Tereza byla dívkou s kytarou, která se během prázdnin několikrát pokusila rozezpívat českolipské náměstí.
Slíbil jsem, že se letos budu ve Štafetě co nejvíce věnovat lidem, kteří se snaží oživovat veřejný prostor. Logicky tak na ni padla volba, přestože z České Lípy nepochází a ani zde nežije. Spíše by se dalo napsat, že k nám jezdí pařit.
Ty ses se svým partnerem stala prvním interpretem, který v České Lípě vystoupil v rámci prázdninové akce Rozehrajeme náměstí. Pocházíš z Malé Skály. Můžeš popsat anabázi, jak ses ocitla v České Lípě a odehrála zde sérii koncertů?
Svět je malý, někdo se s někým seznámí, pak se kolem těch lidí začnou seznamovat i jejich blízcí. Tak jsem poznala tebe a tebe napadla skvělá věc, abychom jako theCube vystoupili na Škole rocku. Pak se to rozjelo.
To je velká zkrátka, co bylo po Škole rocku? U toho už jsem nebyl.
Po škole Rocku přišla krizička v naší čtyřčlenné sestavě. Nakonec jsme se celkem ve slušnosti rozešli každý jinam, a tak jsme zůstali s Frantíkem sami. Jenže do té naší cesty neanonymních alkoholiků se k nám přimíchal Houbička. To je vám felák. Jsme teraz tři, je to basák, super bůh, který se směje společně s námi ze čtvrté dimenze.
Společně jsme zatím odehráli jen jeden koncert a mnoho veřejných zkoušek v parku v TurnOF-u. Ale rozhodně jsme se nevypli, naopak.
Ale na náměstí jste hráli jen ve dvou, ne?
Je to tak a bylo to fajn, fajn, fajnový! Bohužel jsme všichni takový rozlítaní a není tolik času na nějaké zkoušky.
A či to byl nápad, že budete lipské náměstí oživovat?
Jestli se nepletu, tak s tím přišel jako první Andy Pour. On to vše domluvil a my si jen přijeli, popili, zahráli, popili a zase odjeli. Tímto bych mu ještě jednou chtěla také moc poděkovat.
Jaký jste měli ohlas přímo na náměstí?
Podle smějících se tváří a Rafaela ve futrálu si troufám tvrdit, že s námi lidi rezonovali. Jo, byly to rezonující dny. Škoda, že jsme tě tam nespatřili. Když jsme přijeli poprvé, šli jsme po náměstí si zahrát ještě do pizzerie a byla prča!
Jak to?
Tak nějaký ten alkohol v krvi, no nebo už spíš krev v alkoholu, tam hrál taky roli, ale hlavně se tam sešli různí muzikanti. Takže se hrálo, zpívalo, pilo, jedlo (měli jsme zadarmo pizzu, bo jsme tam zahráli).
Zabrali jsme se do toho tak, že nám nakonec ujely asi tři spoje, tak jsme jeli tím předposledním, ale nějak v té tmě se nám nedařilo se dostat na nádraží. Nakonec nám pomohli nějací sympatičtí chlapci.
Ježíš, ty jsi pařmenka. Máš z Lípy také nějaké střízlivé zážitky?
Většinou příjezdy byly střízlivé.
Nedávno jsi odmaturovala. Co dál?
Chtěli jsme s kamarádama jet do zahraničí, nějaká práce, učit se jazyk a cestovat. Ale všechno se, jak to tak bývá, za ten rok změnilo. Já si jen tak ze srandy a z vyčůranosti dala přihlášku na hnojárnu, na obor bez přijímaček, a tak nějak jsem si říkala, že uvidíme, co mi do cesty vstoupí.
Vidím to tak, že si stejně dám novou přihlášku na školu, která by mě i mohla bavit. Já holt nejsem pilný studentík.
A co by tě mohlo bavit?
Uměleckým směrem se vydat. Pak taky nějaký obor se zvířaty.
Najednou?
Ne to ne, chci mít čas na spřízněné duše.
Tak se vraťme k hudbě. Když poprvé vystoupili theCube v Lípě, překvapili jste množstvím autorských skladeb. Kdo za nimi stál?
Naše skládání spočívá v tom, že je to velice spontánní srdeční záležitost. Jsme zastánci názoru, až by se dalo říci, že je to naše životní motto: „Na dně láhve, nalezneš pravdu.“
Vždy jsme přišli s Frankiem s něčím, a pak se to rozrůstalo. Takže vše, co je stvořeno, patří theCube, každý kdo se buď oddělil či přidal, dal něco od sebe. Pokud jde o texty, ty jsme stvořili společně s Frankiem, pak něco já a něco on. Ale vždy si k tomu říkáme názory, společně upravujeme. Nikdy by nešel text, ani hudba na veřejnost, kdyby s tím ostatní nesouhlasili.
Značka theCube stále žije? Jak vlastně vznikala? Ať co se týká názvu, tak co se týká historického vývoje? Kdo jsou zakládající členové?
A to bude žít navěky. My jsme zjistili, že země je vlastně kostka. Upřímnější odpověď od nás nedostaneš... Zahaleno tajemstvím. Přišla jsem s tím tak nějak já, počítali jsme, že se to možná jednoho dne změní, ale ještě se tak nestalo, asi se nám to líbí. Je to trochu srdeční záležitost.
Jak jste se odhodlali jít cestou hraní na ulici?
Když je někdo dobrej, je to neskutečně skvělý, je to syrový a poznáš, jestli ten člověk v sobě něco má nebo ne. Je to taky možnost, jak se prezentovat, získat nějaký publikum, a přitom se nesnažíš lézt někomu do zadku, jen děláš, co tě baví. Ty lidi to buď zaujme, zastaví se anebo projdou. O prachy nejde, to je jen příjemná maličkost navíc, za kterou pak můžeš do hospody.
A když to máš nějak takhle srovnané, je jasné, že jsme do toho šli. Jsou to pro nás velkolepé zážitky. Hned při prvním vystupování na ulici k nám přišli dva pánové a dali nám na sebe vizitky, ať se jim ozveme, pak jsme měli další hraní.
To bylo kde?
To se stalo před rokem v Liberci. Byli jsme dosti vyklepaní a nakonec to bylo tak krásný.
Takže jste získali sebevědomí a vyrazili do zahraničí?
Vyrazili jsme jen do Rakouska. O prázdninách nebyl vůbec čas, bohužel.
Na které město jste si troufli?
Les a louky. Polaře to neporazí, my jsme totiž chmeloví bohové.
Jako že jste hráli v rakouských polích?
Přesně tak, my jsme zároveň totiž byli na čundru.
No já myslel, že jste si střihli hraní třeba v Salzburgu na návsi.
To bylo v plánu, neříkám, že přímo Salzburg, ale nějaké to město. Ale zapomněli jsme se, unesli jsme se krajinou.
Takže jste nic do futrálu nevybrali?
Ani kačku.
A máš kromě hnojárny i nějaké plány hudební?
Rozhodně. Budou to spontánní plány. Máme i nespontánní plány, které se doufám uskuteční. A pak určitě hraní na ulici v Praze i nePraze. Zítra hrajeme zrovna na Valdštejně v kapli, jen tak mimochodem.
A co Lípa? Ta nějakou roli v tvých plánech hraje?
Noo, ta se nám teď nějak vzdaluje, ale kdyby bylo hraní a čas, určitě bychom rádi zavítali.
Když se vrátíme pro změnu na začátek, vzpomeneš si, kdy jsi vzala do ruky poprvé kytaru?
Upřímnou lásku na první pohled si vždy pamatuji. Bylo mi 10 let, to ještě v Turnově byly hudebniny, kde prodával můj budoucí učitel Péťa. Tam jsem si s mojí maminkou vybrala svojí první kytaru.
A proč zrovna kytara? Ségra hraje na saxik. Viděla ses od mala spíše jako rockerka nebo virtuózka?
Tak jasné, že rockerka. (Viděla jsem se jako pracující v márnici.) Ono to bylo všechno tak z ničeho nic, spontánní akce. Žádné vize do budoucna. Za to vděčím zejména mé mamince, která mě k tomu navedla. Zřejmě chtěla, abych něco dělala, a tak vznesla otázku, jestli taky nechci na něco zkusit hrát. Kytara byla dost jasná volba, v té době ani netuším, proč jsem si ji vybrala. Dejme tomu...osud?
Jsi známá trochu laxním přístupem k řadě věci. Ke studiu, životosprávě. Jak jsi přistoupila ke kytaře?
Byla jsem dosti pilný žák, náhodou. Kostič (učitel) mě popoháněl dopředu, byli jsme spíše jako kámoši, i když jsem mu vykala. Nejlepší učitel, který mě naučil mnohem víc než jen hru na kytaru.
Třeba co ještě?
Pohled na svět, vyprávěl mi své zkušenosti ze života. Byla to někdy spíše hodina terapie. Tak ráda jsem tam chodila. Dost mě ovlivnil a nasměroval mě dobrým směrem.
Na poslední Škole rocku a před tím na Rock for ZUŠ vystoupila kapela EarsThruYears, se kterou jsi hudebně spřízněná. Hodila jsi jí laso do Lípy ty?
Bejvávalo. A laso jsem jim hodila, je to tak, ale popravdě na toto téma se rozvášnit nemohu, bo je prázdné.
Nepohodli jste se? Zaujali. Budou hrát opět, navíc přibrali českolipský saxík.
Spíš jsme někde úplně jinde. Jo, tak to jim přeji, hrát umí dobře.
Obvykle se respondentů ptám, jestli chtějí zodpovědět nějakou otázku, na kterou stále čekali a já ji nepoložil. Je nějaká taková, kterou bys chtěla čtenářům zodpovědět?
Na otázky expert nejsem. Ale chci jim vzkázat, ať REZONUJÍ s theCube a někdy si nás někde najdou. A taky můžou na těch internetech, když to dnes bez toho nejde...