Dnes je 13. 04. 2025
svátek má Aleš

Premiéra pohádky novoborského souboru HRAjeto

Novoborský divadelní soubor HRAjeto, jehož členové jsou povětšinou bývalí či současní herci z dalšího novoborského spolku NOPOĎ, se poprvé uvedl na půdě Městského divadla Nový Bor se zajímavým dramatem Sestry dušehojivé slovenské autorky Ivety Horváthové v režii Irenky Vaňkové.

Jelikož soubor za několik dní premiéruje svou třetí inscenaci, pohádku Jak Vašek s čerty zametl, požádali jsme o zodpovězení několika otázek herečky souboru Lucku Macnerovou a Janu Loveckou a režisérku všech dosavadních inscenací souboru Irenu Vaňkovou. I když vlastně nejen je.

Jaké hry zatím soubor uvedl a s jakými diváckými úspěchy?

L. Macnerová: Úplně první a velice úspěšná hra byly Sestry dušehojivé z roku 2013. Účastnili jsme se s ní divadelní přehlídky Děčínská brána, na které jsme obdrželi ocenění například za herecké výkony nebo za dramaturgii. Porota byla nadšená, my jsme byli nadšení, bylo to super. (smích) Druhou divadelní inscenací byla hra Muž sedmi sester. U této hry jsme všichni herci ani nedutali, za šálami jsme sledovali na divadelních prknech své kolegy a chechtali jsme se od začátku až do konce. S žádnou jinou hrou jsem takovou báječnou atmosféru nezažila, a to hraju divadlo už šestým rokem. V současné chvíli připravujeme pohádku Jak Vašek s čerty zametl, na motivy filmové pohádky Cesta do pekla a zpátky. Moc se těšíme na reakce dětí, pohádku pilujeme už rok, protože chceme dětem předvést opravdu to nejlepší. Pohádka je jeden z nejtěžších žánrů, děti jsou velice náročným divákem.

Kde máte s HRAjetem své zázemí?

J. Lovecká: Zázemí, těžká věc. Nejsou prostory pro amatérské ochotnické divadlo, nejsou prostory pro uložení kulis, takže máme kulisy rozmístěny po garážích a půdách některých ochotníků. Zkoušky jsou zatím v DDM Smetanka, kde ale není plně dostačující prostor, i když jsme rádi i za to. Oslovili jsme okolní obce, ale vše je již plné. Byli bychom moc rádi, kdyby se našel někdo, kdo by nám nějaké místo nabídl.

Ireno, vy jste v minulosti spolupracovala s mnoha regionálními divadelníky. Jaký je váš nynější vztah k souboru HRAjeto a jak se podílíte na výběru her? Když se ohlédnu do minulosti, musím vyzdvihnout vaší detabuizaci queer tematiky v našich končinách.

I. Vaňková: Režisér v ochotnickém spolku je součástí skupiny lidí, kteří svůj koníček, v tomto případě divadlo, dělají po práci, ve svém volném čase, z vlastní ochoty a většinou bez nároku na honorář. Co se bude hrát u nás v HRAjetu vychází vždy z kolektivní dohody, z naladění celé skupiny a já jako režisérka mám možnost buď tuto výzvu-přání přijmout, nebo ne. Hry, které máme za sebou, jsou současné a mají velkou vypovídací hodnotu. Nejde jednoznačně říci, že jsou zaměřené jen na tu queer tematiku. Samozřejmě tím, že jsem měla za sebou režírování hry Smím tě políbit, než chcípnu? na motivy známého příběhu básníků Verlaina a Rimbauda, kteří nejen spolu tvořili, ale i žili, přijala jsem do svého režijního repertoáru další hru s queer tematikou. Tentokrát ženskou lesbickou lásku v Sestrách dušehojivých. A pak tu máme Muže sedmi sester, kde se vztahy berou jakoby na běžícím páse, bez nějakých emocí, chladně a pouze účelně. Závěrem lze říci, že herci z HRAjeta mají právě zájem pracovat na tématech, která ukazují současnou tvář dnešní společnosti takovou, jaká je, a to se mi, jako hostující režisérce, která se v HRAjetu zabydlela již třetím rokem, líbí.

V současné chvíli finišujete s přípravou pohádky Jak Vašek s čerty zametl. Kde se vzal nápad sáhnout právě po této pohádce?

L. Macnerová: Věděli jsme, že musíme udělat pohádku, že chceme přilákat i dětské publikum a rozzářit jejich očička. V první chvíli jsme se nadchli pro pohádku Zdeňka Svěráka Lotrando a Zubejda. Když Jana Lovecká zjišťovala, co by hraní této pohádky obnášelo ve smyslu autorských práv, od myšlenky jsme rychle upustili, přeci jen jsme stále jen ochotnický soubor. (smích) No a čerstvá důchodkyně Eliška Pilská doma začala sledovat pohádky a narazila na Cestu do pekla. Poté, co jsme všichni pohádku zhlédli, jsme se jednohlasně usnesli, že ji chceme hrát.

Jak by podle vás měla vypadat dokonalá divadelní pohádka?

I. Vaňková: Práce na pohádce pro děti je vždy velká zodpovědnost, ale pak, když se to povede, je to radost. Dětského diváka nijak neošidíte. (smích) Chce se bavit, smát, přemýšlet a všemu rozumět. Touží po spravedlnosti, pravdě a dobrém konci. Potřebuje hlavního hrdinu, se kterým půjde od začátku až do konce příběhu, potřebuje mu důvěřovat a fandit. Vtáhnout děti do hry a následně udržet jejich pozornost je pro nás dospěláky v současné době výzva. Vždyť konkurence médií a počítačových her je obrovská. Zaujmout již tříleté dítko divadlem je v dnešní době těžké, zvláště když vím, že Ježíšek už takto malým dětem nosí telefony a tablety a v televizi je tolik pohádek a filmů. Dokonalá divadelní pohádka je asi ta, která dokáže děti na chvíli vytrhnout z té naší uspěchané doby, ta, která dítko zrelaxuje a dá mu zapomenout na jeho drobné bolístky či starosti. Myslím, že se tomu říká terapie divadlem. (smích)

A co pro vás obecně znamená divadlo?

Eliška Pilská: Nikdy jsem o tom nepřemýšlela. Snad klid, jiná atmosféra, svátek. Ale asi hlavně prožívání si jiných příběhů, protože téměř vždycky jsem v mysli účastníkem odehrávaného děje a naprosto se odpoutávám od reality. Divadlo pro mne znamená číst si krásnou knížku.
Miki Vik: Vynikající partu. A když je dobrá parta, tak i na dobrou myšlenku dojde.
Tomáš Dalík: Divadlo pro mne znamená kouzelný svět plný emocí, příběhů, skvělých lidí. Svět, který tě okouzlí a stane se pro tebe víc než jen koníčkem, stane se tvým druhým životem.
Tomáš Dokoupil: Dívat se a naslouchat.
Radka Häringová: Zábavu. Bavit lidi. Mít možnost být někým jiným.
Eva Schwarzová: Uvolnění, možnost během chvilky se převtělit do jiné postavy, setkávání se s lidmi, kteří mají stejný zájem potěšit děti i dospělé, a realizovat se ve výrobě kostýmů.

Je možná zbytečné ptát se před premiérou na další plány. Ale já se ptám, jaké jsou další plány souboru HRAjeto?

I. Vaňková: Mám teď krásný plán, v dubnu čekám třetího potomka, a tak si dám na rok divadelní pauzu. Po té se uvidí, co si zase na mě HRAjeťáci vymyslí. (smích)
L. Macnerová: Ano, Irča si bude plnými doušky užívat svého Jeníčka a na nás bude se rozhodnout, zda si dáme malou pauzu s ní, nebo se někdo odváží režírovat. Necháme se sami překvapit. Irča je ale jedinečná!

Díky za odpovědi a zlomte vaz!

Jak Vašek s čerty zametl – HRAjeto Nový Bor, Městské divadlo Nový Bor, 11. 4., 10:00, 60 Kč 

alt