Dnes je 23. 11. 2024
svátek má Klement

Štafeta: Petr Kubíček

Baví každé pondělí stovku soutěžících na pubquizu, většina z nás mu tyká, ale čím vlastně Petr Kubíček je v úterý, středu, čtvrtek … Vychladly mi některé štafetové série, tak jsem si zase jednou vybral sám.

Shodou okolností jsem si nedávno prohlížel zařízení s názvem Červený Mlýn. Říkal jsem si, že až mě to se studenty přestane bavit, půjdu pracovat s důchodci. A koukám, že tam jsi ředitel. Jak ses do Červeného Mlýna dostal?

V určité době jsem byl až příliš naplněn prostředím bankovnictví, tak jsem si dával trochu voraz. A přišla nabídka, jestli bych nechtěl zkusit něco jiného.  Že by to v Červeném Mlýně bylo trochu potřeba dát do pořádku. Řekl jsem si, proč ne? Aspoň můžeš dělat něco smysluplnějšího. V bankovnictví jsem prostě začal mít pocit, že to je práce o ničem. Dlouho mě ta práce bavila, ale asi jsem vyhořel. Tady to byla nová výzva. Šel jsem do toho a nelituju. Baví mě lidi, psychologie, sociologie.

Takže původním povoláním jsi bankovní úředník?

Původním povoláním jsem referent na OSSZ na oddělení malých firem, potom bankovní úředník, přepážka, pokladna, účty, ředitel a...pak už nic. Na vojně mi nabízeli, abych tam zůstal jako voják z povolání, ale to jsem nevzal.

A jsi původem z Lípy?

Narozen v Ústí, ale jinak Lípa, tady je klid, krásné okolí, lesy, hory, super, proti Praze oáza klidu, i když i tam se najdou fajn místa.

A co pubquiz? To bude asi hlavní téma. Jak k němu ses dostal?

Někdy koncem ledna loňského roku jsme se večer v Galaxii dali do řeči s mým kamarádem Pepou Palmem a on povídá, že shání moderátora, že prý to má na starosti jeho Jana, ale že jsem dost upovídanej, jestli bych do toho nešel. „Jasně, jsem pro každou srandu,“ řekl jsem a myslím, že hned druhý den jsem napsal mail známým a kamarádům, abych věděl předběžný zájem.

A byl jsi zvyklý vystupovat před tolika lidmi?

Prvně jsem přednášel na ekonomce třeťákům, když mi bylo asi 20, od té doby mě nic nepřekvapí a nevyvede z míry. Potom jsem postupně vystupoval i před cca 150 - 200 lidmi, takže skupinka na pubquizu je brnkačka. Ostatně, začínali jsme v pěti týmech s třiceti soutěžícími.

Je těžké přesvědčit osazenstvo, že máš poslední slovo, když proti tobě stojí právníci, lékaři či učitelé, kteří jsou často velmi individualističtí?

Asi jak pro koho, mně to těžké nepřijde, je to o nastavení pravidel, psychologii, pochopení těch lidí. V konečném důsledku jsme přece všichni z masa a kostí. Navíc v tu chvíli nejsou ti lidé v roli profesní, ale volnočasové, lidské a chtějí se bavit a ne ukazovat, jak jsou dobří ve svém oboru. Najdou se samozřejmě situace, kdy je potřeba rychle vyhodnotit situaci, uznat argumenty a mít je i připravené tak, aby došlo k takové shodě, že to bude všechny bavit i nadále, což se zatím daří.

A těšíš se ještě na pondělky? Neláká tě být součástí nějakého týmu?

Těším, je to pro mě relax. A vědomí toho, že se na to těšíte i vy jako soutěžící, že vás to pořád baví, tak to je ten důvod, proč se těším. Sešla se, alespoň dle mého názoru, fajn skupina lidí.

Můžeš prozradit něco ze zákulisí? Je to franšíza? Kdo má ve skutečnosti na pubquiz autorská práva?

Franšíza to není, respektive ne v pravém slova smyslu, existuje firma pubquiz s.r.o., ta spolupracuje s jednotlivými restauracemi a my jako moderátoři máme smlouvy přímo se společností, ve smlouvě je vymezeno, že to nemůžeme používat bez jejich vědomi atp.

A jak se na každý pondělní večer chystáš? Kolik času ti to zabere?

Chystám se vlastně v průběhu celého dne, brzy ráno mi přijde mail, musím potvrdit, že budeme hrát. Na základě tohoto potvrzení mi přijde, většinou v průběhu rána/dopoledne mail s odkazem, že jsou otázky připraveny ke stažení.  Až se k tomu dostanu, tak si soubor stáhnu, a potom se snažím v průběhu dne vyšetřit čas, abych si zkontroloval, zdali tam není něco diskutabilního, a případně otázku lépe specifikuji - to jsou důsledky našich občasných sporů, řekněme spíše nedorozumění. Odpoledne potom mám už jen cca hoďku na přípravu odpovědních lístků, kontrolu aparatury a úpravy stolů. V Kozlovně je super parta lidí, takže si samozřejmě pomáháme.

Ještě se vrátím k tobě. Během večerů jsem si všiml, že jedním z tvých velkých koníčků je sport. Věnuješ se nějakému aktivně?

Vážně? Jak jsi na to přišel? Teď jsem dohrál tenis,dříve jsem hrál aktivně sálovku, teď už jen rekreačně, hodně kolo, dle možností tenis, in-line brusle, posilka, začal jsem trochu s během. Pasivně pak florbal a Démoni, pominu-li hokej, fotbal a atletiku v TV.

A sálovku jsi hrál na jaké úrovni?

Krajské, FC Slovanka, jak jinak?

A co politika?

Tu bych asi popsal krátce takto: mám spíše levicové názory, ale s tím, že vnímám ten posun, který se děje ve společnosti, a to, že necelá třetina národa se nechá oblbnout koblihou, baští Andrejovi tu jeho nepolitiku. Vnímám to také jako, bohužel, důsledek politiky dosavadních vlád. Líbí se mi nynější propojení Živá Lípa, čas ukáže, jestli to bude mít praktický efekt. Celkově stačí, vzhledem k malým volebním účastem, relativně málo voličů a dá se vládnout...

A jsi členem ČSSD?

Ano, jsem.

Tady v Lípě?

Ne, ne, ve středočeském kraji.

Ty jsi takový kosmopolita. Kde jsi vlastně ve skutečnosti doma?

A jejej, já jsem takovej Všudybýlek. Ale jsem asi patriot, takže v Lípě, Praha je fajn, ale není to pro mě.

A jak ses vůbec dostal k levicové politice? V naší generaci to nebylo zrovna in.

Přivedla mě k tomu asi babička, ale já to tak nějak mám sám, taky mě víc baví sociální oblast než bankovnictví.

To se dostáváme zpátky k Červenému Mlýnu. Na jakou klientelu je zaměřen?

Je to domov pro seniory - cílová skupina 60+, teď ještě jezdím do Neratovic, tam je domov pro osoby se zdravotním postižením, to je daleko náročnější cílová skupina klientů. Celkově všem, kteří se o klienty v sociálních službách starají, patří můj velký obdiv.

To mi trochu popiš. Já myslel, že jsi ředitel ...

Zemřela tam paní ředitelka, tak jsem byl požádán, jestli bych to nevzal ještě k Mlýnu, než bude vybrán a jmenován nový ředitel. No a zatím nikoho nevybrali, respektive nebyl nikdo vhodný. Tak mám teď dvě organizace. Tam teprve člověk vidí, jak může být život náročný a že lidi často řeší naprosté malichernosti.

A ty u sebe řešíš malichernosti? Třeba vztahovky?

Vztahy na pracovištích, obzvlášť mezi ženami (ne, že bychom mi muži byli lepšíJ), jsou náročné. Lidé totiž všeobecně řeší malichernosti, ony jim samozřejmě připadají jako nejvíc důležité na světě. Z mého pohledu spolu prostě neumí vhodně komunikovat, jsou často vztahovační, berou vše jako útoky na svou osobu a nevnímají události z pohledu širšího kontextu, třeba z pohledu druhého.

A pokud mohu, jedna malá rada na závěr: naučte se mluvit a naslouchat jeden druhému.