Chtěl jsem nějaké prázdninové téma a napadlo mě hodnotit, která kuchyně je nejlepší. Je to italská, francouzská nebo čínská? Bohužel nejsem úplně fundovaný, při většině svých cest na západ jsem si vezl jeden nebo dva bochníky toastového chleba, k tomu tvrdý salám a rozpustné pití.
Až teprve poslední dobou se vzmáhám, ale i tak mi na rozdíl od některých mých přátel připadá jídlo jako něco nutného, nadstavbu si tvořím jinými zážitky.
Udělám brainstorming. Kde jsem si poslední dobou opravdu pošmákl? Pak seřadím pět nejlepších tipů k jídlu v červenci. Vezmu to odzadu.
V pondělí jsem byl polopracovně v hostinci Na Stodolci v Chřibské. Pivo z Krásné Lípy nebo Varnsdorfu, z jídelního lístku se dozvíte i odkud je maso, kořalka nebo sýr. Dal jsem si žebírka a při prvních soustech jsem si připadal, jako když jím dort, rozpadala se, dlouho marinovaná a zřejmě i dlouho pečená. Porce byla až moc velká.
V úterý jsem si zase pošmákl u své mamky. Přestože jsem přijel na otočku, udělala mé oblíbené maso, tentokrát krůtí na cibulce, s bramborem. Chca, nechca jsem si musel přidat.
Během svého pobytu na dětském táboře jsme dvakrát zašli do restaurace nazvané Studánecký medvěd. Zakládají si především na panence buď upravené pikantněji nebo na sladko se švestkami a ořechy. Kuchař na to nevypadá, ale je to chuťový kouzelník. Navíc porce je stylově spíše pro medvěda. Mimochodem – dnes (píšu v pátek) se pokouším um kuchtíka napodobit a panenka už je nacpaná slívami. Jednou nám také guláš uvařili na terénní základně ochránci přírody.
Na táboře nám vařili holky (jsou teda už v důchodu), které prožily kariéru v Doksech na zámku. Vaří efektivně. Je radost na ně koukat, jak to mají v ruce. Díky jejich péči jsem přibral tři kila, která snad teď v polských a ukrajinských horách zase shodím.
V Rumunsku jsme jedli různě. Na základně nám vařila Anuška, teta manželky Štěpána Slaného. Na její sármy, polévky a palačinky jsem se těšil už tři měsíce před Expedicí. Stejně jako na opékaný domácí sýr, který měl na starosti její manžel. Během tripu nám vařil Tibi, třeba jeho fazolový guláš je nezapomenutelný. To byl rachot u řeky Nery. Suprová večeře byla i v Gerniku u jedné z místních rodin. A nelze nezmínit pstruhy v kempu na řece Beu.
Tak jsem se zasnil, ale z tohoto žebříček asi jen tak nesestavím. Spíše teda takové doporučení pro vás. K mamce mi nejezděte, to byste ji vyplašili. Ale, pokud cestujete po našem kraji, pak určitě zkuste:
1. Penzion Na Stodolci – určitě neprohloupíte, lepší než kterákoliv restaurace v Lípě
2. Restaurace Studánecký medvěd – na trase z Liberce do Frýdlantu, také tutovka
Dost Českolipanů se chystá do Banátu na festival, pokud vám bude nabídnut trip na vrch Známana s piknikem, pak:
3. Smažený sýr a miči od Janíka
nebo 4. palačinky s domácí smetanou a marmeládou od Anušky. Na 5. místo dám pstruhy v kempu pod vodopády Beu.
Které z nabídnutých míst vás láká nejvíce?