Jaromír se zaujetím pozoroval své dvě starší kolegyně.
Právě se od ředitele dozvěděly, že k nim na měsíční praxi přijde studentka pedagogické fakulty.
„Ta k nám chodila, ne?“ zamyslela se starší Karla.
„Tak když jde na praxi, musela maturovat před čtyřmi lety, možná pěti. Znáš je, jak dneska studujou,“ uvažovala mladší Milada.
Obě otevřely skříně, v nichž měly klasifikační sešity nastřádané za celou svou pedagogickou kariéru.
„Mám ji!“ prohlásila vítězoslavně Milada.
„Který rok?“
„2001 – 2002.“
„I já,“ listovala Karla hustě popsanými řádky. „No jo, osmého listopadu neodevzdala protokoly z chemie. Pátého prosince čtyřka z názvosloví.“
„Devátého ledna pětka z bičíkovců. Není se co divit, že o měsíc později dostala další pětku z opakování prvoků,“ přisadila si Karla. „Co ty, Jaromíre? Přece jsi ji musel taky učit. Co máš o ní v klasáku ty?“
Jaromír hmátl do šuplíku. Nalistoval školní rok 2001/2002. Nahlas však nečetl. Jen se pousmál. „Osmého listopadu černé kalhotky. Devátého ledna bílé (tanga). Devátého února zase černé …“