Radoslav nastoupil do nové školy a hned dostal svou první funkci.
„Budete školním preventivou,“ sdělil mu ředitel. Předal mu štos materiálů po jeho předchůdci, který se živý a zdravý dočkal důchodu.
Radoslav se doma začetl do Metodického pokynu k primární prevenci sociálně patologických jevů u dětí a mládeže ve školách a školských zařízeních, Strategie prevence rizikových projevů chování u dětí a mládeže v působnosti resortu školství, mládeže a tělovýchovy, školního řádu, nařízení ředitele i zákona o návykových látkách. Rozhodl se projít i zápisy z porad, aby věděl, jakým problémům bude v nejbližších letech čelit.
Svou první vyučovací hodinu absolvoval v sedmé B. Nabuzen celonočním studiem si během svého výkladu pozorně prohlížel žáky a číhal na jakýkoliv projev sociálně patologického chování. A pak ho spatřil!
Obézní, brýlatý chlapec hned v první lavici si na stůl rozložil své nádobíčko. Malou stříkačku a dezinfekci. Bez jakýchkoliv skrupulí našel na ruce vhodné místo k vpichu a zabodl jehlu s jedem do svého zkaženého těla.
Radoslav nelenil. Přeskočil katedru a prudce vytrhl žákovi nástroj z ruky.
„Co blbnete, pane učiteli, vždyť on má cukrovku?“ vytřeštil na Radoslava oči „hříšníkův“ soused v lavici.