Malí a drzí, sešli jsme se tu dnes, abychom společně oslavili první den 43. ročníku Českolipského divadelního podzimu. Symbolicky v den pohřbu herečky Vlasty Chramostové, kterou jsme měli tu čest přivítat na festivalu i s jejím manželem Stanislavem Milotou před dvěma lety, odstartoval historicky první šestidenní divadelní podzim představením Funus pražského souboru Bratři v tricku.
Tradice se mají ctít, a tak i letošním roce předcházela prvnímu představení vernisáž výstavy ve foyer divadla. Letošní vernisáží, pro domácí pořadatelský soubor možná speciálnější než ty předchozí, byla zahájena výstava skleněných děl Cyrila Grolmuse, herce Divadelního klubu Jirásek, v civilním povolání pískovače skla. Jindy temná zákoutí nevzhledného foyer ožila krásným bílým světlem a křišťálovým leskem skleněných děl, dle Cyrilových slov odpadu, který mu zbyl po předešlých zakázkách. Nutno říci, že tento „odpad“ dodal jindy fádnímu foyer krásný světlý šmrnc. Diváci naplněni skleněným světlem se tak nebojácně vydali do ztemnělého sálu, připraveni společně prožít divadelní funus.
Zdá se troufalé zahájit divadelní přehlídku pohřbem, symbolem konce, přeměny, smutku a bolesti. A zvlášť v okamžiku, kdy je festival poprvé šestidenní a navíc zakončený extrémně náročnou premiérou Hamleta, takže se musíme ptát, jak to proboha dopadne? Podle prvního dne se však zdá, že vše dopadne dobře. Funus už totiž máme za sebou...:-)
Pokud někdo měl obavy z toho, zda může být funus vtipný, rozpustily se hned při úvodním slově prezidentky festivalu Dity Krčmářové a starostky České Lípy Jitky Volfové. Řeč, v rámci které starostka mimo jiné slíbila, že oprava divadla prostě bude (juch!), herci úspěšně narušovali svými smutně vleklými příchody. A v duchu totální absurdity situace a vybroušené techniky pohybu, akrobacie a žonglování se nesla celá inscenace. Nechyběla žádná z těch nejšílenějších představ o tom, co by se na pohřbu mohlo stát. Žonglování s kostmi, svádění vdovy, tanec s nebožtíkem, souboj s druhou ženskou sokyní, výstup šílené čarodějnice či totální fascinace nádhernou smrtkou. Zkrátka vše, co si dokážete představit.
Pestrou nabídku všech možných žánrů nabídnou i ostatní dny Českolipského divadelního podzimu. Budeme rádi, když popustíte otěže své fantazie a to letošní divadelní dobrodružství prožijete s námi.
Foto: Zuzka Kroupová
ROZHOVOR SE SOUBOREM
Bratři v tricku: V mnoha zemích světa jsou pohřby oslavou života
Kreativní vousaté duo Václav Jelínek a Adam Jarchovský jsou oporami neotřelého souboru Bratři v tricku. Při tvorbě inscenací, jejichž neoddělitelným základem je žonglérské mistrovství, si k sobě zvou další účinkující a nebojí se i tabuizovaných témat, jako jsou například pohřby. Na Českolipský divadelní podzim přiváží inscenaci s názvem Funus.
1) Trošku se u nás v souboru přeme. Čte se název vašeho uskupení Bratři v tričku nebo Bratři v triku? Nebo jsou možné oba způsoby? Jaký preferujete vy? Rozsuďte nás.
Václav: Rozhodně se čte "v triku", jde totiž o drobný anglicismus, který jsme si dovolili vpašovat do našeho názvu. Nejedná se totiž o triko, které spolu sdílíme, ale o žonglérské triky tedy "tricky", ale na komolení názvu do mnoha podob už jsme si za ta léta zvykli.
Adam: Ano už jsme byli třeba i Brati v tracku nebo Batri V. trick. Nad oběma jsme se letos smáli na festivalech ve Francii.
2) Když si o vás člověk něco přečte, zjistí, že jste dvojka mnohých talentů: jste žongléři, herci, lektoři, Václav je muzikantem, Adam sociálním pracovníkem. Jak těžké je při zkoušení nového představení vybalancovat vše tak, aby tam bylo od všeho trochu, ale zároveň vše drželo pohromadě?
Václav: Ano je velice obtížné zkrotit všechny naše talenty (smích) Ale nikde není řečeno, že je nutné vždy všeho využít, takže se snažíme s našimi schopnostmi nakládat hlavně po smyslu daného představení a tématu. Ne vždy je potřeba ukázat vše.
Adam: Přesně. Třeba stále nás spousta lidí považuje zejména za žongléry, ale paradoxně v našich některých představeních moc technického žonglování nenajdete. Tak třeba u našeho momentálně nejúspěšnějšího představení „Běžkařská Odysea“ je žonglování jako šafránu.
3) Já osobně pohřby nesnáším, právě pro tu primárně truchlivou náladu. Cítím se nesvá a snažím se atmosféru nějak odlehčit, ale vždycky mám pocit, jako bych tím všechny urážela. Co podle vás může být na pohřbu veselého?
Václav: To byl částečně i důvod, proč jsme pro představení zvolili toto téma. Totiž značná tabuizace a démonizace pohřebního tématu v České Republice. V mnoha zemích světa je rozloučení se zesnulým spíše veselou oslavou jeho života a poděkování za možnost se s tímto člověkem setkat a nikoli bezbřehé truchlení nad ztrátou blízkého. Proto jsme se rozhodli uchopit toto téma tak nějak "za pačesy" a lehce "tnout do živého".
3) Adam se věnuje kromě všeho také sociální práci skrz divadlo a cirkusové umění. V jakém smyslu myslíte, že může divadlo pomáhat?
Adam: Myslím si, že cirkusové umění i divadlo může pomáhat ve všech myslitelných smyslech. Vždy jde o to, s kým a proč pracujete a jaký je váš cíl. Pracuji s rizikovou mládeží, kde může nově zvládnutý cirkusový prvek zvednout sebevědomí a zajistit větší respekt ve skupině, se seniory využíváme žonglování jako aktivizační cvičení. Lidi se zrakovým postižením u nás v Cirqueonu trénují už léta a přispívají k boření stereotypů okolo této cílové skupiny, žonglování má co nabídnout lidem s duševním i fyzickým postižením, jak dokazují dlouhodobé projekty v Psychiatrické nemocnici v Bohnicích či v Jedličkově ústavu v Praze. Cirkus zkrátka funguje a pomáhá, kde to jde!
5) Vystupovali jste již v mnoha zemích na světě, a to včetně Číny nebo Bahrajnu. Máte nějakou vysněnou zemi, kde byste chtěli hrát, a proč?
Václav: V životě jsem nebyl na Americkém kontinentu, takže asi kdekoli tam. Cestování mám totiž spojeno výhradně s prací, takže když mám dovolenou nejraději jedu nejdál na chatu.
Adam: Mám to podobně, nejšťastnější jsem s rodinou na chalupě u Plzně (smích) S Vaškem se nacestujeme dost. Co se týče vysněné země, tak asi Kanada, rád bych také někdy hrál v Africe, i když to se nám možná příští rok splní…
6) Stejně tak, jako je pro vás žonglování obsesí, jsou pro vás vášní také vaše super kníry? Věnujete jim nějakou speciální péči :-)?
Václav: Samozřejmě, ale je to poněkud intimní otázka na to, abych se nad ní rozvášňoval...
Adam: Vyrábím si svou vlastní knírovou kosmetiku, složení je ale pochopitelně tajné...