„Mám dítě,“ oznámil Vojta své ženě, když si k němu večer přišla lehnout.
„To bych o tom snad něco věděla … nebo snad?“
„Ano. Jak jsem teď byl dva dny v Německu, měl jsem soud.“
„A je ti aspoň podobné?“ zeptala se žena.
„Je.“
„A co alimenty?“
„Budu platit,“ přiznal Vojta.
„Kolik?“
„Devět set.“
„To nějak přežijeme.“
„Devět set euro.“