O právě proběhlém 37. ročníku Českolipského divadelního podzimu slovy a v rozhovoru s ředitelkou přehlídky Ditou Krčmářovou.
Dita Krčmářová to neslyší ráda, ale titul ředitelka Českolipského divadelního podzimu ji pro letošní rok, a doufejme, že i pro příští léta, právem přísluší. Členka rady DK Jirásek, pořadatele přehlídky, se od začátku starala o komunikaci se soubory, následně přerozdělovala úkoly, vyzvedávala květiny pro účinkující, jako poslední opouštěla každý večer Jiráskovo divadlo. Na 37. ročník divadelní přehlídky s doprovodným programem může být hrdá, stejně jako kolegové z pořádajícího souboru na ni.
Letošní ročník byl zahájen ve středu 9. 10. vernisáží Atily Vöröse k výstavě Karel H. o komiksové postavě a divadelním představením Měsíční běs o přeživších arménského holocaustu. Představení bylo pro začátek možná až moc velkým diváckým soustem, a to se také projevilo na divácké návštěvnosti, která mohla být pro slavnostní zahájení vyšší. Naštěstí se to od následujícího dne začalo měnit.
Druhý večer přišli na řadu členové DK Jirásek. Většina z nich poprvé vyzkoušela model improvizačního divadla, které se po celou minulou sezónu, a je tomu i v té letošní, hrálo na prknech klubu Progres pod názvem Improtyjátr. Nikdo z kraje večera netušil, jak představení dopadne. Kladné reakce publika a radost účinkujících z mnoha vydařených scének udělala z tohoto večera velmi příjemné setkání, které se, doufejme, bude dít častěji.
Třetí den došlo v Jiráskově divadle k přestavbě, hlediště se přesunulo na jeviště, vznikla aréna pro cca sto diváků a na programu byla hned dvě představení. Domácí Jirásci sehráli svou zatím poslední nazkoušenou hru, remake slavné shakespearovské inscenace z roku 1985, komedii Jak se vám líbí Jak se vám líbí? Diváci i při třetí českolipské repríze za posledních šest měsíců zaplnili hlediště do posledního místa a dle reakcí se opět velmi dobře bavili, byť bylo představení ze strany herců poznamenáno možná až příliš uvolněnou atmosférou z předchozího dne. Ve dvaadvacet hodin pak přišli na řadu prostějovští herci s v současnosti populární komedií s vážnou tváří Testosteron o osmi mužích, kteří během nepovedené svatby řeší své problémy se ženami na plné pusy a bez servítek a odhalují pod svršky bijců a necitů své křehké, chlapecké duše. Komedie sklidila zasloužené ovace a herci pak pokračovali v zábavě i po představení. Českolipský divadelní podzim zažil po mnoha letech opět pravý a nefalšovaný divadelní večírek do brzkých ranních hodin.
Sobotní dopoledne se Podzim na pár hodin přesunul na sídliště Špičák do klubu Progres, kde probíhal workshop kresby uhlem akademického malíře Atily Vöröse. Odpoledne již zase zpět v Jiráskově divadle patřilo dětem s Pohádkou o třech námořnících a závěr festivalu přinesl překvapení v podobě pražského Divadla Športiniki s hrou Gagarin! Ta pojednávala o životě slavného kosmonauta, avšak velmi netradičním způsobem. Hra vznikla podle stejnojmenné socialistické knihy, což soubor vybídlo k nesčetnému množství parodování socialistické heroičnosti a socialistických atributů. Vystudovaní mladí divadelníci podali životopisný příběh jako jakousi revue plnou hudby, tance, zpěvu, recitálu, loutek, ale i klasické činohry s obrovskou invencí a nepřetržitým množstvím nápadů a vtipů. Diváci se těšili, jakým dalším neotřelým způsobem bude ztvárněna ta a ta epizoda z Gagarinova života. Byla to divadelní radost. V závěru hry se diváci dokonce dočkali tiskové konference se samotným Gagarinem. Úplný závěr přehlídky pak patřil koncertu jazzové skupiny Babubabu.
Dito, jaké máš dojmy z přehlídky?
Já mám z přehlídky výborné dojmy. Každopádně již nyní mám v hlavě věci, které jsou potřeba do příštího roku organizačně vylepšit. Teď už se mi přemýšlí lépe, když jsem měla možnost se po těch čtyřech dnech konečně pořádně vyspat a jít na vzduch. V neděli jsem musela vyrazit na procházku do lesa, nasávat vzduch. Mimo jiné jsem tam potkala paní starostku. I jí se Českolipský divadelní podzim líbil. Nečekané setkání. (smích)
Můžeš srovnat loňský a letošní ročník?
Rozhodně to jde nahoru. Loni jsme byli nadšení, že se nám podařilo resuscitovat přehlídku a vyvolat divácký zájem dobrými tituly, ať už to byla Kytice či Amadeus. Letos každý řešil návštěvnost, že není tak velká, jak si představovali. Na představení bylo v průměru sto návštěvníků. Co bychom mohli chtít víc? To je nádhera. Podívej na pátek, obě představení byla vyprodána. To mělo tak úžasnou atmosféru. Škoda, že tu nemáme takhle malé a útulné divadlo, jako jsme vytvořili sezením na jevišti.
Kdosi říkal, že největší počin tohoto ročníku byly nasazené sluneční brýle na bustě Aloise Jiráska před divadlem. Někdo v tom hledal symboliku znovuoživení starého symbolu, atd. Což je vlastně pravda. (smích)
A už tam nejsou. Zmizely v sobotu dopoledne. Ptal se mě na ně pan Němeček (vedoucí tech. úseku Jiráskova divadla, pozn. red.), jestli jsme je tam dali my. Moc se mu to líbilo. Musela jsem mu odpovědět, že je to pro nás záhada. Protože my opravdu nevíme, kdo je tam ve středu odpoledne před zahájením festivalu dal. Každopádně tam byly a lidé si jich všimli. A možná to cítili, jak říkáš. A nebo to jen znamenalo, že divadlo zase po nějaké době žije.
Další symbolika byla mimochodem i ve výzdobě u vchodu do budovy. Renatce Grolmusové se krásně povedlo zamaskovat tu plesnivějící budovu listy a větvemi stromů v barvách podzimu. Ale to je jiná kapitola. Je nějaký okamžik z letošního ročníku, který je možné vyzdvihnout?
Neřeknu okamžik, ten se vyjeví ve vzpomínkách až s odstupem, ale celkově jsem velmi spokojena s výběrem programu. To nemluvím za sebe, ale tlumočím, co jsem slyšela od návštěvníků a jen se mi to díky tomu potvrdilo. A jsem strašně moc ráda, že největší ohlas sklidilo sobotní představení Gagarin!, i když i vše ostatní bylo skvělé. Ale Gagarin! překvapil!
Já myslel, že Karel H. (smích)
(smích) Ano, ten vzbudil hodně emocí. A hlavně skvěle vybočoval a přitom tam patřil. Živý Karel H. byl prostě šokující. (smích) I ten risk s improvizačním divadlem v podání členů Jiráska ve čtvrtek večer. Nikdo nevěděl, jak herci, tak i diváci, do čeho jdeme. Lidé to přijali kladně. My jsme si to užili. Zároveň mě hrozně potěšilo při vystoupení kapely Babubabu, že za mnou přicházeli starší členové Jiráska a známí a ptali se mě, odkud je ta kapela. Že je skvělá. Tak jsem jim mohla s nadšením odpovědět, že jsou z České Lípy. I když jsme menší město, člověk má stále co na domácí scéně objevovat.
Máš dojmy od účinkujících?
Nejkonkrétněji se vyjádřilo Divadlo Športniki (Gagarin!), které, jak řekli, jezdí po různých městech, ale u nás se jim hrálo výjimečně skvěle, s báječným ohlasem a reakcemi publika během hry. Což je pravda. Vždyť my jsme se řehtali od začátku do konce. Až tedy na závěr, kdy Gagarin umře. Ale vlastně nechci prozrazovat závěr pro potenciální diváky. (smích)
Kdo letos tvořil publikum ČDP?
Během představení Testosteron jsem se dívala na složení publika a bylo strašně příjemné sledovat to mezigenerační publikum, které je naladěno na stejnou vlnu a směje se od ucha k uchu. Jsem ráda, že se nám to podařilo, mladí, staří, nejstarší v jednom divadle na jedné hře a všichni stejně spokojeni. Říkala jsem si, že bych se vůbec nezlobila, kdyby i další ročníky byly jako tento.
Takže koncept festivalu ti přijde takto ideální i pro příští rok?
Určitě. S malými úpravami. Páteční intenzivní dvojprogram s dlouhotrvajícím večírkem, v sobotu večer vyklidnění s jazzovou hudbou, výborné. Jen pro příští rok zvolíme veselejší zahájení. Měsíční běs bylo krásné představení, ale navodilo pro začátek paradoxně takovou dusnou atmosféru. Pokud Improtyjátr bude i napřesrok, tak bychom zahajovali spíše tím, ať vstoupíme do začátku společně celý soubor na jevišti a s veselím. A možná zkusíme někam vecpat ještě nějaké představení, ať je Jiráskovo divadlo během těch čtyř dnů využito, co se dá. Zájem o divadlo v České Lípě očividně je a nemusí to být jen díky tvářím z televizních obrazovek. A to nás všechny moc těší. Příští rok se na vás těšíme opět z kraje měsíce října. Děkujeme tímto všem partnerům v čele s Městem Česká Lípa, všem návštěvníkům a i všem, kteří se jakkoli zapojili do organizace. Děkujeme.