Jako by uplynul pouze týden od chvíle, kdy byl premiérou Legendy o lesích a lidech ukončen loňský ročník Českolipského divadelního podzimu (ČDP). Vzpomínka tak jasná a úpěnlivá, zesílena ještě tragickou událostí z minulého pátku. Organizační tým domácího souboru Divadelního klubu Jirásek se však nevzdal, vrátil se, silnější a poučenější než dřív, opět připraven přinést českolipskému divákovi něco nového, co ho bude (snad) bavit, okouzlí jej nebo jej donutí k zamyšlení. A to vše s duchem milovaného Františka Zborníka za zády, kterému je celý tento ročník českolipského podzimu věnován.
K podzimu sice většinou patří chmury, ale zároveň také zářivé barvy. A přesně v duchu tohoto hesla se nesla vernisáž výstavy mladé a nadané českolipské výtvarnice Báry Mackové, kterou jsme jako již tradičně nový ročník ČDP ve foyer divadla zahájili. Umělkyně v běžném životě působí plaše, o to smělejší je ve svých dílech. V těch se nebojí zachytit například zdevastované prostory bývalé mlékárny, tedy žádné sluníčkové prostředí. Na výstavě jsou kromě obrazů k vidění i fotografie z natáčení spotu ČDP, které sice Bára nefotila, nicméně stojí za výrazným líčením tváří všech účinkujících.
Ostatně všechna díla vystavená v Jiráskově divadle svědčí o multitalentu českolipské výtvarnice. Ač jsou některé kresby již, dle sdělení Báry, letité, rozhodně ne méně kvalitní. Kromě velkých obrazů přes celou stěnu můžete vidět i barevná plátna nebo naopak docela malé obrázky, za zmínku určitě stojí také igelitové postavy, černobílé kresby tvořící základ budoucí knihy nebo fotografie. Výstava samotná pak diváka příjemně naladí na to, co uvidí v sále, navíc dává slib do budoucna, že se zase bude o nějakém Českolipanovi za hranicemi našeho města mluvit více než pozitivně.
Na barevnou škálu, kterou si diváci užili v rámci výstavy, s bravurností sobě vlastní navázali herci z pražského souboru Geisslers Hofcomoedianten ve své inscenaci Dvě komedie v komedii. Inspirací jim pro toto černočervené představení byla hra významného barokního umělce G. B. Andreiniho. Pokud si ale představujete pod barokní hrou představení plné toporných postav a nesrozumitelného jazyka, rychle tuto zcela mylnou představu zažeňte. Herci divákům nabídli hravé, vtipné, svěží a zamilované představení, navíc s velmi moderními prvky a aktuálním tématem nikdy nekončícího zápasu o lepší místo na slunci.
O přízeň diváků se herci ucházeli velmi chytrou a do detailu propracovanou scénou, kostýmy, prací s loutkami, chytlavými písněmi i zdánlivě nekonečným gejzírem nejrůznějších jevištních nápadů. V prvních minutách se zdálo českolipské publikum trošku zaskočené náloží divadelní poetiky, nicméně velmi brzy na Geisslerský styl divadla přistoupilo, nadšeně tleskalo po každé písni a velmi ochotně se smálo chytrým vtipům. Při závěrečné diskusi se souborem v salonku divadla si herci chválili, jak pozorné a fantastické publikum měli, za což divákům patří velký dík.
Věříme, že s námi tu divadelní káru potáhnete až do soboty 20.10., kdy 42. ročník Českolipského divadelního podzimu skončí. Nebo alespoň do středy 17.10., kdy je na programu představení Poledne od legendárního Divadla Continuo.
Foto: Š. Kňákal