Petra Hurtová se po minulých volbách do zastupitelstva nedostala, ale celé volební období pracovala ve výboru pro sociální politiku. Letos v říjnu je sedmičkou na kandidátce subjektu s názvem PRO Českou Lípu.
V rámci seriálu Štafeta vám představujeme některé zajímavé českolipské kandidáty.
Pročítal jsem si o vás články v Blesku. Většinou začínají tím, kolikrát jste si už zlomila nějakou kost a kolik jste prodělala operací. Přes vaše onemocnění (Osteogenesis imperfekta – vrozená křehkost kostí) žijete velmi aktivně a je mnoho témat, kterým se můžeme věnovat. Asi se nevyhneme volbám, ale já začnu tím, co mě zajímá nejvíce. Před rokem jsem četl článek, že se chystáte na závod Tisíc mil, který mají problém zvládnout i zdraví cyklisté. Už jste závod absolvovala?
Máte pravdu, dostala se ke mně myšlenka jet 1000 mil. Po konzultaci s Janem Kopkou, který v tom neviděl problém, pokud se na to cítím, jsem opravdu vážně uvažovala nad tím jet tento extrémní závod. Bohužel to není jen o mně, já bych nemohla jet úplně bez zajištění. A v současné době není tolik finančních prostředků na to, abych mohla tento závod jet. Ale člověk by nikdy neměl říkat nikdy, takže já to mám stále otevřené a uvidíme, co nám budoucnost přinese, asi jsem na to šílená dost.
Dalším vaším snem bylo zúčastnit se Paralympiády. Jak dopadl tento sen?
Sny jsou od toho, aby se snily. Víte, když se dáte na jakýkoliv sport nebo koníček, je potřeba, aby vás to bavilo. Pokud chcete být úspěšný, musíte koukat hodně dopředu, možná někdy i víc než ostatní. Jenže někdy ani to nestačí. Vstáváte, když ještě druzí spí, potíte krev, snažíte se, děláte maximum, ale ani to někdy nemusí stačit. Sny vám nikdo nevezme, můžete občas o nich mluvit nahlas, a třeba budete mít to pomyslné štěstí a vyjde to. Je potřeba dost podstatný faktor – ŠTĚSTÍ.
A bylo to opět o penězích nebo jste se nekvalifikovala?
Nejezdím silnici, proto se nemohu ani kvalifikovat. Na bikách se nedá kvalifikovat na para. Bohužel už i ve sportu to není jen o výkonu, ale hlavně o financích, sponzorech apod. Tak to prostě je.
Jak jste se ke kolu původně dostala?
Před lety jsem se chtěla dostat dál než na vozíku. Dostala jsem kontakt na sdružení Černí koně, prý mají taková udělátka, která mi v tom pomohou (handbiky), no a bylo … ani ne za pár týdnu jsem jela na svůj první závod.
Zaujalo mě, že máte handbike v podobě do terénu. Proč jste nešla snadnější cestou a nepořídila si silničku?
Jsem silový jezdec, před lety jsem zkoušela i silnici, na to prostě nejsem, ale tak není to nic divného. I cyklistika zdravých má své jezdce v různých stylech MTB, CROSS COUNTRY, XC, SILNICE, TdF a mohla bych pokračovat. Takže na silnici jezdí naše úžasná Káťa Antošová a já mám Biky.
Jak si vybíráte trasy, kterými pojedete?
Když trénuji, jezdím různě. Co závodů se týká, není možnost si vybrat, prostě jedete tak, jak to je vypsané. Od 10 do 40 kilometrů, ale v průměru je to 30. Když se organizátorům nesplaší trasér a nenahlásí špatně kilometry. To se také stává.
Kolik máte osobák třeba v počtu ujetých kilometrů za den? Já teda 204, ale jak někde píšete, je to spíše o vůli než o fyzičce.
Nejvíc jsem za den ujela 130, ruce funguji trochu jinak než nohy, ale myslím, že jsem to nějak nezkoušela, kolik jako dám max. Je to hodně o profilu tratě. Když pojedete pořád do kopce, je jasné, že pojedete jinak než po rovině anebo z kopce. Něco jiného je jet s bikem po lese anebo po silnici, profil tratě je hodně rozhodující.
Máte ráda statistiky? Děláte si nějaké přehledy, překonáváte sama sebe?
Asi ani ne. Myslím, že pro mě je každý nový den překonání jisté ŽIVOTNÍ statistiky, aneb - když jsem se narodila, moc dobrých prognóz jsem na život neměla. Tak myslím, že letos tu jsem už třicátý třetí rok, tak to asi je dobrá statistika.
Kolik lidí se tak účastní závodů s vaším postižením?
Přímo s mou diagnózou nikdo. A ono se není čemu divit, to je o hlavě a o tom, zda se člověk prostě na to cítí a nebojí se. Jinak handicapů je tam spousta, ale s lomivostí kostí nikdo. Tedy ve světě možná jo, ale zatím jsem nikoho nepotkala.
Co považujete za svůj největší úspěch?
Narození syna
U žen s vaším postižením se nedoporučuje otěhotnět. Vy jste se nakonec odhodlala být matkou. Bylo to těžké rozhodování? Nikdy jste nezapochybovala? I třeba s ohledem na to, že vaše manželství nedopadlo dobře.
Vůbec. Asi to není jen u žen, které mají OI, ale celkově u žen, které mají genetickou vadu. Vadu, se kterou se už narodíte, nesete ji a můžete ji i předat. Syn je zdravým nosičem.To znamená, že by potencionálně mohl mít děti, jako jsem já, ale není to dané jasně, aneb záleží na genetickém zatížení jeho budoucí přítelkyně. Naše onemocnění má několik typů a třeba u typu I nikdo ani neví, že má tuhle nemoc. Je to různé. V době, kdy jsme syna počali, jsem opravdu netušila, že můj vztah skončí tak náhle, ale to je prostě život. Dítě jsem chtěla a myslím, že se o něj dokáži i plnohodnotně postarat.
Vystudovala jste sklářskou školu v Boru, ale u skla jste nezůstala. Čím se živíte nyní?
Ano vystudovala, ale nemám ho ukončeno zkouškou. V době, kdy jsem studovala, se stal mamince vážný úraz hlavy. V tu dobu pak nastoupily jiné starosti. Malba mě bavila, vcelku dodnes ráda maluji, ale musíte být hodně kreativní na to, aby vás to uživilo. A to asi nejsem. V současné době pracuji v Jablonném v Podještědí jako obchodní zástupce v jedné Koláčkárně. Máme ty nejlepší koláčky ve střední Evropě.
Na čas jste se také stala modelkou. Prozradíte čtenářům i něco z tohoto projektu?
Babička mi vždycky říkávala, v životě musíš vyzkoušet všechno, jinak by byla nuda. A tak se tímto heslem řídím. A byla to fajn zkušenost a občas i dnes mě to chytne, seženu fotografa, nechám se zvěčnit, tak trochu jinak. Dokazuje to, že jsem opravdu obyčejný člověk a mám stejné touhy jako jiné ženy, být alespoň na chvilku výjimečná a hezká.
Musím říct, že vás obdivuji pro to, jak zvládáte žít s postižením, ale ještě jako prémii vnímám, že vy se aktivně zapojujete do pomoci druhým. Část peněz ze sbírek jste věnovala jiným potřebným, svůj čas věnujete důchodcům. Kde tu sílu vůbec berete? Je to větší empatií?
Ano, máte pravdu, od chvíle co jsem se aktivně zapojila do sportu a začala jsem být vidět, řekla jsem si, že by bylo vhodné toho využít. Začala jsem svým jménem pořádat sbírky a každý rok dělám lidem radost. A o tom ten život je - když mohu, pomohu. A dokud budu moci, bude to trvat stále. Nevím v čem to je, možná jsem byla v minulém životě loupežník a teď to musím nějak splatit. Ale baví mě to, přijde mi to jako naprosto normální - pomáhat druhým. Tak mě to doma naučily.
Jak jste se dostala do hledáčku TV Nova a jejich pořadu Mise nový domov?
Kamarádka mě přihlásila, mě samotnou by to ani nenapadlo. Byla to zajímavá zkušenost a je fajn vidět do hrnce, a mít kde zaparkovat kolo.
Jaké natáčení bylo?
Náročné, ale tak to je vždy. A když na konci čeká takové překvapení, jako je nový byt, nepředpokládá se, že to bude jednoduché.
No a teď ta politika. Pracujete v sociálním výboru, podílíte se na koordinace komunitního plánování. Co si mají čtenáři představit pod komunitním plánováním?
Komunitní plánování je sdružování organizací a poskytovatelů sociálních služeb z daných sektorů (zdravotně postižení, senioři, osoby v nouzi, děti a mládež) tak, aby v dané oblasti fungovala síť sociálních služeb, aby měl Liberecký kraj přehled o tom, které služby ještě potřebuje, anebo které naopak ne. Je to trochu složité, takto to vysvětlovat.
Kandidujete za subjekt s názvem PRO Českou Lípu. Kdo vás s nabídkou kandidovat oslovil?
Před čtyřmi lety mě oslovil pan Vladimirov s tím, že by rád založil hnutí (Uděláme pořádek v České Lípě), aby se konečně v té Lípě něco hnulo. Mně ta myšlenka přišla fajn, a tak jsem kývla. Myslím, že za ty roky se opravdu hnulo, hlavně v sociální oblasti. Enormně se navýšil rozpočet pro sociální oblast. Tím pádem můžeme jako město říci, že konečně máme trochu jistotu v sociálním sektoru, že u nás mohou fungovat organizace, které jsou důležité pro naše spoluobčany. Ale nezlepšilo se jen to, je toho mnohem víc. Protože se mi to tak líbí, že se to posouvá kupředu, rozhodla jsem se kandidovat i letos. Myslím si, že může být ještě líp. Jsem zastáncem hlavy a srdce na tom správném místě a myslím, že všichni ti, kteří kandidují za PRO Českou Lípu, to tak mají. A to je mi sympatické.
Sociální oblast není zrovna tím největším tahákem na voliče. I když možná to je ta hlavní oblast, kterou by mělo město zajišťovat. Zkuste být ještě více konkrétní. Co se za poslední volební období konkrétně změnilo?
Není tahákem, to máte pravdu, ale je nejdůležitější v každém životě voliče, jen si to každý uvědomí ve chvíli, kdy to opravdu potřebuje. Do té doby na to není kladen důraz. Člověk přijde o práci, děti mohou mít výchovné, kázeňské problémy, onemocní vám někdo z rodiny, nemůžete se postarat o babičku, dědečka, nebudete mít kde bydlet. To vše spadá do sociální oblasti a to jsme schopni podporovat, aby se zlepšila kvalita služeb. Podpoříme organizace, které veškeré služby poskytují a mohou nám být ku pomoci. Ať ziskové anebo neziskové, v tu danou chvíli, kdy potřebujete pomoc, jste prostě rád za to, že vám někdo pomůže, a třeba vám zajistí nocleh nebo jídlo, nebo to, že nemusí být babička/dědeček v ústavu, ale může být v teple svého domova. Já jsem v tomto směru dost nekompromisní. Myslím, že se celkově změnila struktura města, je hezčí, vzdušnější, pořád se někde něco děje. Myslím, že i trh práce se zlepšil a kriminality ubylo. I když je jasné, že s problematikou kriminality bojuje každé město, nejsme výjimkou.
Moji rodiče se brzy bez mé pomoci neobejdou. Budu v té situaci poprvé. Popište mi, jaké budu mít v České Lípě během následujícího volebního období možnosti?
Pokud myslíte takto na rodiče, je to od vás milý počin a mohou býti hrdi, že vás mají. Dnešní společnost moc nemyslí na to, co bude nebo by mohlo být. Ale to je tou dobou, tím, že se za vším honíme a nejsme schopni se zastavit a uvědomit si, že žijeme asi opravdu jen jednou a že se čas nedá vrátit. Pokud bych vám měla odpovědět na otázku přímo, bude to hodně individuální, o jakou pomoc přesně půjde. Pokud budou rodiče schopni být doma, můžete jim zajistit domácí péči, která jim pomůže se základními věcmi. Pokud však nastane situace, že nebudou schopni se o sebe plně postarat v základních věcech, máme možnosti umístění do různých zařízení, kde je o ně postaráno. Máme i „školku“, jak tomu já říkám, pro seniory. Klub důchodců, kde se senioři navštěvují a vlastně jsou stále se svými vrstevníky. Naše město má dobré sociální podhoubí a myslím, že to je dobře. Funguje u nás nespočet organizací, které vám pomohou prakticky se vším. Ale jak říkám, je to individuální.
A pokud je otázka mířena směrem, zda vše bude fungovat, pokud volič bude volit PRO Českou Lípu, za sebe mohu odpovědět, že ANO, bude to fungovat. Tento kus práce vznikl za minulé volební období, kdy jsem byla nedílnou součástí. A nehodlám tento trend zlepšení nijak měnit, právě naopak.
