Stalo se asi každému z nás minimálně jednou, že někde slyší písničku, kterou prostě nemůže dostat z hlavy. Buď je ta písnička tak blbá, že opakujíc si text stále dokola žasnete nad její stupiditou, nebo je tak dobrá, že vám brnká na jednu ze strun vaší duše. Dovolte mi proto pátý den 43. ročníku Českolipského divadelního podzimu shrnout dvěma těmito nápěvky.
Kde by byla STB, kdyby byla bez tebe?! Písní s tímto textem a samozřejmě nezbytným kabaretně-sokolským číslem vyvrcholila inscenace party lidí sdružujících se okolo Absintového klubu Les v Ostravě s názvem Slávek Novák aneb příběh opravdového herce, který se opravdu stal. Hlavní roli tohoto opravdového herce ztvárnil Přemysl Bureš, který se nyní již jako profesionální herec vrátil na českolipská prkna, kde kdysi začínal jako ochotník v českolipském Divadelním klubu Jirásek.
Českolipské publikum bylo svědkem absurdního undergroundového muzikálu o významném a oblíbeném českém herci Vítězslavu Vejražkovi, který se ve 40. letech dobrovolně přihlásil ke spolupráci s STB. Pro ni pracoval jako agent s krycím jménem Novák a jeho hlavním úkolem bylo svádět ženy, které byly režimu nepohodlné, a kompromitovat je videozáznamem tajně pořízeným při pohlavním styku s Vejražkou v jeho pražské garsonce.
Inscenaci vévodil skvělý orchestr složený z ostravských profesionálních hudebníků a také charismatický výkon Přemysla Bureše, jehož podoba se skutečným Vejražkou je až zarážející. Diváci v tichu sledovali absurdní divadlo připomínající špatné televizní kabaretní pořady z 50.let, umírněnou náladou v hledišti občas probleskl úlevný smích. Vlastně to celé vypadalo jako špatný vtip. Až na to, že 90% textu, který dal dohromady ostravský dramatik Tomáš Vůjtek, pochází ze skutečných hlášení, která Vejražka o své činnosti podával. Diváci tak odcházeli s tíhou pravdivého příběhu, který je nicméně tak důležité připomínat i v roce 2019, tedy 30 let od sametové revoluce.
Mami, co to znamená mrdat? To je….když se mají dva lidi ošklivě rádi. Tuto památnou větu pronesl před českolipským publikem Českolipák Jiří Charvát aka Rimmer, tedy dvojnásobný mistr ČR ve Slam poetry. A pronesl ji hned třikrát. Dopoledne v rámci dvou zcela vyprodaných představení pro žáky 9. tříd a studenty středních škol. A pak večer, při slamové exhibici, která navazovala na představení o Slávku Novákovi. Dopoledne se žákům představili slameři čtyři, a to Rimmer, Caledon, Dave a Anatol Svahilec. Večer pak vystoupili posíleni ještě o Dr. Filipitche. Večerní publikum pak mělo možnost i hlasovat o tom, který z vystupujících se jim líbil nejvíc. V těsném souboji pak zvítězil právě Rimmer.
Slam poetry je moderní styl básnického přednesu, v rámci kterého performer prezentuje vlastní text, buď připravený nebo improvizovaný. Kromě svého hlasu a gest nesmí vystupující v rámci představení použít žádný kostým nebo rekvizitu. Ačkoli mnoho lidí tuto literárně dramatickou disciplínu nezná, páteční večer vychoval desítky diváků, kteří budou šířit slávu slamu dál.
Sálem zněly hurónské výbuchy smíchu, několikrát se však rozhostilo i hrobové ticho, to když slameři zrovna recitovali text o vážnějších tématech. Slam totiž není jen sranda, ale velmi inteligentní, češtinářsky vytříbený, vkusný a velmi citlivý druh vystupování. Odcházejíc do pozdní páteční či brzké sobotní noci jistě slamerské texty drnčely našim divákům v hlavách. Věříme, že těm všem, kteří přijdou i v sobotu, zbylo dostatek energie, aby si s námi vychutnali letošní Českolipský divadelní podzim až do konce.
ROZHOVOR S PŘEMYSLEM BUREŠEM
Hra je o nás, o Češích, o tom, co jsme byli, co jsme teď
Přemysl Bureš je profesionální český herec, který začínal před mnoha lety jako amatérský herec v Divadelním klubu Jirásek. Nyní je nejen úspěšným divadelním a filmovým hercem, ale zároveň majitelem undergroundového klubu. Do České Lípy přijede s mrazivým muzikálem o českém herci, který dobrovolně sloužil jako agent StB.
Rozhovor spolu děláme sedíc na jevišti Jiráskova divadla v České Lípě, kde jste kdysi začínal. Jaké to je zde zase být?
Je to zvláštní pocit, protože tu už dlouhou dobu nebydlím, ale hrál jsem tu. Takže je to určitě nostalgie. Vybaví se mi spoustu přátel, spousta divadelních představení, která jsme tu s Divadelním klubem Jirásek dělali.
Na které představení vzpomínáte nejradši?
Samozřejmě na ty, kde jsem hrál hlavní roli (smích) Vzpomínám si třeba na Sen v noci svatojánské, kde jsem hrál Demetria a který režíroval Vašek Klapka. Vzpomínám si taky na Čechova, protože jej mám rád, dělali jsme Tři sestry. Hráli jsme také Gogolovy Hráče. To bylo nedoceněné představení, protože jsme je na můj vkus brzy utnuli. Pak jsem přešel do profesionálního angažmá.
A jak se stalo, že jste se z amatéra stal profesionálem?
To je taková složitá historie. Každý amatérský herec chce hrát divadlo, protože jej má rád a chtěl by jej hrát navždy. Já jsem jej chtěl hrát navždy a navíc se mi trošku rozsypával život, tak jsem si říkal, co budu dělat, tak jsem šel hrát divadlo. Tenkrát mě vzali v divadle v Mostě.
A jak jste z herce stal majitelem klubu?
Já jsem byl vždycky takové podnikavé děcko. Vždycky jsem chtěl spojovat lidi a tak se mi nějakým zázrakem podařilo udělat klub. Ten klub je takový bohémský, říká se, že je kultovní. Jmenuje se Absintový klub Les. Absint se tam nalívá a dole se hraje divadlo. Prostě jsem klub chtěl a povedlo se.
Kromě divadla jste i filmovým hercem. Prozradíte, kde jsme vás mohli v poslední době vidět?
Já jsem nyní na volné noze. Ambice točit filmy mě už dávno opustily, nicméně to teď přišlo samo. Netlačím na to, nicméně nyní je toho hodně. Mohli jste mě vidět ve Vzteklině, v první sérii Rapla, s Honzou Hřebejkem jsem dělal Redla, mám roztočené další věci. Musím zaklepat, že teď spíš řeším, co odmítnout, protože na všechno nemám čas. Jsem rád, že někde nehniju.
A co nám do České Lípy přivezete?
Přijedeme se hrou výborného současného dramatika Tomáše Vůjtka, která je o skutečném českém herci z 50. let, kterému jsem mimo jiné vizuálně dost podobný. Je to hra obecně o hereckém životě v období komunismu. Hra je se zpěvy, my tomu říkáme undergroundový muzikál. Je to komorní, vtipné a zároveň drsné. Hra je o nás, o Češích, o tom, co jsme byli, co jsme teď. Ten herec byl například schopen kompromitovat svoji vlastní rodinu, vlastní tetu, se kterou spal. Dobrovolně se přihlásil do StB, šel cestou vysokých vyznamenání a dostal se do nejvyšších pater tehdejší společnosti.
Jak se dal vůbec dohromady soubor Absintového klubu Les?
Klub jsem otevřel a tak nějak se ty lidi nabalili sami. Přišli za mnou přátelé, začal jsem tam dělat literaturu, pak divadlo. Ti lidé jsou všichni profesionálové, kteří jsou vytížení, a do klubu chodíme odpočívat. My se v klubu sejdeme u stolu štamgastů, kde popijem, pokecáme a pak se jdeme vyventilovat. Udělali jsme tam pár věcí, které překročily hranice klubu a teď pokaždé, když v klubu děláme něco nového, tak je to divadelní veřejností dost sledované. Přičítám to k tomu, že to všichni děláme z přetlaku, protože si nemáme potřebu nic dokazovat, nemáme nějaké velké ambice. Tím tomu dáme tu správnou energii.
Těšíte se, že si zase v České Lípě zahrajete?
Popravdě mám trošku obavy. Předpokládám, že se přijde podívat spousta starých známých, což je vždycky samo o sobě trošku divné. Přál bych si, aby tady představení zafungovalo tak, jak má. To bych byl moc rád.