„Jak jste si, proboha, způsobila takové zranění?“ položil řečnickou otázku pohledný lékař.
„Já opravdu netuším, pane doktore, nikdy v životě jsem se nezranila. Nikdy jsem neměla nic zlomenýho, nikdy jsem neměla žádný úd v sádře ani ve škrobáku. Jsem normálně šikovná holka. A teď tohle,“ pronesla omluvně Marta. "Koupila jsem si takové roztomilé páskové sandálky a hned si v nich vyrazila na ulici. Pak mi z ničeho nic uklouzla noha na dlažbě ..."
"Máte výron v koleni, kotníku i v nártu."
"Já vím, to už jste říkal. To je prostě náhoda, asi tam byla nějaká slupka či co."
"Co ty sandálky?"
"Jsou vážně moc pěkný. Až odložím berle, budu v nich chodit hoóóódně opatrně," slíbila Marta a naznačila, že by už raději šla, než bude muset slíbit, že sandálky už v životě neobuje.
Lékař ji pomohl se zvednout. „Dobrý, zvládnu to sama,“ ohradila se s úsměvem. Muž uskočil, načež Martě berle podjely a ona se opět skácela do židle. Cestou praštila hlavou nejprve o věšák a následně ještě o stůl.
Poslední, co Marta viděla před ztrátou vědomí, byl lékař, který se málem udusil snahou zabránit smíchu.