"Ředitel kontroluje nástěnky," oznámila Erice bez dalšího vysvětlování kolegyně a běžela do dalšího kabinetu.
V Erice hrklo. Na polystyrenovou desku nesáhla od začátku školního roku. Matně si vzpomínala, jak během psaní písemky s uspokojením zjistila, že na společné fotografii z minulého roku ještě stále nemá vypíchané oči.
Vlítla do třídy. Oči sice stále ještě vypíchané neměla, ale většina obrázků byla strhaných a místo nich porůznu visely fotografie potetovaných zpěváků a fotbalistů. Vrcholem všeho byl kelímek se zbytkem jogurtu, z něhož vyrůstala plíseň.
"Rychle, kdo má fix?!" křikla na lelkující deváťáky.
"No, slečno kolegyně. Originální nápad," ocenil její snahu ředitel. "Původně jsem se vás bál dát do deváté třídy, ale vidím, že jste s těmi puberťáky našla společnou řeč."
Přes celou nástěnku byl metalovým písmem ztvárněný nápis: "Takto by nástěnka vypadala, kdyby ji dělali feťáci!"