché gesto, kterému budou diváci rozumět až do archetypálních významů, není lehké. Kdybychom se omezili jen na gesta podle našeho cítění, stali bychom se abstraktními a nesrozumitelnými. Propojit myšlení, intelekt s pocitem a skrze gesto to dovést k jednoduchosti je právě velké umění. Mim dělá neviditelné viditelným. A k tomu nestačí jeden element.
Sólo – Radim Vizváry, 24. 10., Jiráskovo divadlo