Životopisy našich prezidentů dokonale kopírují historii naší země. Všichni byli výraznými osobnostmi, včetně toho posledního, za jehož odstoupení se tajně modlím. Asi by se dalo také říct, že jsme měli takového prezidenta, jakého jsme si zasloužili.
A o Zemanovi to platí dvojnásob, protože vzešel z lidového referenda. U prezidenta nelze moc hodnotit jeho politickou úspěšnost jako u premiérů. On je reprezentant, skrze něj nás vnímá část občanů v cizích státech. Více než racionalita tu hraje roli srdce.
1. Václav Havel
Jeho odpůrci zde vytahují jeho chyby, vyčítají mu kouření a nevěry. Asi proto, že sami žijí ctnostně. Vyčítají mu bombardování Jugoslávie a přičítají mu výrok o humanitárním bombardování. Já ho nevnímám jako veskrze pozitivní osobu, ale tak to mám s mnoha lidmi a přesto je mám rád. Srdce zkrátka ne vždy souzní s mozkem. Samozřejmě svou roli hraje i skutečnost, že jsem byl stávkujícím vysokoškolským studentem.
2. Ludvík Svoboda
Byl to můj první prezident, byť si pamatuji pouze jeho pohřeb. Jeho životopis je opravdu fascinující. Obdivuji rovněž hrdinství jeho ženy. Jejich společný život na Zakarpatí, pokus o vyhlazení jeho rodiny za války (jeho žena a dcera se takřka celou válku skrývaly, syna pravděpodobně zastřelili při útěku z koncentráku), Košický vládní program, pokus o jeho likvidaci během procesu se Slánským… a nakonec jeho v podstatě neslavná úloha prezidenta v období přelomu šedesátých a sedmdesátých let.
3. Tomáš G. Masaryk
Pro mě už je to vzdálená historie. Ve škole nám ho prakticky zapřeli, a tak jsem jeho existenci poprvé zaznamenával až prostřednictvím babičky, která si o něm schovávala několik obrázkových knížek. On byl pro předpředchozí generaci stejný symbol, jakou je třeba pro mě Havel. Pamatuji si ještě na jednu historku – udělal jsem si do školy referát na Čapkovy Hovory s T. G. M. Učitelka vůbec nevěděla, co má říct. Nechápala, jestli jsem tak drzej nebo tak blbej. Nakonec ale požádala, jestli by si knížku mohla půjčit. Nutno přiznat, že jsem nebyl takový revolucionář, byl jsem hloupej. Vůbec jsem netušil, proč bych nemohl mít referát o našem prezidentovi.
4. Edvard Beneš
Lex Beneš – zákon č. 292/2004 Sb. Jen dva jiní prezidenti mají zákonem posvěceno, že se zasloužili o stát (Masaryk a Havel, a spolu s nimi ještě Štefánik). Můžeme tady diskutovat o respektování Mnichovského diktátu, o jeho roli při vyhánění Němců, o jeho špatném vyhodnocení situace v roce 1968. Ale kdo z nás by obstál lépe? Troufnu si napsat, že nikdo. Možná jen díky Benešovi ještě existuje ve středu Evropy stát s názvem Česká republika. Otázkou spíše je, jestli je to dobře, že existuje.
5. Václav Klaus
Musel jsem dát Klause, protože se mi nechtělo dát Husáka :o). Když končil, oddechl jsem si, ale jen se potvrdilo, že nikdy nemůže být tak špatně, aby nemohlo být ještě hůř.
A co vy? Jste spíše Havlisté či Klausovci? Nebo snad s láskou vzpomínáte na Gottwalda?