Berta nebyla právě nadšená, když se její syn přihlásil do fotbalového oddílu.
Zato jeho otec, Bertin bývalý manžel, byl blahem bez sebe. „Prosím tě, nějaký známky ve škole, hlavně když kluk není na drogách,“ oponoval Bertiným námitkám, že už sotva takhle prospívá. Bertě navíc vadily móresy, které mezi fotbalisty vládly. Dali dva góly v okresním přeboru a už rozebírali, jakou kérku si nechají vytetovat na ruku.
„Co to máš na ruce?“ upadla málem do mdlob, když se objevil ve dveřích v krátkém rukávu.
„Co asi?“ prohodil nezúčastněně.
„Kolikrát jsem ti říkala, že se mi potetování fotbalisti nelíběj. Co to vůbec je? Recept na kung pao nebo husu po sečuánsku?“
„To je čínsky tátovo datum narození.“
„No super. A co si necháš načmárat na druhé předloktí? Doufám, že moje.“
„Ne, tam si dám časem tátovo datum úmrtí.“