Radim Vácha (Štafeta zde) mi jako dalšího zpovídaného doporučil svého kolegu z občanského spolku Sonow. Na Radka Musila se můžete obrátit, pokud se chcete naučit hrát na fujaru nebo aspoň jednoduchou koncovku.
Máte nějaké hudební vzdělání? Na jaké hudební nástroje jste hrál, než jste se pustil do fujar a koncovek?
Žádné hudební vzdělání nemám. V dětství jsem chvilku hrál na zobcovou flétnu, ale dlouho jsem u toho nevydržel.
Domnívám se, že jsme na i-novinách o koncovkách a fujarách ještě nikdy nepsali. Mohl byste našim čtenářům tyto nástroje trochu přiblížit?
Dech nás provází celý život, a to od prvního nádechu, se kterým vstupujeme na tento svět, až do posledního výdechu, se kterým naše dočasná pouť končí. Správné dýchání pozitivně ovlivňuje celkový zdravotní stav každého z nás. Hra na koncovku, což je bezdírková přefuková píšťala, umožňuje přirozeným způsobem nácvik správného dýchání - prohlubuje ho, využívá plného dechu. Předností koncovky je její lehké intuitivní hraní, které zvládne opravdu každý - ovládá se pouze změnou intenzity dechu (využívá podobně jako fujara přefuky), a dále zakrýváním a odkrýváním jediného koncového otvoru. V neposlední řadě tato píšťala rozvíjí kreativitu, pomáhá uvolňovat emoce, a tak velmi pozitivně ovlivňuje i psychický stav jedince. Pomáhá s vyjádřením i introvertnějším lidem. V poslední době je tento nástroj využíván i jako významná pomůcka při léčbě hlasových poruch. Navíc při společné hře učí vzájemné toleranci a spolupráci v kolektivu. Je tak nedílnou součástí pro zvládnutí vztahů, ať už rodinných, či pracovních.
První zmínky o fujaře jsou ze 17. století, kdy je fujara ústředním motivem v oblasti pastevectví a salašnictví. Postupným prodlužováním trojdírkové píšťaly se vzdalovaly i hmatové otvory, což vedlo k vývoji převodové vzduchové trubice, která tento problém vyřešila. Bačové a pastýři používali fujaru jako signální nástroj mezi sebou, a využívali ji též jako oporu, čili jako hůl. Další rozměr měla i hra samotná, která stádo ovcí uklidňovala, a ovce se cítily v bezpečí. V neposlední řadě si pastýř hrou zpříjemňoval samotné pasení, při kterém se stala fujara jeho velkou přítelkyní. Dále se fujara využívala při různých slavnostech, či pohřbech. Nejstarší fujary dosahovaly délky pouze okolo 130 cm. V současné době se nejvíce vyskytují fujary v G-durovém ladění, v délce okolo 170 cm. Vyrábí se však i další ladění od 90 až ke 200 cm. Fujara je uváděna jako největší z tzv. hranových píšťal.
Myslíte, že bych na některý z těchto hudebních nástrojů zvládl hrát i já? Zpíval jsem ve sboru, tancoval, ale nikdy na nic nehrál.
Ano, a to konkrétně na koncovku. Pokud se dokážete otevřít, a necháte skrze sebe a nástroj proudit „živu“, přirozenou cestou se vám bude hrát jednodušeji.
Zavzpomínejte, prosím, na vaše první setkání s fujarou.
K prvnímu setkání s fujarou došlo při víkendovém workshopu ve Skalce u Doks, který jsem společně s ještě asi pěti zájemci navštívil, a mohl se tak podrobně seznámit s fujarou. Workshop vedl výborný muzikant a hlavně zkušený fujarista Dušan Holík (Slovensko – dnes už bohužel ve fujarovém nebi), který nám povídal jak o historii, výrobě, tak i samotné hře. Sám vydal „Fujarový spevník“ s řadou krásných písní ze Slovenska, které jsme díky jednoduchému zobrazení prstokladu mohli hned začít trénovat. Začátky byly samozřejmě těžší, ale na konci víkendu jsme již byli schopni jednoduché písně zahrát. Dokonce jsme si v neděli i společně zahráli na slavnostech v Doksech, které tehdy zrovna probíhaly.
A jak vás napadlo se na seminář přihlásit? Šlo o náhodu nebo už jste si představil svou budoucí kariéru výrobce fujar?
Po té, co jsem se seznámil s koncovkou, to bylo už jen krůček k fujaře. Když se pak jednoho dne objevila v mém e-mailu pozvánka na workshop s fujarou, neváhal jsem. Workshop byl zaměřen hlavně na výuku hry, povídání o výrobě bylo spíše doplňkové. V tu dobu už jsem zkoušel fujaru vyrábět. Ale to, že bych se výrobou těchto nástrojů zabýval nějak intenzivně, ještě na pořadu dne nebylo. Až za nějaký čas jsem se odhodlal věnovat výrobě více času. Dnes jsem rád, že mohu příznivcům hudby nabídnout tyto přírodní nástroje, a také nevšední zážitky na workshopech či vystoupeních.
Učil jste se koncovky a fujary vyrábět podle nějakých návodů nebo jste se třeba zúčastnil nějakého workshopu?
Základy pro výrobu koncovky jsem se naučil na workshopu. Fujary a další nástroje jsem po té začal vyrábět podle dostupných návodů na internetu. Né vždy se vše povedlo, ale postupně jsem získal zkušenosti, které se neustále rozvíjí. V současné době vyrábím vedle koncovek a fujar i indiánské flétny či pastýřské píšťaly. Další informace a zkušenosti čerpám také od lidí, kteří se dřevem pracují, a se kterými se setkávám na akcích, které se svým stánkem s vyrobenými nástroji navštěvuji.
Dá se výrobou fujar a koncovek, případně hraním na tyto nástroje uživit?
Vzhledem k tomu že jsem stále živ, tak ano :-). Kromě výroby a prodeje těchto nástrojů připravuji kurzy a prožitkové semináře či jiné programy spojené s hudbou, a to s pokrytím všech věkových skupin od školek až po seniory. Náplň vždy upravím podle požadavků, nebo představ objednavatele. Neváhejte mě proto kontaktovat, ať jste sdružení, spolek, cestovní agentura nebo jiná skupina příznivců hudby :-). V případě zájmu jezdím předvádět výrobu nástrojů, a to s patřičným výkladem a s možností výuky hry na všechny nabízené nástroje „Škola píšťalek a fujar“. Zvláště hra na koncovku bývá pro návštěvníky velikým hudebním zážitkem. V neposlední řadě nabízím vystoupení, které je díky výjimečnosti fujary neobvyklým zpestřením každé akce. Od jara do podzimu hraju většinou sám, v prosinci děláme vánoční koncerty společně se skupinou „Živa“(sám jsem jejím členem). Při poskládání všech těchto aktivit se dá tím, co dělám, uživit.
Dočetl jsem se, že nástroje vyrábíte výhradně z bezu, který musí několik let schnout. Máte tedy doma v kůlně několik generací dřeva?
Ano, mám, a to hlavně dřevo na výrobu velkých fujar. Dřevo černého bezu se sbírá v době vegetačního klidu, tedy v zimě, v rozmezí prosince až února. V tomto období má dřevo snížený podíl vlhkosti (cca 30 %). To je jeden z hlavních důvodů, proč se sklizeň provádí právě v tomto období. Pro výrobu se nejvíce hodí dřevo, které roste na sušších místech, v drsnějších podmínkách. Takové dřevo nemá tak velké a rychlé objemové přírůstky, je tedy hustší a zvukově zajímavější. V lidových pramenech se uvádí, že by dřevo na fujaru nemělo slyšet „vodu a zvon“. Po sklizni je nutné dřevo před dalším zpracováním sušit. V případě fujar se dřevo suší bez prvotního opracování tři a více roků. U koncovek a píšťal se jedná většinou o dva roky. Tento čas se dá urychlit předvrtáním dřeva menším nebozezem, než je konečný vrtaný průměr fujary či píšťaly, a částečným odstraněním kůry po celém obvodu vybraného kusu dřeva. To je v některých případech nutné udělat vždy, a to v případě, že je již pod kůrou místy nějaký náznak plísně, či začínající hniloby. Po půl roce se může kůra u menších průměrů zcela odstranit, u větších průměrů je to rok i déle. Po vyschnutí se pak otvor převrtá na požadovaný průměr. K sušení je ideální dobře větrané místo, např. v seně na půdě či ve stodole. Syrové dřevo se samozřejmě lépe vrtá. Odborníci zabývající se vlastnostmi dřeva však tvrdí, že předvrtané dřevo vykazuje horší zvukové vlastnosti, než když je sušeno nevrtané. K největšímu odvodu vlhkosti dochází na řezaných plochách, proto se zatírají nějakým disperzním lepidlem, které zamezí rychlému vysychání a následnému prasknutí. Dalším pomocníkem jsou pásky na stahování hadic, kterými můžeme oba konce stáhnout, a postupně během sušení dle potřeb dotahovat. Pro přesné stanovení vlhkosti si lze opatřit vlhkoměr dřeva, většinou se ale vysušené dřevo pozná – pod zbývající kůrou již nelepí, a při řezání padá místo hrubých a mokrých pilin jemný prach. Z dalších druhů dřevin se dá k výrobě použít např. javor, či akát, z ovocných stromů lze použít ořech či hrušku.
Vždy jsem si myslel, že bez černý poměrně rychle podléhá rozkladu. Jaká je životnost koncovky nebo fujary?
Ano, volně v přírodě vidíme mnohdy starší bezinku v pokročilém stadiu rozkladu, ale pokud se stihne sklizeň před touto dobou, pak se nám dostává velice tvrdé dřevo, které je pro výrobu nejen koncovek a fujar ideální. Všechny nástroje napouštím po výrobě lněným olejem a vnější povrchovou úpravu provádím šelakem. Takto ošetřený nástroj lze využívat řadu let, i po více generací. Je nutné pouze za nějaký čas provést opět olejování (parafínový olej), a dodržovat určitá pravidla.
Zaujalo mě využívání koncovek při úlevě při astmatu. Jak si mám použití dechových nástrojů při tomto onemocnění představit?
Správné dýchání pozitivně ovlivňuje celkový zdravotní stav každého z nás. Všeobecně se doporučuje využívat dechové nástroje při potížích s dýcháním. Hra na "koncovku" umožňuje přirozeným způsobem nácvik správného dýchání, a to ve všech úrovních. Samotnou hrou se dech přirozeně prohlubuje. Je tak významným pomocníkem pro většinu z nás, zvláště pak pro astmatiky a alergiky. Vzhledem k tomu, že nemá koncovka žádné hmatové otvory (kromě jediného koncového otvoru), je třeba maximálně pracovat se svým dechem.
Sklo jste jako materiál opustil zcela?
Momentálně ano, i když se i sklo k výrobě některých nástrojů využívá. Ničemu se nebráním, každý materiál má své specifické vlastnosti.
Jste rodák z Kamenického Šenova?
Ano
Jak jste se dostal ke sdružení Sonow?
Patřím k zakládajícím členům sdružení Sonow, kterému jsem byl na začátku předsedou. Prvním impulsem byla snaha o záchranu Starého hřbitova u kostela v Kamenickém Šenově s množstvím krásných náhrobků. Do současné doby již bylo zrealizováno několik restaurátorských prací. Stále je však co dělat.
Můžou vás Českolipané v nejbližší době někde slyšet?
V nejbližší době nemám nikde žádné vystoupení. Od jara do podzimu se pohybuji na různých akcích, jako jsou jarmarky, městské slavnosti či jiné kulturní akce. Vše je ale ovšem nyní ve fázi příprav a vyjednávání.
Chcete-li se dozvědět více, případně pokud chcete Radka Musila kontaktovat, využijte k tomu následující stránky: www.fujary.cz.
