Už i Věra podlehla kouzlu internetové seznamky. Tak jako většina jejích kolegyň z kanceláře.
Některé se pod různými identitami jen vykecávaly, jiné tu a tam zašly na kafe. Našly se i takové, které si dopřávaly sexuálních dobrodružství.
Věra si zatrhla kolonku flirt, v přesvědčení, že flirt je jen takové lechtivější povídání.
„A pošleš mi svou fotku?“ byla tradiční otázka, kterou dostávala po třech či čtyřech vyměněných zprávách.
Dlouho odmítala, chtěla si uhlídat svou anonymitu. Jenže muž s nickem Tudorek ji zajímal. Psala si s ním už čtrnáct dnů a chtěla vědět, jak vypadá. Bude muset přistoupit na reciprocitu. „Pošli mi číslo mobilu,“ navrhla mu.
Zavřela se v koupelně a po vzoru holek z facebooku se vyblejskla v zrcadle. Pro začátek mu to musí stačit. Překvapím ho už tím, jak jsem odvážná a pošlu fotku první, pochválila se.
Konečně poslal číslo. Zdálo se jí povědomé.
Manžel?
Půl hodiny si četla starou korespondenci, aby si připomněla, co vše jí napsal o své ženě, o tom, jak mu funguje rodina.
Pak z facebooku ukradla fotku úplně cizí ženské někde z Dánska. „Tak to jsem ja!“ připojila k MMS zprávě.