„Rád bych dělal školní časopis,“ nabídl se Robert při přijímacím pohovoru na místo češtináře.
Ředitel školy nebyl proti a Robertovi se podařilo vcelku rychle dát dohromady redakční tým.
„Chtělo by to nějaký vtipný článek,“ navrhla šéfredaktorka, jinak žačka třídy 8. A. „Vždyť vyjdeme přímo na apríla.“
„Já ho výjimečně napíši,“ nabídl se Robert. Nechával co nejvíce prostoru dětem, ale občas se mu jeho literární ambice nepodařilo zkrotit. Rozhodl se, že si trochu vystřelí ze školní jídelny a napsal příspěvek s názvem Knedlo, pso, zelo.
Časopis skutečně vyšel prvního dubna a Robertův text měl úspěch. Přesvědčoval se o tom každou svou vyučovací hodinu, během nichž se žáků nenápadně vyptával. Ti článek opravdu chválili, přestože byl podepsán nic neříkající značkou.
O velké přestávce si ho pozval ředitel. Robert se tetelil, těšil se na nějakou pochvalnou řeč.
„Nebudu vám šahat na kompetence, kolego,“ začal ředitel. “Ale trošku si ty děti vybírejte. Ten aprílový text musel napsat ten nejhloupější student z naší školy.“