Papírník Michal Gorec (zde) mi dal tip na další zpovídanou. Markéta Váchalová Vojtíšková spojila svůj život se lnem. S jejími výtvory pod značkou JEN LEN se můžete blíže seznámit (nebo si je i koupit) v e-shopu Fler (zde), někteří z vás třeba letos navštívili druhý ročník Lenfestu v Kamenickém Šenově.
Vaším osudem je len. Jak jste se vůbec dostala k šití?
Od mala jsem musela stále kreslit, později šít, plést nebo háčkovat, vyráběla jsem si hračky a ve škole mě nejvíc těšila výtvarná výchova. Někdy ve třinácti letech jsem se potřebovala naučit šít na šicím stroji do školní výuky. A protože se můj dědeček po ovdovění seznámil s novou babičkou, bývalou krejčovou, bylo jasné, že první „kurzy“ absolvuji u ní. Do života mi tak vstoupila také prababička Emilka, která již nemohla chodit. A já jsem všechny rodinné návštěvy trávila u její postele. A co jsme dělaly? Vyšívaly. Ona mě učila různé stehy, vyměňovaly jsme si vyšívací příze, nosila jsem jí ukazovat svoje dílka. Ke čtrnáctým narozeninám jsem od babičky a dědečka dostala svůj první šicí stroj značky Veritas a na něm šiji dodnes.
A proč nakonec zvítězil právě len?
Zpočátku jsem šila ze všech látek, které mě nějak oslovily svým vzorem. Již na základní škole jsem si dokázala obkreslit střih z časopisu a podle něj ušít téměř cokoliv. Bavily mě ty technické postupy. Nedostatek zajímavého oblečení v obchodech mnoho z nás donutil šít a být kreativní. Ke lnu jsem dospěla až daleko později. Nejprve jsem si ho oblíbila na každodenní nošení pro sebe a postupně ho vkládala do vlastní tvorby. Zjistila jsem, že mi vyhovuje jak při tvorbě oděvů, tak pro výšivku. A když jsem si vytvářela vlastní značku, zůstal mi ze všech materiálů JEN LEN.
Ke sklu, jehož opracovávání jste vystudovala, se nevracíte?
Ke sklu se vracím velmi ráda. Většina mých přátel je z tohoto oboru. Můj tatínek byl rytec skla a učil na novoborském učilišti. Vyrůstala jsem se sklem a do mého života neodmyslitelně patří. Patnáct let jsem v oboru pracovala na různých místech, ve sklářských muzeích v Kamenickém Šenově i Novém Boru, v galerii Karla Wünsche, ve sklárnách, pro Evropskou společnost lustrů. Nyní se po letech vracím také k vlastní tvorbě. Sice velmi sporadicky, ovšem s velkým potěšením. Občas se objeví nějaká zakázka nebo možnost vystavovat a byla by škoda takovou příležitost nevyužít.
Co se týká šití, účastnila jste se nějakých workshopů? Někdo vás inspiroval?
Jak jsem říkala na začátku, zkušenosti jsem získávala především od své babičky. Vysvětlovala mi nejrůznější způsoby zpracování oděvů, kontrolovala mi moje provedení. Vyhovovalo mi učit se v klidu v domácím prostředí. Asi před dvaceti lety jsem se tady v Janově setkala s pražskou textilní výtvarnicí Kateřinou Kočkovou. Nadchlo mě, s jakou svobodou může člověk tvořit. Šila jsem pro ni občas věci, které ona potom batikovala a dále zpracovávala. Při tomto šití jsem musela splnit určité požadavky na kvalitu, byla to dobrá zkušenost, jak se uplatnit mimo domácí prostředí. Katka mi také pomohla prodat některé z mých výtvorů, což bylo velmi povzbuzující.
O práci se lnem vím něco jen díky krtečkovi a jeho kalhotkám. Jak vlastně lněná textilie vzniká?
Nejsem odbornice na postupy zpracování. To jakým způsobem se rostlina postupně proměňuje v tkaninu, je opravdu zjednodušeně ukázáno právě v pohádce o krtečkovi a jeho kalhotkách. Během zpracování se musí len máčet, lámat, česat, vzniklá koudel se spřádá do přízí a poté tká na tkalcovském stavu.
Zkoušela jste zpracovávat len přímo od rostlin nebo využíváte už hotovou látku?
Lnem se intenzivně zabývám třetím rokem a teprve postupně se seznamuji s jeho zpracováním. Znám základy, nástroje, které se používají, ale sama jsem třeba ani nevyzkoušela příst na kolovratu nebo tkát. Určitě si to ráda v budoucnu vyzkouším, ovšem rozhodně to nebude gró mojí činnosti. Samotné šití, vyšívání a tisk na len mě zaměstnává natolik, že na další techniky nezbývá čas ani síla. Doufám, že se mi příští rok podaří vypěstovat si len vlastní. Alespoň jen tak pro radost.
Takže už nepracujete s jinými materiály?
Len s jinými materiály téměř nekombinuji. Pro tvorbu vyhledávám stoprocentně lněné tkaniny bez příměsí.
Co se všechno ze lnu dá vyrábět?
Len je naprosto úžasný. Lněná semínka a lněný olej se využívají v potravinářství. Lněný olej používají také malíři při práci s olejovými barvami. Len je jednou z hlavních surovin pro výrobu ručního papíru u nás v Čechách. A nakonec je to výroba přízí a tkanin. Tkaniny se vyrábí v různých gramážích, což potom určuje jejich využití. Jemnější lny jsou vhodné na oblečení, ty pevnější se hodí pro interiérové doplňky. Len se často používá v kuchyních v podobě ubrusů, utěrek, zástěr. Dnes jsou u nás firmy, které vyrábí luxusní lněné povlečení, závěsy a potahy. U oděvů musíme brát zřetel na to, že len je materiál mačkavý a ničím to nelze změnit. Komu tato skutečnost nevyhovuje, zřejmě si len nikdy neoblíbí. My, kteří lněné oděvy vyhledáváme, víme, že se mačká „krásně“ a že v létě chladí a v zimě hřeje.
Jsou lněné materiály finančně nákladnější než jiné?
Mně osobně se zdá, že v běžné obchodní síti nákladnější nejsou. Dostávají se k nám lny vyráběné v zahraničí, často i v Asii, a tam je cena podobná, jako u jiných textilií. Lze ale také sehnat len v bio kvalitě, ručně tkaný, různými způsoby barvený nebo potištěný. A ten má potom již přidanou hodnotu v práci řemeslníků nebo designerů, kteří nám jej předkládají. Někteří návrháři využívají možnost digitálního potisku, čímž vznikají unikátní metráže s osobitými vzory. Tam je cena vyšší. Bezesporu to ale stojí za to!
Pořádala jste už druhý ročník Lenfestu, v Kamenickém Šenově. Jak se lišil od prvního ročníku v Doksech?
Lenfest je od samého začátku mou srdeční záležitostí. V Doksech jsem v červenci 2016 uspořádala za pomoci mého tehdejšího zaměstnavatele, Vlastivědného muzea a galerie v České Lípě, spíše komorní festival lnu. Pozvala jsem několik známých z našeho regionu, kteří se lnem pracují, Naivní divadlo z Liberce k nám přivezlo pohádku Tři přadleny a tím jsme to všechno odstartovali. Letos jsem již usilovala o účast designérů, a to nejen z Libereckého kraje. Chci, aby měl festival podobu současnou. S tradičními lněnými výrobky se můžete setkat na mnoha akcích, jako jsou farmářské trhy, různé historicky laděné trhy na hradech a folklorní aktivity. Já bych se chtěla s Lenfestem od těchto akcí odlišit a ukázat moderní způsoby zpracování i umělecké počiny. Len patří mezi tzv.“slow fashion“ produkty. Pomalá móda nás vede k ekologickému i etickému přístupu v oděvní tvorbě.
Se lnem pracují mladí designeři, umělci, výborně zapadá do současných interiérů. Lenfest se bude ubírat právě tímto směrem. Stále budeme ukazovat předení na kolovratu, do budoucna snad i tkaní. Ale mě osobně nesmírně baví ten posun, jaký se u tohoto tradičního materiálu udál v posledních několika letech. Možná je to tím, že já vidím len všude. Velmi stojím o to propagovat ostatní tvůrce, aby širší veřejnost viděla, jak je len krásný a zároveň praktický materiál. Cítila jsem, že letos se všichni účastníci radovali z nových setkání a navazování spolupráce. Už teď mám v hlavě další nápady na třetí ročník, abychom si to všichni užili – účastníci i návštěvníci.
A kde třetí ročník bude?
To je otázka… říkala jsem si, že budeme ze začátku putovat po kraji, ale je pravda, že pro mě jako pořadatelku by to bylo asi velmi náročné. Pracovat každý rok jinde s jiným zázemím, s jinými lidmi. Po letošním festivalu projevilo město Kamenický Šenov zájem o to, aby se festival usadil zde. Protože jsme se s manželem letos na jaře do Šenova přestěhovali a buduji zde i svůj ateliér, bylo by to asi nejlepší řešení. Tak uvidíme.
Prozradíte některé nápady?
Rozhodně budu opět na podporu akce zajišťovat finanční prostředky z grantů, abych mohla nadále zvát řemeslníky s ukázkou zpracování lnu. Mohlo by se tedy podařit k přadleně a papírníkovi přizvat ještě tkalce a krajkářku. Finanční podporu bych také chtěla využít pro lektory workshopů, aby návštěvníci nemuseli za všechny tvůrčí dílny platit. Součástí festivalu bude vždy hudební vystoupení.
Kromě jiného vyučujete i v Základní umělecké škole v Jablonném. Který předmět?
Výtvarnou tvorbu. Samozřejmě do výuky občas „pašuji“ i práci se lnem. Děti to baví a bývají to nejklidnější hodiny, protože výšivka potřebuje soustředění. Vyšívají i kluci a vznikají tak krásné věci, že se jimi nechávám inspirovat.
Vaše textilie jsou často protkány cestičkami podobnými těm ze zenových zahrad. Je to záměr?
Na začátku tohoto roku jsem vytvořila malou kolekci šatů s tímto tématem. Je pravda, že i v některých ostatních věcech se cestičky objevují. Zenové motivy mě přitahují svou čistotou a minimalismem. Jindy dám přednost bohatší výšivce v podobě květů nebo folklorních prvků … záleží to na náladě. Ráda tvořím intuitivně, v danou chvíli. Zakázky na přání dělám málokdy a musím si přitom nějak blíž porozumět se zákaznicí (většinou jsou mými zákaznicemi ženy), aby mi stále zůstala určitá svoboda.
Věnujete se nějak hlouběji filozofii nebo meditaci?
Když jsem před pár lety začala vyšívat první lněné šperky, zjistila jsem, že mě to velice zklidňuje. Mohu se plně soustředit jen na výšivku … tak říkám, že vlastně takto medituji. Půjčím si slova Američanky Renaty Hiller, zakladatelky Fiber Craft Studia, která o práci s přízí zmiňuje toto: „Kreativní ruční práce nás přibližuje vesmíru a zároveň děláme něco užitečného a krásného. Při této činnosti hledáme cesty a nasloucháme sami sobě.“ Jednu brož ve tvaru listu tvořím přibližně šest hodin, to už musí v člověku něco zanechat. Věřím, že takový předmět předá něco dobrého i své nositelce.