Páteční den bývá na Českolipském podzimu nejvyšší návštěvnost, na víkend se totiž sjedou i (ne)českolipští. Nejinak tomu bylo i při včerejším dvojpředstavení. Na programu byla úspěšná autorská hra kladenského souboru Upokojenkyně a již zlidovělá inscenace libereckého Krátkého a úderného divadla Kdeže loňské něhy jsou.
Bylo krásné vidět, jak před třetím zvoněním sedí v sále přes 250 návštěvníků. Z takové účasti mají v tu chvíli radost všichni přítomní – organizátoři, účinkující i samotní návštěvníci, kteří pak společně vytvářejí tu ideální divadelní atmosféru.
Přitom hra Upokojenkyně není úplně jednoduchá inscenace. Hra odehrávající se v domově seniorů a zabývající se tématem smrti by mohla kdekoho již jen svou anotací odradit. Jenže to, co každého z nás někdy v životě potkalo nebo potká, kladenští podávají ve formě černé komedie, která umně
bruslí na hraně dobrého vkusu, a i ti nejzarytější puritáni se dříve nebo později přistihnou, jak se smějí peripetiím otce se syny, kteří se snaží splnit babiččino přání k 90. narozeninám, a to odejít navždy z tohoto světa, po dvanácti letech na lůžku.
Kazimír Lupinec, autor, režisér a zároveň herec v jedné osobě, nejenže umí napsat reálné dialogy odposlouchané ze života, vykreslit prostředí starobince, zvládá také během okamžiku přetočit smutně vypadající scénu ze života na vtipný dialog s humornou pointou, která závažné téma odlehčí, ale přitom mu neubere na síle a na významu.
Rozhodně však nemůžeme tvrdit, že inscenace včerejšího večera pobavila všechny přítomné. Někdo nadhled nad závažným tématem odhalí v prvních minutách, někdo k němu musí dojít postupně přes úvodní nechápavé kroucení hlavou, jak se tomu ostatní mohou proboha smát, a někdo zůstane jen u síly tématu, ale komediální rovina mu u této věci přijde nedůstojná a představení je pro něj naprosto passé. Takových lidí se však našlo včerejšího večera minimum. Je to otázka osobních zkušeností či momentálních prožitků, takhle ale jakékoli umění obecně funguje. Tak i tak, kladenští včera ukázali České Lípě, že jsme měli tu čest s jedním z nejzajímavějších amatérských divadelních souborů u nás.
Pokud jsme hovořili o velmi dobré účasti během pátečního večera, známý liberecký soubor Krátké a úderné divadlo z Liberce přilákal na 22 hodinu do divadla na 140 návštěvníků. Jejich závěrečná píseň představení, která je parodií na stadionové koncerty a je živým snem populárního folkaře Honzy Nedvěda, který na hudbu kapely Queen Somebody to Love zpívá slova jeho vlastní písně Valčíček, je legendární.
Právě ona píseň pak předurčila tóny již tradičního večírku v divadelním salonku, kde vystupoval klavírista a kytarista Ondřej Homola. Ten vsadil po sérii hitů od kapely The Beatles právě na hity folkových bratří Nedvědů a nemýlil se. Díky čtyřhodinovému setu písní, představení KÚD a mimořádným kvalitám V.A.D. Kladno se tak tento večer stal neopakovatelným.