Ta starostka si nedá pokoj. Minule přišla s nápadem, že se všichni zastupitelé musejí zapojit do Dne Země, teď se jí asi votevřel kalendář moc dopředu a zjistila, že se blíží Den dětí.
„Chci, aby každý zastupitel udělal do prvního června něco pro děcka,“ řekla v rámci interpletací nebo jak se to menuje. „ Ke Dni dětí pak vyberu jednoho z vás, teda nás, a udělím mu titul Dospělák roku.“
„I členové školského výboru?“ zeptal se Zdeněk Ježák, který stále nevzal dostatečně na vědomí, že už v tomhle poradním orgánu není předsedou. A možná ani členem.
„Já bych se přimlouval, aby učitelé byli této povinnosti zproštěni,“ zapojil se do diskuse Miroslav Hudec. „Oni pro ty děcka dělají celý rok dosti.“
„Já se zdržím hlasování, přestože už jsem skoro knihovník,“ oznámil Tomáš Vlček. Jeho kolega Policer jako vždy mlčel, ale přikyvoval, takže se zřejmě nechystal hlasovat taky.
Kurnik, kdo to hlasování zvrátí? Navrhl jsem, abychom na chvíli přerušili jednání, abych se mohl poradit se všemi svými koaliční partnery, tedy se všemi zastupiteli, ale všichni už chtěli mít zastupko za sebou, a tak můj nápad zamítli. A pak, pokrytci, starostčin návrh schválili, ani ti učitelský nedostali výjimku.
Nakonec to ale nebylo tak špatný. Stejně jsem se celý dny někde poflakoval. A tak jsem jeden pomohl Libertinu při čarodějnicích, další den při majáles, udělal jsem ve školkách pár besed o škodlivosti kouření, což jsem doprovodil rentgenovými snímky svých plic. Na základkách jsem zase ukazoval natočený video z ultrazvuku mých jater a pobesedoval o škodlivosti pití alkoholu. Studenty gymnázia jsem vzal k sobě pod most, aby viděli, jak dopadnou, když se nebudou učit. Zkrátka mě to bavilo a už jsem si byl skoro jistej, že titul Dospěláka pro tento rok dostanu právě já. Ostatní zastupitele jsem nikde v terénu nepotkal.
Program zastupitelstva jsem prolítl jen tak zběžně. Ty finanční plky mě moc neberou. Vyhlášení laureáta ceny bylo až na konci, takže jsem moc nespěchal. Dal jsem si tři kousky u Hrabala, abych byl na vyhlášení ve formě, ještě dorovnal hladinku likérkem v cukrárně a přišel na předposlední bod.
„Než vyhlásíme prvního držitele ceny starostky, máme na programu ještě jednu takovou nepříjemnost,“ řekla vážným hlasem starostka. „Obrátila se na nás občanka Tereza H., jestli bychom nedonutili jejího manžela uhradit alimenty na dvě nezletilé děti za poslední tři roky.“
Zastupitelé se na mě vyčítavě podívali. Obzvlášť ženy a Miroslav Hudec byli velmi zachmuřený. A já chtěl být neviditelný. Cenu nakonec obdržel jeden kolega za to, kolik vychoval dětí, přestože vůbec není jistý, že byly jeho.
