„Puč mi na chvíli tu tvou černou kabelku,“ oslovil Sabinu netradičním požadavkem její manžel.
„Já ale nemám žádnou černou kabelku.“
„Počkej, jak jsme byli u našich na Vánoce, tak ta černá kabelka na gauči, ta nebyla tvoje?“
„Ne, já fakt žádnou černou kabelku nemám. Ta byla asi tvojí ségry. Proč ji tak nutně potřebuješ?“ divila se Sabina.
„Dostal jsem od našich obálku s penězi a bylo mi blbý hned se do ní koukat. Tak jsem ti ji šoupl do kabelky.“
„Tak to musíš asi zavolat ségře. V tom ti nepomůžu.“
Sabiny manžel už držel mobil v ruce: „Ségra, prosím tě, máš někde po ruce tu svou černou kabelku?“
„Mám, proč tě to zajímá?“
„Podívej se, prosím, do ní. Asi jsem ti do ní omylem dal obálku s penězi, které jsme se Sabinou dostali od našich.“
Chvíli bylo ticho a ze sluchátka se ozývalo jen šustění.
„Nic v ní není.“
„Nic?!“ vyděsil se Sabinin muž. „Koukala ses pořádně?“
„No jasně. Mám tam jen svoje věci, šminky a tak … Počkej … Asi vím, co se stalo. Já jsem dostala pod stromeček dvě stejné kabelky. A byla jsem moc ráda, když se mi podařilo jednu z nich v obchodě vrátit… Asi tu nepravou, co?“